Kleatria

První ráno

S každým řádkem dopisu jsem si připadala víc a víc jako v nějaké pohádkové knížce, kde se hezky žije. Kde je nemožné možné. Při čtení dopisu mi začala těžknout víčka a nakonec jsem usnula. Probudila jsem se až druhý den kolem páté ráno. Zatímco jsem se šla umýt a provést každodenní hygienu, Shini si ještě klidně podřimovala.

Když jsem opustila koupelnu, před dveřmi mě uvítalo hladové zamňoukání.
„Dobré ránko Shini," usměju se na ní a jdu jí nalít čistou vodu a dám jí do mističky něco k jídlu. Poškrábu jí pod krčkem a jdu si obléknout svou školní uniformu, skládající se z čistě bílé košile, pevných, ale slušně vypadajících kalhot a vesty ze stejného materiálu. Nakonec jsem si obula kotníkové sportovní boty tmavé barvy a svázala si vlasy do culíku. Nechala jsem Shini osamotě a opustila pokoj. 

Stačili mi jen pár kroků a byla jsem u pokoje Annie. Z pokoje se ozýval její radostný smích a hlas. Byl něžný, poměrně vysoký a působil velmi mile. Vlastně jsem si nikdy neuměla představit, že by se tento hlas někdy zvýšil. 

Zaklepala jsem na dveře a po milém „Dále" jsem vstoupila dovnitř. Annie v ruce držela provázek s pírkem a hrála si s Amy. Oproti Shini byla tak maličká...
„Jé ahojky!" ozval se radostný hlas a Annie mi skočila kolem krku.
„Dobré ráno. Jak vypadá tvá uniforma?" zeptala jsem se poté, co se Annie zase postavila proti mě.
„Úplně stejně, ale není tam takový contrast. Já mám vestu a kalhoty šedé," usmála se a ukázala. „Jdu si to vzít. Hraj si s ní," řekla a vrazila mi do ruky provázek, za kterým visela Amy. Hrála jsem si s ní asi deset minut, než padla vyčerpána do pelíšku. Bylo to roztomilé. Nakonec se objevila Annie v uniformě. „Wow, vypadáš skvěle!" vypadlo ze mě s údivem. Její kudrnaté vlasy sestřihnuté na ramena dodávaly uniformě skvělou ozdobu.
„Tak jdeme! Amy to nějak zvládne. Za chvíli máme snídani!" zasmála se Annie, chytla mě za ruku, vytáhla z pokoje, zamkla a rozběhla se do jídelny. Ráda jsem ji následovala. 

V kuchyni už bylo spoustu jídla a asi 4 další lidé.
„Hele tamten kluk je hezkej, co?" ušklíbla se Annie a pohledem naznačila vysokého, hnědovlasého kluka, který seděl na druhé straně místnosti. Měl uniformu hodně podobnou naší s jediným rozdílem. Měl krátký rukáv a na zápěstích silné kožené pásky, které mu sahaly od zapěstí až do půlky předloktí. Na hřetě ruky byly svázané černou tkaničkou tak, aby nespadly a ani nijak neplandaly. Kdybych Annie neodtáhla ke stolu, tak by na něj zírala asi ještě hodně dlouho. 

„Co si dáš? Mě lákají ty palačinky," kouknu se zálibně na kopec palačinek, obklopených nejrůznějšími marmeládami, ovocem, čokoládou a dalšími dobrotami, které k nim jdou dát.
„Tady se nám bude líbit," usmála se Annie a odcházela s talířem plným dobrot ke stolu. Následně odběhla bůhví kam. Asi pro něco k pití. Nandala jsem si palačinky a sedla si ke stolu a při čekání na Annie jsem si otevřela deník a zapsala první zápis : 

„Pondělí, 1.srpen. Dneska bylo skvělé překvapení. Tím se stala jídelna plná skvělého jídla a příjemné atmosféry. Shini nezlobila, zato Amy byla jako z divokých vajec. Už od rána trávím čas s Annie, která si hned jako první všimla kluka, který hádám má nějakého dravce, jelikož má na rukou pevné kožené pásy. Má uniforma je velmi pohodlná a líbí se mi. Kalhoty nosím ráda a proti košilím nic nemám. Jsem zvědavá, jak to půjde dál. A navíc, zítra mi mají napsat naši." 

Těmito slovy jsem ukončila zápis a deník jsem dala zpět do kapsy kalhot. Po pár minutách přiběhla Annie s tácem, kde byl čaj, cukr, citrón a nějaké sušenky.
„Díky, že čekáš. A teď hurá do jídla!"