Vlčí cesta (DOKONČENO)

20. Kapitola

Bílá vlčice kráčela po boku šedého vlka. Šli vysokou trávou, aby je nebylo možné zpozorovat. Olízla si mlsně pysky, protože ráno snídali rybu, kterou Hurikán ulovil.-Už se těším na smečku....Chudáci vlci, co žijí samotářsky...A nebo Rufus!..Chudák je u Dlouhé packy!-pomyslela si a při vzpomínce na tu ohavnou stvůru vycenila tesáky. V nose ji začal dráždit pach toho tvora. -To se mi asi jen zdá...-pomyslela si a dlouze se nadechla, aby se zbavila pachu...Jenže, ono to nešlo. Krčila čumák, cenila tesáky, ale ne a ne se ho zbavit. ,,Hurikáne..." chtěla se ho zeptat. ,,Ano, cítím" kývl jako by ji četl myšlenky. Smaragd se skrčila a cítila, jak se ji ježí srst na zádech. Zavětřila a do nozder ji udeřil nejen pach Dlouhé packy, ale i Rufuse.-Proto jsem si vzpomněla na Rufuse...- pomyslela si a zvedla hlavu.           Opravdu. Byl tam i se svou Dlouhou packou. Muž držel Hlučný klacek a mířil s ním do nebe. Smaragd se zděsila. Chce snad ta stvůra zabít Nebeské vlky? Co se stane, jestli se ji to povede? Zmizí pak slunce nebo měsíc? Nebo vyschnou jezera a řeky? ,,Co to dělá a co to má za věc?" ozvaly se vedle ní dotazy. ,,To je Hlučná klec...Věc, která tě navždy uspí..." vysvětlila a nenávistně sledovala člověka. Náhle se ozvala rána, která rvala uši. Oba vlci se k sobě skrčili a rozhlíželi se. K Dlouhé pacce spadla husa. ,,To ji ulovil i když letěla? To je přece nemožné!" řekl Hurikán a chystal se odejít.                                                                                      Udělal jeden krok a vyděšeně zavyl. Smaragd se na něj podívala a všimla si, že tlapkou uvízl v jakémsi hadovi, který vedl ke stromku. Každým Hurikánovým pohybem se ozval zvláštní zvuk. Vlčice se podívala na Dlouhou packu, která se k nim začala přibližovat. ,,Ale ne...Hurikáne!" vykřikla a začala hada trhat. Chytla ho a házela ze strany na stranu. ,,Smaragd, to nepřekousneš.....Uteč! Zachraň se!" zavyl Hurikán. Podívala se mu do očí. ,,Já tě tu nenechám...To radši umřu s tebou!" rozhodla a pokračovala s lomcováním. -Rufusi...Prosím, zdrž ho....Nebescí vlci, řekněte mu, že jsme tu my...PROSÍM!- pomyslela si. Náhle se ozvala ta příšerná rána. Smaragd cítila, jak ji něco proletělo kousek od ramene. Polkla a silně zkousla tu věc. Had začal povolovat. Potřebovala by jen trochu času. ,,Haf, haf, haf, haf..." zvedla hlavu a spatřila Rufuse, který se pral s Dlouhou packou o Hlučnou tyč. ,,Děkuji!" štěkla a kousla do hada. Ten se uvolnil a ona se společně s Hurikánem rozběhla do bezpečí. Z dosahu té zlé Dlouhé packy.

Večer se ocitli u tvrdé černé řeky. ,,Můžeš chodit?" zeptala se Hurikána. ,,Ano..Nemusíš se mě ptát každou chvilku...Jen mi ten kousek hada drží packu..To se uvolní." řekl a udělal pár kroků na černou řeku. ,,Já vím, ale měla jsem o tebe velký strach." řekla a přeběhla černou řeku. Už se chystala jít do lesa. ,, Smaragd..Pojďme přenocovat zde." čumákem ukázal na noru, která se zdála být neviditelná. ,,Dobře." usmála se a došla k němu.                    Lehli si dovnitř a sledovali hvězdy. Nějaká svítila více, některá méně, jiné blikali a dokonce se i pár z nich pohybovalo. ,,Smaragd..Omlouvám se, že jsem se choval tak dětinsky." šeptl najednou Hurikán. ,,Co?" zvedla obočí. ,,Hádal jsem se s Tajemnou a hrál si s ní jako malé vlče..Vím, že tě to štvalo." vysvětlil a zívl. ,,Neštvalo..Jen jsem...vám to záviděla...Víš, co se stalo s mými sourozenci...Kdyby tu byli, tak bych byla stejná." usmála se na něj povzbudivě. Hurikán ji úsměv oplatil a olízl ji ucho. ,,Dneska je krásně." poznamenala bílá vlčice a dívala se mu do očí. -Hurikáne...tehdy jsem byla velký mrzout..Slibuji, že si teď budu hrát s vámi..- pomyslela si a opřela se o něj. ,,Dobrou." řekli oba naraz. 

Chcete další kapitolu v Hurikánově pohledu nebo už jen ve Smaragdiném?