It's Just an Academy (Stony)

Nic se nerozbije tak lehce, jako srdce ✅

Tony's pov

"Ehm Bruci? Můžeš na slovíčko?" zeptal jsem se ho, jakmile jsem si vzal všechny věci na dnešní den. Thor se trochu zamračit a rozešel se pryč. Pak mu budu muset poděkovat, že nám nechal soukromí.

"Copak potřebuješ?" zeptal se a mile se usmál. Opravdu mi tady chyběl.

"No já jen... Víš jak jsem ti domlouval tu věc s Nat?" začal jsem a kamarád okamžitě znervózněl.

"Proč jsi tam nepřišel?" řekl jsem na rovinu. Zabodl pohled do země.

"Víš... Já jsem měl další záchvat," šeptl. Povzdychl jsem si a chlapsky jsem ho objal.

"A řekl jsi jí to?" pustil jsem ho a díval jsem se mu do smutných očí.

"To za ní mám jít a říct jí to? Že mě ozářilo Gama záření? Že mám výbušné emoce a nedokážu tomu zabránit? Že jsem chtěl jít tak moc, až jsem rozmlátil půlku domu?! Že mi na ní záleží, ale nedokážu jí to říct?!" křikl a já jen nadzvedl obočí. Nikdy po mně takhle nevyjel. Periferním viděním jsem si všiml vyděšené zrzky. Bruce se otočil a také ji spatřil. 

"Nat já..." začal, ale ona zvedla ruku na znamení, ať je potichu. V očích měla slzy. Asi se jeho výbuchu také dost lekla.

"Měl jsi mi to říct. Víš, kolik nocí jsem brečela? Pochopila bych to. Vždycky všechno pochopím. I to, že má zrovna teď Tony ošukanou prdel. Všechno," šeptla tak, abychom to slyšeli jen my dva. Začal jsem kašlat a dusit se vlastní slinou. Úplně mě zaskočila. Takhle to vypálit. Oči jsem měl vykulené a dech se mi zastavil. Bruce po mě hodil jeden divný pohled, poté se ale přesunul na svojí milovanou.

"Promiň. Omlouvám se. Pů-půjdeš se mnou na kafe?" podíval se na ni s nadějí v očích. Chvilku přemýšlela a mě bylo jasné, že odpoví ano. Proto jsem se raději rychle sebral a vydal se na první hodinu. Fakt se netěším na Brucovi dotěrné dotazy. Budu to muset říct i Thorovi. Ví to už všichni.

***

Zazvonilo na první hodinu a já čekal, než skončí. Už po první minutě na tvrdé židli mi bylo jasné, že dnešní den bude peklo. Snažil jsem se usadit tak, aby mi nevystřelovala pulzující bolest až do hlavy. Neúspěšně. Thor se na mě pořád tak divně díval. Jeho pohledy jsem ignoroval.

Steve měl bohužel jinou hodinu. Už teď mi chyběl. Asi to zní blbě, ale je to tak. Natasha seděla vedle Bruce a něco si štěbetali. Pousmál jsem se. Opravdu se k sobě hodí. Jsem rád, že spolu chodí. Teda zatím ještě ne, ale určitě na to brzy vlítnou. Teď už mě trápil jen Thor. Musím mu někoho najít.

"Hej!" sykl jsem na něj a blonďák se na mě otráveně podíval. Zrovna si něco čáral do sešitu.

"No?" pokusil se nadzvednout obočí, ale nešlo mu to. Uchechtl jsem se jeho marným pokusům a vysloužil jsem si pohlavek. 

"Seženu ti přítelkyni," šeptl jsem a on okamžitě vykulil oči.

"Co to kurva meleš?!" procedil skrz zuby. Zasmál jsem se jeho naštvanému a zároveň zmatenému obličeji.

"Nechci, abys byl sám. Tak ti někoho najdu," mrkl jsem na něj. V hlavě se mi už rodili lidi, které bych mu mohl doholit.

