Kleatria

Dopis

Byl krásný letní den uprostřed prázdnin a venku bylo 38°. Já a moje tetička Amélie jsme pleli zahrádku a mamka s tátou byli v práci. Oba pracovali daleko od našeho domu v New Yorku. Trávili tam skoro celý den a tak jsem vyrůstala převážně s mou tetičkou. 

Když jsem byla na stromě a trhala jsem třešně, tak před naším domkem zastavilo auto. Bylo to velké a nóbl černé auto a z něj vystoupila se strany spolujezdce cizí žena asi v tetičky věku. Když se na mě dívala, jako by mě zamrazilo. Cítila jsem zvláštní pocit v hrudi... 

„Chcete něco?" zeptala se tetička. Žena se stále dívala na mě a až po chvilce odpověděla:„Jdu za vaší dcerou." Tetička se usmála, podívala se na mě a pak otevřela ženě vrátka:„Víte... To není má dcera, ale má neteř. A co jí chcete?" „Luisa byla přijata na speciální školu pro zvláště nadané a zítra se tam má nastěhovat." „Cože?!" křikla jsem z třešně. "Já nikam nejedu!" Seskočila jsem z třešně a rozeběhla se k ní. Dívala jsem se na ženu a nevěřícně si ji prohlížela. Po pár vteřinách jsem na ní nepříjemným tónem v hlase vyjela:„Za prvé tu tetičku nenechám a za druhé nevím, o čem to tu mluvíte. Já na žádnou školu žádost nedala a ještě mě čeká devítka! A navíc, je půlka prázdnin!" 

Žena se jen zasmála a pak se obrátila na tetičku:„Tady. Kontaktujte mě, až přijedou Luisiny rodiće," řekla klidně a podala tetičce kartičku. Její vizitku. Pak se otočila a odešla. Ještě než ale nastoupila do auta se na mě otočila a dala mi do ruky dopis. „Přečti si to a nikomu to neukazuj," řekla a odešla. Když auto odjelo, koukla se na mě tetička a nechápavé vrtěla hlavou. „Zajímalo by mě, co tu chtěla. Dohodnu se s tvými rodiči," prohodila tetička a šla zpátky k záhonkům. „Eh... Teto? Nějak mě bolí hlava... Asi si... Půjdu na chvíli lehnout. Nevadí ti to?" „Jistě že ne. Jen ať je ti zase dobře," zakřičela na mě tetička od záhonů a já jsem odešla domů.

Nebylo mi špatně, to bylo jasné, ale chtěla jsem si přečíst ten dopis. Otevřela jsem ho a začala jsem číst: „Milá Luiso, jmenuji se Katrina Roolinsová a pocházím z Minesoty. Aktuálně pracuji v malinké škole ve vsi Finlestonu. Tato škola není ale jen tak nějaká, jak se ti mohlo na první pohled jevit. Je pro děti se zvláštním talentem a ty jsi jedním z nich. Byla jsi vyvolena jako jedno ze 16 dětí, které sem budou docházet. Bohužel ale, na této škole budeš muset bydlet a k rodině můžeš dojíždět jen jednou do měsíce. Zjistíš, že máš v sobě schopnosti, o kterých ani nevíš... Ale nikomu nesmíš o tvém životě na této škole říct. Proč? Je to prosté. Tuhle školu by chtělo spoustu lidí dostat do rukou a pro nás i pro vás by to bylo životně nebezpečné! Proto budeš muset rodičům lhát. Docházíš totiž na předběžnou střední uměleckou školu a studuješ malování, kreslení a muzická umění spolu s historií. Proč zrovna tyhle obory? Protože dle mých informací jsou to tvé oblíbené činnosti a koníčky. 

Mimochodem, tvou úžasnou schopností a talentem je obrovská síla v nohou a rukou, která se ale neprojevuje svaly. Víc ti povím, pokud budeš chtít nastoupit na naši školu, Kleatriu."