This is so bad - Niam

8.

Dnešek probíhal jako každý obyčejný den. Ráno jsem se naštěstí s táty moc neviděl, protože byli oba v práci, i když to u táty Louise moc není zvykem, ale rozhodně jsem si neztěžoval. Rozhodně jsem se s nimi bavit o tom včerejšku nechtěl, i když mě to nejspíš nemine. Chci to, ale oddálit jak jen nejvíc to půjde. Jak jim to mám asi vysvětlit "Hele tátové vzrušovalo mě na vás koukat při sexu a tak jsem se prostě musel dívat."? To asi určitě ne! Navíc to, co se stalo potom...k tomu bych se radši nevracel. Ano jdu s Mikem dneska do kina, ale to ještě nic neznamená. Ne vůbec nic to neznamená. To, že s ním jdu na rande a prakticky jsem mu odsouhlasil, že se pokusí zjistit, jestli jsem gay nebo ne pořád si stojím za tím, že gay nejsem. Nemůžu být. Nechci.

Ve škole se celkem nic nedělo. Akorát Zayn chtěl, abych k němu večer zašel. Zapařili bychom hry, podívali se na film, dali si popcorn. Ano znělo to pěkně, ale já už měl na večer plány s Mike a tak jsem prostě musel zalhat v tom, co budu dělat. Nejdříve jsem se to snažil uhrát na to, že jsem unavený. Potom na to, že se jsem se pohádal s rodiči, ale on mi to stále nechtěl věřit.

"Proč ke mě nechceš jít Nialle? Udělal jsem něco?" zeptal se mě trochu smutně a já hned začal kroutit hlavou.

"Nic se neděje a nic si neudělal jen..." nakonec jsem se rozhodl, že mu řeknu pravdu. I když ne celou. "Mám večer rande." trochu se na něj usměju a on se zatváří, jako kdyby právě vyhrál v loterii.

"Děláš si srandu?! A to si mi to jako nechtěl říct?!" zakřičel skoro na celou třidu a já mu tak musel dát ruku přes pusu. Nemusí celá škola vědět, že budu mít večer rande. Ne počkat to není rande. Nebo je? Jako...já nevím. Asi...asi jo. Nebo...já opravdu nevím!

Nakonec jsem musel Zaynovi nakecat s kým jdu, protože jsem mu rozhodně nechtěl tedy alespoň zatím říct s kým jdu. Nerad mu lžu, ale zase na druhou stranu, sám nevím, co si teď o tom všem mám vlastně myslet, takže to nechci uspěchat.

Po škole jsem šel rovnou domů. Nechtělo se mi tam, protože jsem si vzpomněl na to, co jsem tam viděl včera a k čemu to směřovalo, ale nakonec jsem za sebou zavřel vchodové dveře a zul se. Slyšel jsem jen zvuk televize a proto jsem se vydal do obyváku a oddechl si, když jsem své táty uviděl sedět na gauči.

"Ahoj." pozdravil jsem je a došel si do kuchyně do ledničky pro něco na zub. "Večer jdu do kina." zakřičel jsem na ně tak, aby mě uslyšeli a když jsem procházel z kuchyně přes obyvák chtěl jsem se, co nejrychleji vytratit do pokoje. Hlas táty Harryho mě, ale zarazil.

"Nialle počkej..." promluvil tiše a já silně stisknul oči k sobě a zastavil se v pohybu. "To včera, co jsi viděl..." začne, ale já se na ně rychle otočím a zhluboka se nadechnu.

"Hele za ten včerejšek se omlouvám. Já...byl jsem v šoku. Nechci to řešit. Nemohli bychom dělat, že se nic nestalo?" drmolil jsem rychle a když oba s malým úsměvem na tváři přikývli, vydal jsem se k nim a oba je políbil na tvář, aby věděli, že to je v pohodě a rychle jsem se vydal do pokoje, kdyby to náhodou přece jen chtěli řešit.

Abych stihl dojít do kina včas musel jsem se začít připravovat už teď. Kino začíná v sedm a teď bylo v půl šesté. Jo dneska jsme byli ve škole dlouho, protože se nám jedna hodina posunula až po vyučování za což jsme byli samozřejmě všichni hrozně moc rádi a měli jsme, co dělat, abychom nevyhodili učitele z okna. Zrovna jsme se učili s ním o defenestraci. By se to hodilo tak i k tématu.

Vlezl jsem si do sprchy a nechal na sebe dopadat příjemně teplou vodu. Bylo to uvolňující a já byl rád za to, že jsem konečně v klidu. Když jsem se celý namydlil a umyl si vlasy vylezl jsem ven jen v ručníku a vydal jsem se zpátky do pokoje. Celou dobu jsem přemýšlel nad tím, co si mám vlastně pod tímhle vším představit. Mike mě pozval do kina, aby mi ukázal jestli jsem gay nebo ne. Když jsme si spolu včera psali, tak jsem mu prakticky napsal, že se mi líbání s ním líbí a on slíbil, že na mě nebude spěchat a půjde na všechno pomalu. Takže to znamená, že něco chystá udělat. Když se nad tím tak zamyslím, tak se mu to opravdu líbilo a pokud bych si to všechno přiznal tak...jenže já si to přiznat nechci. Nebo alespoň můj mozek to chce.