"Pořád máš rád holky? Nebo se něco změnilo?" zeptal jsem se ho hodně potichu. Úplně zrudl, ale mám takový blbý pocit, že rozpaky to nebude.

"Jako že jsem teplej? To se nemusíš bát. Takový svinstvo fakt ne. To bych se raději zabil, než abych byl buzna. Je to něco, co nikdy nepochopím," arogantně se usmál. Za to mně úsměv z tváře zmizel. Díval jsem se tupě před sebe a snažil jsem se uklidnit splašené srdce.

"Proč mi chceš někoho dohazovat? A proč máš tak blbé otázky?" pokračoval. Ani jsem se na něj nepodíval. Neměl jsem na to sílu.

"Nic. Byla to jen sranda. Nikoho ti dohazovat nebudu," šeptl jsem a už vážně jsem potřeboval konec dne. Lehnout si do postele a nechat se obejmout od Steva. Potřebuji, aby mi šeptal do ucha a říkal, že všechno bude dobré. Že to spolu zvládneme.

Do konce hodiny už jsme spolu nemluvili. Urazil mě. Sice o tom neví, ale urazil. A pokud si tohle o homosexuálech myslí, tak jsem rád, že to řekl. Kdyby věděl, že jsem gay, tak mi to upřímně nikdy neřekne. Alespoň vím, na čem s ním jsem.

Jakmile zazvonilo, sebral jsem se a bez jediného slova jsem vyšel na chodbu. Ignoroval jsem zmatené pohledy mých přátel. Potřebuji být chvilku sám. Během cesty ke skřínkám jsem zpozoroval Steva. Ještě nikdy jsem neměl takovou potřebu ho obejmout. Byl jsem teď dost zničený. Právě mi nejlepší kamarád řekl, že jsem svinstvo. 

Naštvaně jsem bouchl pěstí do své skřínky. Několik lidí se na mě otočilo, ale já je všechny jedním gestem poslal do prdele. Opřel jsem si hlavu o dvířka a snažil jsem se to rozdýchat. V očích mě začínaly pálit slzy. To je tak, když vám ublíží někdo, na kom vám záleží.

"Tony?" ozvalo se vedle mě. Rychlým pohybem ruky jsem setřel těch pár slz, které mi přeci jen utekly. Nasadil jsem falešný úsměv a otočil jsem se. Natasha se opírala o skřínku vedle mě.

"Co se stalo?" zeptala se a pohladila mě po rameni. Znovu jsem v očích začal cítit slzy. 

"Nic se nestalo," znovu jsem se falešně usmál. Ve skutečnosti mi bylo hrozně. 

"Nelži. Pojď. Tady to řešit nebudeme," zatáhla mě za ruku a dovedla do nějaké prázdné třídy.

"Posaď se," pokynula mi. 

"Já raději postojím," prohrábl jsem si rukou vlasy. Zašklebila se a zůstala stát naproti mě. Bylo jí úplně jasné, co jsme včera dělali.

"Něco se Stevem?" zeptala se opatrně.

"Ne, ne. S ním je všechno dobré," šeptl jsem a hlas se mi trochu třásl.

"Tak ti něco udělal ten dement Thor?" nadzvedla jedno obočí. Teď už jsem to nevydržel. Objal jsem jí a začal jsem jí vzlykat do ramene.

"Co udělal?" jemně se mě zeptala a začala mě hladit po zádech. Hodnější člověk než ona už snad neexistuje. Možná ještě Steve.

"Ře-řekl, že jsem sv-svinstvo," řekl jsem mezi vzlyky. Už začalo zvonit, ale my se rozhodně nikam nechystali.

"Ohh... Zaltíčko. To bude dobré," soucitně šeptla a silněji mě objala. Bylo to zvláštní. Být v objetí u ženy. Ale jsem hrozně rád, že ji mám. Alespoň někdo mi zůstal.

"Pr-proč to tak bo-bolí?" 

"Protože slova jsou horší zbraň než nůž."