24 perníčků

[konec s dobrým skutkem]

Bylo 24. prosince a Marrinete stála na svém balkoně. Pár obchodů bylo otevřeno, bohužel všechny dál od jejího domova. Zrovna dost sněžilo, a tak Marinette odešla do jejího vyhřátého pokoje. Pořád myslela na tu Adrienovu zradu, která bolela čím dál víc. ,,Marinette!" zavolala na ni její matka a Marinette rychle sešla schody. Vánoční stromeček svítil všemi barvami a Marinettin táta Tom zrovna dával zlatou hvězdu na špičku stromu s pomocí židle. Marinettina máma se chtěla několikrát zeptat co se stalo, ale nikdy se k tomu nedostala. ,,Mari, chybí mi ještě moučkový cukr, mohla bys zajít do obchodu?" usmála se na ni máma a samozřejmě počítala s tím, že půjde. Taková už Marinette byla. 

Vločky byly pro Marinettinu tvář jako jehličky a studený vítr nebyl nápomocen k jejímu zahřátí. Byla daleko od domova, většinu obchodů nestihla o pár minut. Praskla ji taška a vše se vysypalo do sněhu. Všechno rychle pobrala a sníh se začal roztápět. Marinette si vyčerpaně sedla na výjimečně nezasněženou lavičku. Chtělo se jí brečet, a tak slzy nechala ať si dělají co chtějí. ,,Děvenko, copak tu děláš v takovém mrazu?" zeptala se ji nějaká babička. Byla to ta stejná, která nasadila Adrienovi brouka do hlavy, ale to Marinette nemohla vědět. ,,Co tu děláte vy? Musí vám být zima," odpověděla Marinette a víc k sobě přitiskla cukr a čokoládu na vaření. ,,Ale, nestihla jsem žádný obchod, už jsou zavřené. Trápí tě něco?" zeptala ji znova babička a sedla si na lavičku. ,,Zradil mě někdo o kom jsem si myslela, že je můj přítel." odpověděla smutně a zadívala se na vločky.
,,Vypadá to, že Vánoce poslední dobou jdou od deseti k pěti. Ale jsou Vánoce, a na ty se odpouští a dávají druhé šance," řekla babička a Marinette se zamyslela, ale byla moc tvrdohlavá.
,,Já už ji dala, a třetí nedávám," odpověděla a babička se zasmála. ,,Ne nadarmo se říká do třetice všeho dobrého," řekla a zvedla se. Až teď si všimla, že babička má jen lehký pláštík. Sundala si kabát a přehodila ho jemně přes babičku.
,,Jsi moc hodná děvenko, ale já bydlím blízko," řekla a Marinette pokrčila rameny. 

Babička ji podala kabát a odešla do jejího skromného domečku. Marinette se do něj rychle zabalila a s rozklepanými zuby cupitala domů. Na silnici zastavila limuzína a stáhlo se okénko. Seděl tam Adrien a koukal se na Marinette. Rukavice tentokrát neměla a prsty ani necítila. Tváře i nos měla zrudlé od chladu a koukala na Adriena. Ne nadarmo se říká do třetice všeho dobrého, proletělo ji hlavou a Adrien ji otevřel dveře. ,,Nastup si, prosím, Marinettinko," poprosil ji a tomu jeho ztrápenému pohledu se nedalo odolat. Šlo vidět, že ho to mrzí. Marinette se na něj usmála. ,,Tentokrát ti neprominu ani drobek!" zasmála se a zavřela dveře limuzíny, ve které jela s Adrienem Agrestem, člověkem, který se částečně změnil právě kvůli dívce, do které se zamiloval.

Přináším úžasnou kapitolku od -Luna-_
Tahle kapitola je dobrými skutky úplně naplněna a to je dobře😊 co vy, udělali jste letos na Vánoce něco dobrého?
♥🎄