Upozornění: Vydáno, když mi bylo 15 let. Berte prosím ohled na chyby a na divnost příběhu. :D
Smaragd je normální vlčice žijící ve smečce. Jednou ji však unesou prapodivná zvířata a její život se změní. Jaká dobrodružství zažije na své cestě?
Inspir...
Hurikán se ze sebe snažil shodit neznámou vlčici. Cítil, jak mu po krku teče krev. Uvědomil si, že tohle by mohl být jeho konec...Když se jejich oči náhle střetli. Smaragdová barva jejich očí ho uchvátila, že se nemohl skoro až pohnout.
Mladý vlk seděl naproti bílé vlčici. Oddychovali z jejich souboje. Stále nemohl uvěřit tomu, že ji našel. ,,Smaragd.." šeptl po chvilce a podíval se na ní. Její nádherné oči byli plné štěstí a trošku i smutku. ,,Po takové době jsem tě konečně našel." usmál se a přiblížil se k ní. ,,Tví rodiče se už těší až tě zase uvidí." dodal a olízl ji ucho. ,,Chudinko, musela jsi toho prožít spoustu." řekl a začal ji lízat rány. ,,Ty taky, Hurikáne..." štěkla a smutně vzdychla. ,,Omlouvám se za ten krk. Musí hodně bolet." řekla a začala mu ho olizovat. ,,Ta bolest není nic ve srovnání mé radosti, že jsem tě našel." usmál se na ni. Smaragd mu úsměv oplatila.,,Co teď budeme dělat?" zeptala se po minutě příjemného ticha. ,,Půjdeme domů? Už se těším až uvidím mámu, tátu, Tajemnou a celou smečku!!" zasnila se sněhově zbarvená vlčice. ,,No..První musíme ulovit zajíce a odpočinout si..Vyrazil bych zítra." řekl rozhodně. Všiml si jejího výrazu, tak sklopil uši a olízl ji ucho. ,,Hned zítra ráno vyjdeme. Slibuji." šeptl ji konejšivě do ucha a ona kývla. ,,Teď půjdeme ulovit zajíce." rozhodl. -Neboj, Smaragd. My to zvládneme.- pomyslel si. ,,A jak to chceš udělat?" zeptala se.
Šedému vlku vlála srst ve větru. Před ním běželo hnědé zvířátko s dlouhýma ušima. -Prosím Lesovlku..Ještě kousíček ať běží rovně..Prosím!- pomyslel si a zrychlil. Stačilo by, aby zajíc zatočil a bylo by po všem. Asi se ptáte, proč po něm Hurikán neskočí, aby ho zabil...No, on má na starost jen dostat zajíce na místo. Náhle z vysoké trávy vyskočila bílá vlčice. Dopadla na zajíce a zakousla se mu do hrdla. Hurikán prudce zastavil až do vzduchu vyletěla tráva. ,,Dokonalé...Mohla by jsi jít někdy se mnou a s Tajemnou na lov!" řekl a olízl ji ucho. ,,Když jsem byla učil mě otec...Hurikáne..Jsem Hlídka..Lovci loví."vysvětlila pobaveně a vyplázla šťastně jazyk. ,,Jak myslíš..Pojďme sníst toho zajíce." řekl a olízl si mlsně pysky. ,,Jasně, mlsoune." mrkla na něj a ukousla si kus masa. ,,Ať ti chutná, rozumbrado." řekl a ukousl si taky. Oba se zasmáli. Konečně se svět zdál zase lepším místem. Jako by se nemohlo nic stát. Oba vlci jako by zapomněli na jejich dobrodružství. ,,Jako za starých časů." štěkla Smaragd a její oči zářily štěstím. ,,Jen tu chybí Tajemná." připomněl Hurikán. Bílá vlčice chtěla něco říct, ale hned zavřela tlamu. Jako by radost zase zmizela. ,,Takže jsi nechal Tajemnou v táboře jako budoucí Alfu..Chudák, víš jak je ráda být volná. Tohle ji musí brát k šílenství." řekla po pěti minutách Smaragd a trošičku se zasmála. ,,Jo, to jo." přitakal Hurikán a snažil se, aby to znělo pobaveně. ,,To, abychom se brzy vrátili." vlčice si položila hlavu na tlapky a vzdychla. Šedý vlk hned vstal a lehl si blízko ní. Trochu se k ní přitulil a olízl ji ucho. ,,Zítra ráno vyrazíme a do večera budeme mít za sebou i silnici..Slibuji." šeptl ji konejšivě do ucha. Smaragd se mu podívala do očí a dotkla se jeho čumáku svým. (Vlčí polibek) Hurikán viděl, jak se ji tváře zbarvily do ruda. ,,Já vím. Teď bychom si měli odpočinout." řekla tiše a ještě se k němu přitulila.
Brzy usnula. Hurikán ležel vedle ní a sledoval ji.-Jak je nádherná, když spí...-pomyslel si a olízl ji tvář. ,,Miluji tě..." šeptl a zavřel oči
.
Ups! Gambar ini tidak mengikuti Pedoman Konten kami. Untuk melanjutkan publikasi, hapuslah gambar ini atau unggah gambar lain.
Snad se líbí. Chcete pokračování příběhu jen Smaragdiným pohledem?
