Kleatria

Odpovědi

Když jsem si vybalila věci, šla jsem se podívat k Annie do pokoje. Moc hezky si to tam zařídila, zatím co já jsem si jen vytáhla hygienu a oblékla se. Asi po deseti minutách jsme společně šli do velké haly, kde jsme si sedli vedle sebe. Bylo tam čtrnáct dalších dětí a bylo poznat, že každý je odjinud. Měla jsem štěstí, že jsem si Annie rozumněla...
„Annie odkud jsi?" zeptala jsem se náhle.
„Z UK. Británie. A co ty?"
„Já jsem z Ameriky. Vždyť jste mě vyzvedávali..."
„Jo vlastně," řekla Annie a začali jsme se společně smát.

Kolem nás bylo mnoho dalších lidí a před námi se najednou objevila žena, která mě vyzvedla. Nemohla jsem si vůbec vzpomenout na její jméno. Pak začala mluvit směrem k nám a usmívat se.
„Drazí žáci, toto je Kleatria. Zde budete rozvíjet své schopnosti, které máte. Ale nejprve. Jmenuji se Katrin Roolinsová a jsem ředitelkou Kleatrie. Vašemi schopnosti jsou kouzla a moc kouzel. Každý z vás se zde představí a řekne nám něco o sobě. Ale jelikož každý mluvíte jiným jazykem, dovolte mi váš jazyk sjednotit." Po těchto slovech máchla paní Roolinsová rukou a všichni jsme mluvili stejně. Jenže mi neutekla otázka:„A jak máme psát domů??"
Paní, nebo možná i slečna Roolinsová se jen usmála a řekla:„Budete diktovat vašemu brku, které brz obdržíte, co chcete napsat a brk to napíše vaším jazykem. A když už ses zeptala, pojď. Budeš první," řekla žena a já se musela zvednout a jít tam. 

„Takže ahoj. Jmenuju se Luisa Charlesová, je mi čtrnáct a půl roku a žiji, nebo tedy žila jsem v severní Americe, poblíž New Yorku."
„Děkujeme Luiso. Stefane pojď sem." Ten muž přinesl malinkého tygříka. „Jé! Ten je nádherný! Počkat... Ten je můj?!!" „Jistě. Tvé oblíbené zvíře, že? Budeš se o něj starat a pro potravu si budeš chodit sem za Stefanem. Tady je tvá brašna s úborem, knihou a dopisem, kde máš vše blíže vysvětleno. Pak tam máš i tvé brko a školní pomůcky spolu s pomůckami pro tvého tygra. Je to slečna."
„E... A... Jak se to tam vše vejde?!"
„Je to kouzelná taška," řekla slečna Roolinsová a podala mi tašku, která k mému překvapení byla lehká, a dostala jsem do náručí svého tygra. 

„Tak... Další prosím"