I Knew I Was Waiting For You || LARRY STYLINSON

25.

Louis:
,,Ale ne, kohopak to tu nevidím?"

,,Tentokrát nám hochu neutečeš!"

Otočil jsem se a ocitl se tak čelem Thomasovi a té jeho partě.

,,Ani to nemám v plánu," řekl jsem a tím překvapil nejen je, ale i sebe. Pohledem jsem se domluvil s Niallem.

,,Vidím, že jsi ho ještě neomrzel," popíchl mě Thomas a mrkl pohledem na Nialla. Ten se na mě zmateně podíval, ale já jen zavrtěl hlavou. Teď ne.

,,Tak fajn kluci, mám už toho dost. Potřebujete něco?" vystoupil Niall o pár kroků přede mě a ocitl se tak jen pouhých pár centimetrů od Thomasova obličeje. Ti dva se na sebe začali nevraživě mračit a já jen odpočítával sekundy, kdy se na sebe vrhnou.

,,Nepůjdeš pomoct svému jedinému kamarádovi?" Ozval se jízlivě Paul.

Vyzývavě jsem se na něj podíval, ,,ne."

Zhluboka jsem dýchal a snažil se vypadat sebevědomě, zatímco jsem jediným velkým krokem předstoupil až k němu.

Někdy v sobě musí i ti, co obvykle stojí vzadu, najít odvahu a převzít vedení.

To bylo to poslední na co jsem pomyslel, než se po mně Paul s přicházející dávkou sprostých slov natáhl a jednu mi vrazil. Rychle jsem se podíval na Nialla, ten už to nevydržel a začal se s Johnem prát, pak jsem se rozpřáhl a s co největší silou to Paulovi oplatil.

Ten se jen opovržlivě ušklíbl a pak mě jedním pohybem stáhl na zem. Co nejrychleji jsem se zvedl a několika kroky ustoupil, až jsem se ocitl na trávě. Tady to alespoň nebude tak bolet, pomyslel jsem si.

To už se na mě Paul zase vrhl, ale já se nenechal zmást a kopl ho do břicha. Chtěl jsem se sice trefit do mnohem citlivějšího místa, ale minul jsem.

Bude to chtít zapracovat na přesnosti, pomyslel jsem si a absurdita mých myšlenek vzhledem k mojí situaci mě natolik rozesmála, že se i Paul zarazil, aby se podíval, co se děje.

Rychle se však zase vzchopil a ve chvíli, kdy jsem nedával pozor, mi podrazil nohu a já se zřítil na zem. Se zlostí jsem se na něj vrhl, bušil do něj, kopal ho všude možně, dokonce ho i párkrát hryznul, ale netrvalo to dlouho, a on se dostal do vedení. V tu chvíli se přestal ovládat a s neustálými nadávkami mě začal mlátit do břicha. Pokoušel jsem se bránit, ale byl jsem v tom tak špatný, že jsem to brzy vzdal.

Ležel jsem na zemi a snažil se nemyslet na to, že je to Harryho kamarád, zatímco mi na břiše přistávala další a další rána. Když konečně přestal, nebyl jsem už schopný na nic myslet. Doplazil jsem se k nejbližšímu stromu, schoulil se do klubíčka a snažil se zadržet přicházející slzy. Marně.

,,Hej, Louisi!" silou vůle jsem se podíval za Niallovým hlasem. Seděl asi o dva metry dal na lavičce a rukou si zakrýval krvácející ránu na ruce.

,,Jsi v pohodě?" zakřičel na mě.

S hlubokým nádechem jsem mu odpověděl. ,,V rámci možností."

,,Tohle nám moc nevyšlo," zasmál se.

,,To teda!"

Někdy v sobě musí i ti, co obvykle stojí vzadu, najít odvahu a převzít vedení, ale já radši zůstanu vzadu.

***

Hazza💚: Ahoj Loui, ve čtyři v parku?

Pousmál jsem se nad jeho oslovením.