This is so bad - Niam

2.

Niall

Konečně domů. Pomyslím si, když jdu po kameném chodníku směrem domů. Dneska to byl náročný den.

"Niallere!" uslyším křik mého kámoše a s protočením očí, ale s úsměvem se zastavím a otočím na něj.

"No?"

"P-počkej nech mě popadnout dech..." začne se hraně vydýchávat, když za mnou doběhne což mě znovu donutí protočit očima. "Mám chuť na cígo. Dáš si se mnou?" vytáhne krabičku. Už jsme mimo školu a tak nám může být jedno jestli nás někdo uvidí.

"Jasně." usměju se na něj a opřu se o zeď, u které jsme se zastavili. Zayn mě nechá, abych si vytáhnul jednu nikotinovou tyčinku a sám si jednu taky vezme. Sáhnu do své kapsy a chci vytáhnout zapalovač, ale nemůžu ho najít. "Máš zapalovač? Já ho asi nechal doma." pokrčím rameny.

Neodpoví a rovnou vytáhne svůj kovový zapalovač, který šlohnul tátovi.

"Co si myslíš o Becky?" zeptá se, když vydechne kouř z úst. Potáhnu z bílé tyčky a zamyslím se. Becky? Určitě myslí hlavní roztleskávačku.

"Celkem ujde." pokrčím rameny.

"Celkem ujde?! Vždyť je to kus! Viděl jsi ten zadek? O kozách ani nemluvě."

"Jsou umělý." protočím očima. Její obří výstřih bije do očí už z dálky. Divím se, že si těmi balóny ještě nevyrazila zuby.

"No a?" nadzvedne obočí.

"Já radši přírodní." pokrčím rameny. Nějak mě téma holky nebere tak, jako ostatní kluky. Poslední dobou čím dál míň.

"Takže spíš Lucy z céčka?" zeptá se s úšklebkem.

Přikývnu a podívám se na mobil. "Sorry bro už musím jít jinak budou rodiče nadávat, kde zase jsem." protočím očima a típnu skoro půlku cigarety o zeď.

"Jasný. Tak zítra před školou." mávne na mě a já se vydám domů. Z kapsy si vyndám žvýkačky, aby mi nesmrděl dech po cigaretách a už se celkem těším domů.

Dneska má přijet strejda Liam. Těším se na něj. Je s ním sranda a navíc je úplně skvělý. A i když to tak občas nevypadá tak se těším i na táty. Mám je rád. Nevím čím to je, ale máme mezi sebou i trochu kamarádštější vztah než moji ostatní kamarádi se svými rodiči. A jsem za to rád. Jsou naprosto úžasní a jsem rád, že je mám. Někteří paka se mi smáli, že jsem adoptovaný, ale já si jich nevšímám. I když to bude znít hnusně jsem rád, že mě moje máma odložila a já tak mohl dostat tak skvělé rodiče.

"Jsem doma!" zakřičím, když vejdu do předsíně a sundám si boty.

"To si snad ze mě děláš srandu Louisi!" uslyším křik táty Harryho. Není moc časté, aby se hádali a proto mě to docela překvapí.

"Přísahám Harry, že nevím jak se sem ty cigarety dostali, ale moje nejsou!" vejdu do kuchyně, kde stojí moji rodiče naproti sobě a táta Harry drží v ruce MOU krabičku cigaret a zapalovač. Kurva...

"A čí teda?! Louisi slíbil si mi, že si s tímhle svinstvem skončil!"

"Taky že jo! Už dva roky jsem se cigaret ani nedotkl." Táta Louis dřív kouřil. A jednu dobu opravdu dost. Tak, že mu začalo dělat problémy běhání. A to je celkem problém, když jste trenér fotbalového týmu. Proto mu s tím táta Harry pomohl.

"No to vidím!" znovu zakřičí můj zelenooký otec a já už musím zakročit. Jo možná na mě budou naštvaní, ale bude to pro mě lepší, než když budou naštvaní na sebe. Nemám to rád.