This is so bad - Niam

24.

Liam

Niall mi asi v půlce filmu usnul v náručí. Nechápu, co to do mě vjelo. Opravdu to nechápu. Když jsme byli v tom lese, měl jsem pocit, jako kdybych takhle šťastný nikdy nebyl. To samé jsem cítil i v jeho pokoji. Nemám rád Mika. Když jsem zjistil, že Niall je gay a že s někým chodí...byl to pro mě něco jako zlom. Nechtěl jsem vnitřně, aby s někým chodil a já netušil proč. Vždy, když jsem ho viděl s Mike, prostě jsem se nemohl zbavit pocitu, že Mike je špatný a že ho nemám rád, při tom ten kluk vypadá docela fajn a vypadá to, že má Nialla rád. A to je ten problém. Když jsme večer leželi s Jacobem ve stanu, Jacob se chtěl se mnou vyspat. Jindy bych neprotestoval, ale já měl úplně zkaženou náladu a nechtěl jsem s ním nic mít. Měl jsem plnou hlavu Nialla a toho jeho "úžasného" kluka, ke kterému se celý den tisknul. Já to nechápu. Nevím proč se tak cítím. Jacob mi pořád vyčítá, že se o toho kluka zajímám víc, než bych měl, že je to jen syn mých přátel. Jenže já ho tak prostě nevidím. Vidím ho jako nádherného kluka, který přitahuje pozornost dívek a některých kluků...dokonce i mě. Je to špatné. Hrozně špatné. Niall je o dvacet let mladší než já. Je to ještě dítě. Teprve teď zjistil, že je gay a já už mu takhle motám hlavu. Chápu, že má výčitky, že se líbá se mnou, když má Mika, ale já si prostě nemůžu pomoct. Vždy, když jsem se dotknul jeho rtů, měl jsem pocit, jako by se mi celý svět zatočil. Ohňostroj v mém břiše vybuchl a v hlavě hučelo jen Niallovo jméno. Nemohl jsem to zastavit. Prostě to nešlo.

Sám bych měl mít výčitky svědomí, protože mám Jacoba, ale čím déle jsem s ním byl, tím více mi lezl na nervy. Když řekne na Nialla křivý slovo, mám pocit, že ho nenávidím a že bych mu nejraději jednu vrazil a to bych přece neměl cítit k člověku, se kterým chodím.

Ale když to tak shrnu...Vadí mi, že Niall s někým chodí, mám ho rád, je pro mě něco jako syn a to je právě to špatný, je o dvacet let mladší než já, je ještě dítě, oba jsme zadaní a kdyby to zjistili kluci, tak jsem si stoprocentně jistý, že by mi oba rozbili hubu. Ale i přes tohle všechno se myšlenky na Nialla nemůžu zbavit. Pane bože to je tak špatné. Měl bych Nialla nechat být. Prostě ho nechat ať je šťastný s Mikem a já bych se měl vrátit k Jacobovi. Nevím proč jsem ho políbil i v tom pokoji. Prostě jsem chtěl a v tu chvíli jsem nepřemýšlel, stejně jako v tom lese. Tohle se mi nikdy nestalo. Neměl jsem potřebu se k Niallovi chovat, jako že bychom mohli být něco víc, ale nevím proč teď se ve mě něco zlomilo. Možná to zjištění, že je gay a já tak získal šanci nebo...nebo to ve mě bylo vždy, jen jsem si to prostě neuvědomoval. Vždyť, když byl Niall maličký, pořád jsem na něho myslel a já to přirovnával k tomu, že je to prostě malé dítě, které mám rád jako vlastní. Ale Jacob mi taky vyčetl, že o Niallovi mluvím a chovám se k němu, jako kdybych ho miloval ještě před tím, než mi řekl, že je gay. Nebo spíš, když jsem ho uviděl s Mikem v jeho pokoji.

Nevím, co to se mnou je a Niall je kvůli mě taky hodně zmatený. Měl bych ho nechat jít, protože to prostě nejde. Prostě je to všechno špatně a nepřípustné. Nemohlo by mezi námi nic být, je hrozně mladší. Navíc určitě nechce chodit s tak starým chlapem, jako jsem já. Sice jsem v nejlepším věku, ale proti němu jsem starý. Nemohlo by nám to klapat. Co kdyby si za nějakou dobu uvědomil, že nám to spolu nepůjde a rozešli bychom se? Vždyť už by to mezi námi bylo divné. Vždycky. A už by se to nedalo do pořádku.

Bouchnutí dveří mě vyruší z mého přemýšlení a já se tak opatrně, abych neprobudil Nialla otočím směrem do předsíně. Páni to jsem přemýšlel hodinu nad svými zmatenými myšlenkami?

"Ahoj." usměje se na mě Louis, který vejde do obyváku a hned ztiší svůj hlas, když spatří Nialla jak se ke mě tiskne na gauči. Nemusím se bát, že by takhle něco poznal. Tohle je normální. Niall u mě normálně takhle usínal a když byl malý tak mi sedával i na klíně. "Koukám, že jste si to tady užili." tiše se zasměje a hned na to ho zezadu obejme Harry.