I Knew I Was Waiting For You || LARRY STYLINSON

33.

Harry:
Uběhl týden od té chvíle, kdy jsem Zaynovi řekl, že jsem gay a nejspíš zamilovaný do Louise. A Zayn od té chvíle nemluvil o ničem jiném. A ne, že bych si necenil jeho pomoci, ale někdy už toho bylo vážně moc.

O to radši jsem byl za všechen čas strávený s Louisem. Každý den hned, jak skončila škola jsme chodili trénovat do posilovny, protože Louis očividně bral tu pomstu opravdu vážně. A já se nebránil, byl u toho tak roztomilý, když se vztekal, že ho moc šetřím a pak zase, že bych na něj mohl být mírnější. Rád se vztekal. Ale přece jen se zlepšoval a za to jsem byl vážně rád, nenechám ho se s nikým porvat, dokud ho budu schopný porazit během deseti vteřin. Akorát by si ublížil.

Dva dny zpátky se mi dokonce povedlo vytáhnout Louise do kina na Fantastická zvířata 2. Sál byl bohužel plný, takže jsme si museli držet odstup, ale i tak jsme si to užili. I když film nás doba dost zklamal a z kina jsme odcházeli s pocitem, že se za celý dvě hodiny vlastně nic nevyřešilo. Ale alespoň jsme se shodli, že Eddiemu to zase jako vždy slušelo, přičemž já nezapomenul červenajícího se Louise ujistit, že jemu to sluší stokrát víc. Zpátky už jsme odcházeli ruku v ruce a doufali, že si nás v tom šeru ozařovaným jen pouličními lampami nikdo nevšímá.

***

,,Tak co? Pokračujem nebo už jsem tě zřídil dostatečně?" zasmál jsem se při pohledu na Louise, který se právě vydýchával z další prohry a pomohl mu vstát.

Cítil jsem, jak se trochu zachvěl, a v další minutě už stál s odhodlaným úsměvem čelem ke mně. ,,Mě jen tak nezřídíš."

Postavil jsem se tedy proti němu a s vyzývavým výrazem čekal na jeho reakci. Nechal jsem ho do mě párkrát praštit a pak už zase ležel na zemi. Ale přistál jemně, jako vždycky, protože jsem mu nechtěl ublížit.

,,Zlato, nechceš toho už nechat?" Trochu zčervenal nad tím oslovením, ale pak urputně zavrtěl hlavou.

,,Musím se zlepšit."

,,Abys nakopal těm sráčům zadky, já vím," usmál jsem se na něj a pomohl mu na nohy. Tvrdohlavý jako vždy.

,,Přesně tak," přikývl trochu zadýchaně. Už jsem ho chtěl zase poslat na zem, když v tom jsem ucítil jeho kopanec v rozkroku a s bolestí ho pustil a svalil se místo toho na zem já.

,,Promiň," uslyšel jsem vedle sebe Louisův hlas, zatímco já si bolestí drtil spodní ret a zatínal oči, ,,nechtěl jsem tě tam praštit. Mělo to být do stehna, ale ty ses pohnul."

I přes bolest jsem se musel mírně zasmát. ,,Tu tvojí mušku musíme vážně zlepšit."

,,Já vím," sklopil zahanbeně pohled, ,,budeš v pořádku?"

,,Jasně," poslal jsem jeho směrem povzbuzující pohled, ,,není to poprvé, co mě tam, au, někdo praštil."

Posadil jsem se a on mě silně objal. ,,Ale přece jen, konečně jsem tě porazil," uslyšel jsem po chvíli z hrudi jeho nadšený hlas.

,,Nádherným způsobem, to musím uznat," podotkl jsem sarkasticky, ale pak se na něj usmál, ,,no jo, máš pravdu, zlepšuješ se. Jsem na tebe pyšný."

Louis se zase začervenal a pak mi nesměle vlepil drobnou pusu. ,,Díky."

,,Za copak?" zeptal jsem se s úšklebkem.

,,No vždyť víš, za to, že mi se vším tak pomáháš a nezlobíš se, i když si kvůli mně přišel o svoje kamarády. A tak..."

,,To je samozřejmost," pohladil jsem ho po tváři a jeho vděčný úsměv a rozzářené oči mě zahřály u srdce, ,,a nepřišel jsem o ně kvůli tobě. Ani to nebyli moji kamarádi."