It's Just an Academy (Stony)

Padesát odstínů Tonyho ✅

Steve's pov

Tony ztuhl a strach měl vepsaný v očích. Ani se nehnul a díval se mi přímo na mě. Ústa měl pootevřená a nemrkal. Jeho výrazu bych se normálně i smál, ale dnes ne. Ne vzhledem k okolnostem.

"Co jsi to říkal?" zopakoval jsem moji otázku. Stark zakroutil hlavou a mlčel. Jeho ticho jsem si vyložil po svém.

"Ty," ukázal jsem na něj, "a já." Ukázal jsem i na sebe. Stále mě zaskočeně pozoroval.

"Už jsme se někdy vykousli?!" zašeptal jsem se zatajeným dechem. Tony váhavě přikývl a já jsem se musel chytit stěny. Zničeho nic se mi začala točit hlava. 

"K-Kdy?" bylo to jediné, co jsem zvládl vydat ze svého staženého krku. 

"Tu noc, jak jsme se ožrali," odpověděl mi a hlas se mu uprostřed věty tak divně zlomil.

"Tony! Řekl jsi, že se nic nestalo!" naštval jsem se. Dva měsíce si vedle mě chodí a dělá, jak je všechno v pořádku!

"Tak jsem možná kecal," také mě spražil pohledem. Zřejmě byl vytočený z prudké změny mé nálady. 

"Jak jsi mi to mohl neříct?!" pokračoval jsem ve vylévání zlosti. 

"Protože by ses na mě díval blbě a... a choval by ses ke mně... a... a prostě by to bylo celý v prdeli!" neotálel ani on se svým výbuchem vzteku.

"A já jsem si připadal jako úplný blbec, že jsem se včera neovládl. Přitom jsi udělal to samý! Jsi sobec a-a blbec a nechápu, jak jsi s tím mohl žít. Měl jsi mi to říct! Měl jsem na to právo! Jsi jen hovado, co si bere, co chce," začal jsem se vzteky třást. Cítil jsem se tak podvedený. Ať už se za své chování styděl, nebo ne, stále mi to měl říct a nehrát se mnou takovou frašku.

"Myslíš, že jsem chtěl? Že jsem dobrovolně políbil kluka? Že jsem se málem stal něčím, co je proti přírodě? Já jsem se o NIC z toho kurva NEPROSIL!" křičel a v očích měl slzy. Stejně, jako já. Dost se mě to dotklo.

"Tak proč jsi to dělal, když jsi nechtěl?!" zeptal jsem se ho naštvaným a zlomeným hlasem zároveň. Opravdu jsem se snažil, aby se mi hlas netřásl. Neúspěšně.

Hrubě do mě strčil tak, až jsem zády narazil na dveře. Potichu jsem sykl bolestí. Tonyho tělo se přilepilo na to mé. Díval se mi přímo do očí. Měl jsem z něho trochu strach. Nevím, co dělá a co má v plánu. Nevím, čeho je ve zlosti schopný. V očích měl odlesk vzteku, chtíče ale i něčeho, co nedokážu pojmenovat.

Naklonil se ke mně a přitiskl své rty na mé. Svět se zastavil. Byl jsem zmatený. Hrozně moc zmatený a šťastný zároveň. Všechno se seběhlo hrozně rychle. V jednu chvíli na sebe křičíme a v druhou mě líbá a tiskne na dveře.

Levou ruku jsem zamotal do jeho krásných vlasů a odmítal jsem ho pustit. Alespoň nějakou chvilku ne. Druhou ruku jsem položil na jeho záda a přitiskl jsem si ho k sobě ještě blíž. Do polibku dával všechnu svojí zlost a frustraci. Zatímco já jsem mu dal jasně najevo svůj chtíč. Svojí potřebu.

Každý jeho pohyb mě přiváděl k šílenství. Měl jsem pocit, že se mu roztékám pod rukama. Každý jeho výdech do mého obličeje přidal další červenou barvu mé už rudé kůži. Měl jsem pocit, že se snad vznášíme v oblacích.

Ucítil jsem jeho ruce na mých bocích. Drsně vsál můj spodní ret a já jsem zalapal po dechu. Využil mého překvapení a začal mi hrubě jazykem prozkoumávat ústa. Pustil jsem se s ním do války jazyků. Když jsem začal vyhrávat, jemně zavrčel a jednu ruku mi dal do vlasů. Zatáhl za ně a tím mě znovu vyvedl z míry. Chtěl jsem udělat proti útok, když mi ret skousl. Možná až moc, jelikož jsem ucítil slabou chuť železa. Přesto jsme nepřestávali.

Po čase, když si na mě vybil zlost, už na mě nebyl tak hrubý. Oplácel mi polibky. Vždy když jazykem zajel na nové místečko, neudržel jsem tiché vzdychnutí. Pokaždé se v tu chvíli usmál a více se na mě natiskl. Cítil jsem jeho rychle se zvedající hrudník i jeho rozpálené tělo. Tento moment byl prostě dokonalý. Dokonalý a mnohem lepší, než v mých snech.

Ačkoliv jsem nechtěl, začal mi docházet dech. Moje buňky díky němu spalovaly dvojnásob energie a kyslík nestačil. Všechen mi bral. Tonyho sevření zesláblo a z polibku se odtáhl. Opřel si své čelo o to mé. Rty měl mírně nateklé a zčervenalé. S rozcuchanými vlasy vypadal prostě úžasně. Vdechoval mi teplý vzduch do tváře a měl pevně zavřené oči. 

"Dělal jsem to, protože mě přivádíš k šílenství," šeptl a já jsem nevěděl, co na to odpovědět.