It's Just an Academy (Stony)

Tajemství nikdy nevydrží ✅

Tony's pov

Zazvonilo a já jsem si začal skládat věci. Byl jsem pořád dost zpomalený. Přišla na mě během hodiny únava a myšlenky jsem měl v oblacích. Vyšel jsem ze třídy, kde už na mě čekal Thor. Dali jsme si placáka a pěstičku. Takový náš pozdrav.

"Kde ses ráno coural?" zasmál se a rozešli jsme se k našim skřínkám.

"Zaspal jsem," pousmál jsem se. Ve skutečnosti jsem zažil snad to nejkrásnější probuzení v mém životě.

"A proč jsi přišel s Rogersem?" nadzvedl levé obočí a začal si odemykat skřínku. Trhl jsem sebou. Vůbec mi nedošlo, že se spolu ve škole nebavíme. V jeho náručí si připadám tak přirozeně, že mi přijde divné, že se nad naší společnou přítomností někdo pozastaví.

"Vždyť jsem ti řekl, že jsme zaspali," protočil jsem očima a vzal jsem si ze skřínky tělocvik, který mi začíná za deset minut.

"Vy jste spolu spali?!" vykulil oči a mně zaskočila slina. Ucítil jsem dívčí dlaň, jak mě mlátí do zad. Nakonec se mi dech vrátil, ale hrozně se mi točila hlava.

"Co-co to meleš?!" řekl jsem sípavě. Moje zachránkyně Natasha vešla do mého zorného pole a tvářila se ustaraně. Jemně mě chytla za rameno a dívala se střídavě na mě i na Thora.

"Tak přišli jste spolu a Rogers má na krku cucáka. Tak co já vím. Už jsi ho strčil kde kam," pořád mě smrtelně vážně pozoroval. Dal jsem mu malý pohlavek a on si ublíženě začal třít hlavu. Zbledl jsem. Tohle si přece lidi nesmí myslet!

"Všiml sis, že by chodil divně? Kdybych mu ojel prdel, tak to poznáš. Věř mi. Navíc nejme buzny," vmetl jsem mu do tváře.

"Tak proč jste přišli ráno spolu?" zeptala se po chvíli Nat. Povzdychl jsem si. Z toho už se nevykecám.

"Thor už se mě ptal!" 

"Ale tys mi neodpověděl!" založil si ruce na hrudi. 

"Jsme spolu na pokoji! Teď jestli mě omluvíte, mám hodinu," falešně jsem se usmál a vydal jsem se k tělocvičně. Za pár vteřin mě však moji kamarádi doběhli.

"Jak jako, že je s tebou na pokoji?"

"Od kdy?"

"Kdy jsi nám to chtěl říct?"

"Proč se s ním nebavíme?" Křičeli na mě otázku za otázkou.

"Ticho! Bože! Držte prosím alespoň na chvilku hubu!" křikl jsem na ně a oba se zarazili. Hned mě však dohnali. Oba značně naštvaní.

"To jsi nemusel," sykla ublíženě Nat.

"Promiňte... Jen je toho na mě moc. Alespoň vy tu pro mě prosím buďte," omluvil jsem se a se sklopeným pohledem jsem sledoval podlahu. Někteří lidé na chodbě se na nás dívali, ale přes hluk naší konverzaci nemohl nikdo slyšet.

"Táta?" zeptala se má jediná kamarádka. Trošku jsem přikývl. Hned mě špionka jednou ruku objala a poslala mi povzbuzující úsměv.

"Co ten Rogers?" zeptal se Thor a zrzka mu dala pohlavek.

"Ty jelito! Chovej se trochu! Náš kamarád o tom mluvit nechce, tak na něj furt netlač," zasyčela na něj a Thor se na ní kysele ušklíbl.

"Nat díky," usmál jsem se na ní a ona mi úsměv opětovala. Stále mě jednou rukou objímala a pokračovali jsme v cestě. Lepší kamarády jsem si nikdy nemohl přát.

"Je tam už od prvního dne. Místo Bruce," řekl jsem po chvíli. Nemá cenu jim něco tajit. Jsou to špióni, stejně by na to přišli.

"Sakra Tony! Proč jsi nám nic neřekl?" vykulil oči Thor. 

"Nevím. Neptali jste se," pokrčil jsem rameny.

"To se máme ptát: 'Hej? Nejsi náhodou na pokoji s tím namakaným, sexy kapitánem, který se s nikým nebaví'?" řekla sarkasticky Nat. 

"Ha, ha. Super. Teď už to neřešte. Nestíháme," s tím jsem ukončil a snažil jsem se nemyslet na Stevovy svaly, které mi Nat tak hezky připomněla.

Došli jsme k šatnám a zrzka se odpojila. S Thorem jsme se začali převlékat a já jsem měl hlavu plnou nevhodných myšlenek. Ve všech byl samozřejmě Steve.

"Hej! Jdeš?" probral mě hluboký hlas mého kamaráda. Zatřásl jsem hlavou a cítil jsem, jak mi hoří tváře. Můj nejlepší kamarád nadzvedl jedno obočí.

"Drž hubu a pojď," zavrčel jsem na něj. Naštvalo mě, že mě nachytal slintat nad Rogersovým tělem. To on samozřejmě neví a ani to nikdy vědět nebude. Protože je to je fakt zvrácený.

Naštvaně jsem vyšel z šatny a Thor mě zmateně sledoval. Zatočil jsem ke dveřím do tělocvičny a do někoho jsem napálil. Instinktivně jsem před sebe natáhl ruce a nešťastníka jsem chytil. Dech se mi zadrhl, když jsem se zadíval přímo do modrých očí, které mi už nějaký ten pátek nedávají spát. 

"Vidíš, co děláš?" smál se Thor, který to celé viděl. Ač nerad jsem pustil zmateného Steva. Byl úplně rudý a vypadal prostě rozkošně.

"Promiň," omluvil jsem se mu. Kývl hlavou a zmizel v tělocvičně. Trošku vykolejený jsem ho následoval. Thor se pořád smál, ale i tak šel vedle mě.

"Takže dneska budeme trénovat ve dvojicích box. Budete si navzájem držet boxovací pytle a pomáhat si. Je to všem jasné?" zeptal se nás učitel Ward.

Po rozběhání a rozcvičení jsme měli udělat dvojice. Rozešel jsem se k Thorovi, když mi do cesty stoupl ten otravný Parker.

"Můžu být s tebou?" díval se na mě tak uctivě, že se přede mnou málem uklonil.

"Ne," odpověděl jsem stejně, jako vždy. V hlavě mi však cvakl nápad.

"Petere? Nechceš jít s Thorem?" usmál jsem se. Samozřejmě, že kývl. Udělal by pro mě první i poslední. Rozběhl se k mému kamarádovi. Thor na mě hodil pohled alá 'ažtědostanutaktězabiju.' Smál jsem se mu a rozhlédl jsem se kolem sebe. Bylo tu ještě pár lidí, kteří nebyli v páru. Mezi nimi i hlavní důvod, proč jsem to udělal.