Vlčí cesta (DOKONČENO)

3. Kapitola

Uběhlo hodně času od souboje Měsíční a Samotáře. Sluneční vlk se už pomalu vydával na spánek k zasněženým horám. A právě k těmto horám mířily dvě vlčice rozdílné barvy. Břicha měla plné od oběda, takže občas popoběhly, aby už byly na místě. ,,Jsi si jistá, že nebudeme mít průšvih?" zeptala se bělosrstá. Druhá vlčice zavrtěla hlavou a nadechla se chladného vzduchu, který zde vlál od hor. ,,No tak, Smaragd. Užívej si tu volnost...Konečně nejsme v táboře, kde jsme na očích!" vypískla nadšením Tajemná a skočila do louže vody, co před nimi byla. Smaragd zastavila, aby nebyla od bahna. ,,Tajemná! Už nejsme vlčata!" zavrčela a myslela si, že ji kamarádka poslechne. ,,No ták!" Princezna se k ní otočila zády a začala zadníma nohama na ní šplíchat vodu. Smaragdin nádherně bílý kožich měnil barvu na hnědo. ,,Tajemná, tohle si neměla!" křikla pobaveně a skočila na ni. Ona však uhnula a tak bílá vlčice dopadla do studené vody. ,,Musíš být rychlejší!" řekla Tajemná a rozběhla se směrem k horám. Smaragd se vyškrábala na packy a rozběhla se za ní s vypláznutím jazykem. Kdy naposledy si takhle hrály?

Když poblíž zapraskala větvička. Smaragd prudce zabrzdila a začala větřit. ,,Smaragd, že mě nedohoníš!" Tajemná poskakovala opodál a snažila se udržet hru. ,,Pšš, Tajemná, někdo nás sleduje." řekla vážně bílá vlčice a snažila se ve stínech stromů najít špióna. ,,Smaragd, kdo by nás sledo...." nedořekla to, protože taky ucítila ten známý pach. ,,HURIKÁNE VYLEZ!" křikla vztekle. A opravdu. Z lesa se vynořil šedý vlk s provinilým výrazem. ,,Co tu u vlčích duchů děláš!" Tajemná byla z jeho přítomnosti vytočená. Smaragd si naopak oddychla, že to byl pouze Princ. Mohl je sledovat třeba Samotář, který by to nejen řekl Alfovi a Betě, ale ještě by si to upravil. Pak by dostala od mámy vyhubováno. Nakrčila čumák, jak ona toho vlka nenáviděla. ,,Nudím se, co mám dělat bez vás v táboře?" zeptal se a Tajemná se nehrbila. ,,Copak nemáš Alfí povinnosti?" odfrkla si. ,,Táta mi dal volno a nech toho. Jsem tvůj starší bratr."Hurikán se narovnal, aby vypadal o hodně větší. ,,Jen o několik minut." připomněla mu a zahrabala tlapou v zemi. Smaragd vzdychla. Neměla v lásce, když se tak hádali. Nějaká hlídka by si jich mohla všimnout na míle daleko kvůli jejich štěkání. ,,To stačí!" zavyla a oba sledovala. ,,Hurikáne můžeš jít s námi..." šedý vlk vesele zavrtěl ocasem. ,,...Ale musíš být ticho! Nepotřebuji, aby nás slyšel někdo ze smečky!" dodala a oba kývli. Moc dobře věděli koho myslí. Samotáře neměl nikdo rád.

Všichni tři pokračovali v cestě k Vysokým tesákům.
Tentokrát už Tajemná nevymýšlela hry. A se svým bratrem byla ticho, takže Smaragd měla čas na přemýšlení.-Jak bych mohla mámu přesvědčit, že zvládnu být průzkumnicí?- tahle otázka ji trápila už několik úplňků. V táboře se však přemýšlet moc nedalo a na hlídkách byla většinou se Samotářem, se kterým se pořád hádala, takže nebyl čas vymyslet způsob.-Musím ji dokázat, že jsem dost stará na takovou úlohu.- napadlo ji. Jenže jak to udělat...To byl oříšek. Zatím co Smaragd nevnímala okolí, tak se Hurikán zastavil. ,,Stát! Cítíte to?"šeptl a čenichal. Bílá vlčice taky zastavila a zavětřila. Do nozder ji udeřil sladký pach sobů. ,,Budou od nás jeden jelení skok." řekla zamyšleně Tajemná. Smaragd kývla. Sobi jsou blíž než si myslela. ,,Už se těším až se zakousnu do sobího..." zamlaskal Princ. ,,Hurikáne! Jdeme je jen pozorovat...A navíc, sob je větší než jelen, toho neuloví tři mladí vlci bez zkušeností!" prskla na něj bělosrstá vlčice. ,,Bez zkušeností? Já lovit umím...A Tajemná taky trochu..." ,,Hej!" zavrčela Princezna a vycenila tesáky. ,,Umím lovit lépe než ty, šneku!"obořila se Princezna do svého bratra. Smaragd pokrčila obočí.-Už zase!-pomyslela si. ,,Neříkej mi šneku, ty...ty...ty..."Hurikán chtěl své sestře urážku vrátit, ale nevěděl jaké slovo má použít. ,,To stačí! Chováte se jako vlčata...Od teď se chovejte jako dospělí nebo buďte furt vlčata a odejděte!" Smaragd už došla trpělivost. Cenila tesáky a srst měla hodně naježenou. Vypadala velice děsivě. Oba sourozenci sklonili hlavu.,,Ano, Smaragd. My už toho necháme." řekli šeptem. Mladá vlčice se zhluboka nadechla a poškrábala se za uchem. ,,Teď se půjdeme podívat na soby...Pokud jste je svým křičením nevyplašili." poslední větu zdůraznila, aby se to už neopakovalo. Kupodivu to asi oba pochopili a jen mlčky kývli. Smaragd tedy jako vůdkyně této skupiny vyrazila k sobům.