Vlčí cesta (DOKONČENO)

12. Kapitola

Sluneční vlk se právě probouzel. Vlčice se sněhově zbarvenou srstí stála na břehu jezera, které se barvilo do krvava. -Je tu nádherně..Dokonce bych tu i zůstala...-pomyslela si a zaváhala, zda se má vydat domů. Pak se ji, ale vybavili rodiče, Hurikán a Tajemná, jak brečí, protože si myslí, že je mrtvá.-Musím domů!-pomyslela si rozběhla se podél velké řeky, která tekla vedle. Sluneční vlk byl přímo před ní. Poháněla ji naděje, že se zase setká se svými milovanými.                                                                                                                                                                       Její veselá nálada však netrvala věčně. Zrovna byla v území, které strašně smrdělo. Přecházela menší říčku, která ústila do té větší, když slyšela nepřátelské vrčení. Zastavila a rozhlédla se. Nelíbilo se ji tu. Když ten zvuk ustál, vydala se dále. Na břehu se otřepala a všimla si, že na zemi je několik rezavých chlupů. Sklonila hlavu a přičichla si k nim. Skrčila si čumák, když ucítila štiplavý pach, který tu byl všude. ,,Co to je za místo?" zeptala se sama sebe. ,,Místo, kde nemáš, co dělat..Vlku!" ozval se slizký hlas a ona ztuhla. Podívala se směrem, kterým hlas přišel. Stálo tam několik zvláštních zvířat. Byla menší než ona a měli převážně zrzavou srst. ,,Kdo jste?" zeptala se a couvla kousíček dozadu. Ta největší z nich udělala krok vpřed. ,,Copak jsi nikdy neviděla lišky?" Smaragd zavrtěla hlavou a pořádně si je prohlédla. Velící liška se otočila na své druhy. Vypadala naštvaně. ,,Vlci, jako tato, jsou zahleděni víc do sebe a naše rasa upadá v zapomnění.." řekla a ostatní lišky se podívali vztekle na bílou vlčici. ,,...Bez strachu přechází naše hranice, loví naši kořist a my je jen sledujeme a doufáme, že nás neuvidí..." všichni souhlasně kývli. Smaragd sklopila uši. Netušila, co se to tu děje. Ale věděla, že to není dobré. ,,...Ale ode dneška...Lišky vstupují do nové éry....Každý se našemu území bude vyhýbat obloukem!" zavyla Alfališka a rozběhla se na útok. Smaragd vycenila tesáky a uhnula. Skočila na lišku a zakousla se ji do ucha. Ucítila, že ji něco dopadlo na záda a ostrými zoubky ji do nich hryzalo. Vlčice pustila Velitelku a snažila se útočníka setřást. Další lišky ji zaútočili na packy a na ocas. Byla v obklíčení. Postavila se na zadní a vrhla se na šedivou lišku. Zakousla se ji do hrdla a odhodila ji daleko.  Ta, co měla na zádech, spadla a rozběhla se za mrtvou kamarádkou. Smaragd se rozhlédla po liškách, některé jako by ztratili energii na boj. Jen pár na ni stále útočilo. Otočila se a vrhla se po jejich Alfě. Zakousla se ji do břicha a trhala hlavou ze strany na stranu. Čumák měla celý od krve. Na záda ji zase skočila jiná liška. Zamračila se a rozběhla se do kolečka. Cítila, jak ji krev teče po kůži, ale ignorovala to.                                                                                                                  Když ona lišák spadl, došla k němu a zakousla se mu do krku. Udýchaně se rozhlédla po bitevním poli. Všude bylo dost krve, jak od ní, tak i od lišek. Všechna zrzavá stvoření se krčila u mrtvé velitelky. Smaragd zavrtěla hlavou a vydala se kulhavě dál.-Blbá liščí Alfa...Musela tušit, že to dopadne takhle.-pomyslela si a cítila, jak se ji zavírají očka. Neztratila zrovna málo krve.

Omlouvám se, že tak často opakuji slovo liška, ale ono to prostě jinak nešlo.                        Snad se líbí. 🦊🐺