Anděl bez křídel

2.

Leo byla tiše a sledovala celé divadlo. Vraník se ještě několikrát vzepnul o utíkal před těmi lidmi. Občas poskočil nebo zakozlíkoval, i přes to Leo něco říkalo, že není zlý, ale přímo hodný a chytrý kůň. 

Když ho po dlouhé chvíli chytili, museli ho držet dva lidé na dvou dlouhých opratí, asi lonžích. Leo zaběhla pro kolo a rychle spěchala zpátky k bráně. Nikdo si při tom jí nevšimnul, tedy kromě toho hřebce, který se na ni podíval. Následně ho ta dáma na levé straně bouchla koncem opratě, aby šel dál. Hřebec se rozklusal a ženy okolo něj měly, co dělat, aby ho udržely.

Dívka mezitím už byla před bránou a vyčkávala než dojdou všichni i s koněm. Jakmile se už objevovali v zatáčce, tak se Fríz vzepnul a snažil se rozcválat domů. Ženy prudce trhly a zvíře ukončilo svůj pokus. Leo je sledovala, do doby než byly u ní. 

„Dobrý den, chtěla bych tu jezdit," řekla k ženám. Ty jenom ukázaly na divnou budovu.

Leo nechala všechno, čím, co bylo a šla do dřevěné budovy. Do ní vedlo celkem pět schodů, které nebyly nějak velké. Než vešla dovnitř, tak zaťukala, ihned se jí otevřely dveře. 

„Dobrý den, co si přejete?" Řekla žena, co měla u sebe telefon a se slovy Ozvu se později ho odložila.

„Dobrý den, chtěla bych u Vás chodit jezdit na koních," řekla Leo.

„Bohužel, máme plno. Nemáme ani jednoho koně, na kterém byjste mohla jezdit a neměl by nějaký problém."

„Opravdu? A není tu nějaký kůň, jsem docela zkušená. Už jsem jezdívala na koních."

Ženě se Leo zalíbila, a tak v myšlekách přemýšlela, zda ji vzít nebo ne. 

„No, tady máte přihlášku a až ji vyplníte, tak dojděte do stájí, jsou za horem. A vyzkoušíme si Vás." Žena následně odešla, byly tu však kamery. 

Dívčina teda vzala propisku a začala vyplňovat přihlášku.

                     -- O pár minut později --

Přihláška byla vypsána až na podpis rodičů, Leo ji tedy vzala na igelitky, kterou měla čirou náhodou v kapse od mikiny. Vyšla z budovy a šla do stájí. Vypadalo to tu hezky, všude byla travnatá plocha a najednou velké dveře do stájí. Na druhé straně šla ta žena s nějakým skrakáčem. 

„Mimochodem, já jsem Alexandra Burke a tohle je Maxík, hodný teplokrevník." Následně Leo zavedla do stají. Max měl box vedle toho černého hřebce. 

„Jak se jmenuje ten vedle nás?" Zeptala se, zatímco čistila Maxovu hřívu.

„Ten?" Ukázala paní Burke. „To je Frízký hřebec, Hakness Star. Je tu už měsíc a nikdo si na něj ještě nesedl, umí spoustu triků, jak si za jízdy odepnout sedlo a jiné tríčky, co nám stižují život s ním. Asi ho budeme muset vykastrovat, a jaký je to fešák a ty chody... Škoda, že se s nikým nesedne. Ani se mnou..." Řekla trochu zklesle. 

Leo se přesunula k ocasu, vraník ji pozoroval. A začal jí olizovat hlavu. Max při tom jenom žral a žral. Paní Burke šla do sedlovny pro vybavení na Maxe, takže to viděla jenom Leo a vraník. Následně se Leo otočila a toužila si Hakna pohladit, ten chvilku odstupoval, ale pak se už nechal a hlazení si užíval, pak už tu byla paní Burková zpátky a všimla si, že Leo hladí Hakna. 

Leo a paní Burková nastrojíly Maxíka k jízdě a vycházely z boxu, fríz je jen sledoval a neozíval se.

„Zvláštní, většinou tu řve jako na lese..." Řekla paní a vedla koně a Leo na nedalekou jízdárnu, kde jsem se měla předvést.