It's Just an Academy (Stony)

Ranní káva ✅

Tony's pov

"Vypni to," zavrčel jsem, když jsem pořád slyšel ten otravný zvuk. Zvuk nepřestával a já jsem naštvaně otevřel oči. Zvedl jsem se a žaludek okamžitě udělal kotrmelec. Málem jsem stoupl na Steva, který ležel na zemi. Neměl jsem čas to řešit. Jen jsem z kapsy u kalhot vytáhl mobil a zvedl jsem hovor.

"Tony? Žiješ?" zeptal se mě ustaraný Bruce. Znovu jsem si lehl do postele, která rozhodně nebyla moje.

"Jo, neměl bych?" sáhl jsem si na hlavu a snažil jsem se zahnat všechnu bolest, kterou jsem měl díky včerejšímu alkoholu.

"Vhledem k tomu, že tě tady vyzvedával Steve a pak už jsem o tobě neslyšel, tak jo. Neměl bys. Navíc jsi se včera dobře rozbil o linku a asi budeš mít modřinu na hlavě," zasmál se a já jsem si povzdychl.

"Jo díky. Mám jedno velké okno. Musím se dát do pořádku. Žiju a pak ti zavolám," rozloučil jsem se a hovor jsem ukončil. Pomalu jsem se zvedl a dal jsem si sakra záležet, abych na Rogerse nestoupl. Chvilku jsem zmateně stál a pozoroval jsem ho. Snažil jsem se alespoň něco spojit dohromady.

Za prvé. Leží na zemi. Proč sakra? Proč si nelehl do postele? To je druhý bod. Proč jsem spal v JEHO posteli? Další otázka zní, proč na sobě nemám ani já, ani on triko?

Trošku jsem se otřásl zimou, která zde vždy po ránu byla. A hned na to jsem se vrátil zpět k posteli. Opatrně jsem uchopil peřinu a hned na to jsem ji opatrně položil na schoulené blonďákovo tělo. Pousmál se, ale jinak dál spal. Ještě několik vteřin jsem se rozplýval nad jeho roztomilým spícím výrazem.

Během ranní hygieny jsem si uvědomoval, že mě hlava opravdu bolela. Nejspíš jsem se do ní včera doopravdy bouchl. 

Stoupl jsem si před zrcadlo a snažil jsem si alespoň trochu upravit vlasy. Když jsem byl jakžtakž spokojený, začal jsem hledat onu bouli. Nic jsem však nenašel. Už jsem chtěl odejít, když jsem si všiml rudého flíčku a krku. Naklonil jsem se co nejblíže k zrcadlu a opatrně jsem se dotkl nového cucáku. Zaboha jsem si nemohl vzpomenout, od koho ho mám. Že by se na mě včera někdo lepil u Bruce doma?

Pokrčil jsem rameny a vyšel jsem z koupelny. Zavanula ke mně vůně kávy a snídaně. Došel jsem až do kuchyňky a opřel jsem se o ledničku. Založil jsem si ruce na prsou a pobaveně jsem sledoval blonďáka, jak spokojeně dělá vajíčka na pánvičce. Už si oblékl tričko, takže jsem nemohl sledovat jeho vypracovaná záda. Účes měl neupravený a vypadal sakra dobře. Potichu si pískal nějakou písničku a vypadal spokojený. Debilně jsem se usmál a odtrhl jsem se od lednice. Sedl jsem si na židli a Steve konečně zaregistroval moji přítomnost. 

"Dobré ráno. Co hlava?" zeptal se mě a trochu zrudl. Otočil se zpět k jídlu a začal ho nandavat na talířky. 

"Ehm... Jako bolí no," pokrčil jsem rameny. Překvapilo mě, když Steve z mrazáku vytáhl mraženou zeleninu a podal mi jí. Vděčně jsem jí od něj převzal a položil jsem si studený pytlík na místo na hlavě, kde to bolelo nejvíc. Sice jsem musel vypadat jako naprostý blbec, ale to už mi bylo jedno. 

"Proč jsi spal na zemi?" položil jsem otázku, která mě trápila nejvíc ze všech. A že jsem jich měl na jazyku hodně. Steve vzal oba talířky do rukou a nešlo si nevšimnout, jak se trochu klepal. Jeden talíř dal přede mě a druhý si dal na svoje místo. Sedl si naproti mě a stále mlčel.

"Díky," poděkoval jsem za jídlo, "ale stále čekám na odpověď." Blonďák se zhluboka nadechl.

"Protože jsi mě o to poprosil," zahuhlal a začal se ládovat. 

"Dobře. A proč jsem tě o to porosil?" pokračoval jsem. Očividně si všechno pamatoval. Proč by neměl, když nikde nechlastal? Takový on není.

"Říkal jsi, že si se bál," znovu zamumlal a tím mi trochu vzal vítr z plachet. Ucítil jsem, jak mi trochu hoří tváře. Všiml si toho i Steve a nadzvedl jeden koutek úst. 

"A proč jsem spal v tvé posteli?" 

"Protože sis svojí poblil a já jsem nechtěl, abys v tom spal," vysvětloval mi.

"Díky. Opravdu ti za všechno děkuji," usmál jsem se a také jsem začal pomalu jíst. Nemůžu to do sebe naházet, jinak bych to pak zase běžel vyklopit. 

Oba jsme byli potichu. Byli jsme ve svých vlastních myšlenkách. Já jsem pořád obdivoval jeho chování. Bylo to od něj hrozně hezké. Něco takového pro mě ještě nikdo nikdy neudělal. Vždycky jsem se staral o ostatní, ale na mě všichni srali. A pak si přijde nějaký blonďáček z druhé strany států a nechá mě spát ve vlastí posteli. Raději leží na studené zemi bez polštáře a bez peřiny jen, abych se nebál.

Otočil jsem hlavou a podíval jsem se na hodiny. Bylo devět ráno. Krásný čas. Pohled jsem znovu vrátil na Steva, když upustil vidličku. Vyskočil na nohy a během vteřiny byl u mě. Nadzvedl jsem obočí, jelikož jsem vůbec nechápal, co se děje. 

Ještě více jsem se lekl, když jsem ucítil jeho teplé prsty na mém krku. Opatrně se dotýkal mé kůže a zorničky měl dokonale rozšířené.

"To snad ne," zašeptal a stále se mě dotýkal. Neříkám, že to nebylo příjemné. Nevím proč, ale klidně bych mu dovolil, aby se mě takhle dotýkal pořád.

"Co se děje?" zeptal jsem se a zasmál jsem se jemu rudému obličeji.

"Víš snad, kdo to udělal?" znovu jsem se ho otázal. Došlo mi, že asi studuje cucflek. Můj spolubydlící však mlčel. Rukou trhl a otočil se. Vydal se pryč z kuchyně a já ho zmateně pozoroval. Vstal jsem a zastavil jsem ho v pohybu.

"Promiň," šeptl a já jsem nechápal, za co se omlouvá.

"Steve? Co se děje? Kdo mi to udělal?" zeptal jsem se s největší opatrností v hlase, co umím.

"Já."

A/N

Dnes se můžete těšit na dvě kapitolky ♥ Další vydám někdy odpoledne, nebo k večeru ♥ Tak buďte na pozoru ♥ Moc děkuji za všechny hvězdičky i komentáře ♥ Už máme 1K přečtení! Děkuji ♥