Vánoce v Kanadě

7.

Je 21. prosince. Ráno jsem se vzbudila kolem šesté, zase. Celou dobu jsem myslela na to, co se stalo včera. Nevěděla jsem co si o tom mám myslet.

Převlékla jsem se a zašla do jídelnu pro vodu. Po cestě jsem potkala Hrabíka.

,,Můžu se na něco zeptat?" usmál se.

,,No na co?" řekla jsem a vytáhla džus z ledničky.

,,Proč si včera neotvírala?" zeptal se.

,,Říkala jsem už, že jsem masírovala Lukymu záda," sedla jsem si ke stolu.

,,A to ti mám věřit?" zvedl jedno obočí.

,,Mohl bys," usmála jsem se.

,,Jen Dosty potom úplně zářil, když od tebe odešel," usmál se.

,,Za to mohla určitě ta masáž," řekla jsem a vstala ze židle.

,,Tak v tom případě se taky stavím," mrkl na mě.

,,Ale s tříslem za mnou nechoď," usmála jsem se.

,,Škoda, to může jen Dosty co?" zasmál se.

,,Co může jen Dosty?" zařval Plášek, který vcházel do jídelny.

,,Noo" řekl Hrabík ,,Zahrát si na kytaru," skočila jsem mu do řeči.

,,Já bych si chtěl s tebou taky zahrát," usmál se.

,,No tak to máš," řekla jsem a plácla ho po břiše.

,,Auu!" zařval a skácel se k zemi.

,,Ty jsi, ale herečka," zasmála jsem se, když jsem ho zvedala ze země.

,,No dovol," rozčílil se a podkopnul mi nohy, když jsem odcházela.

Rozplácla jsem se na zemi. Do jídelny zrovna vcházel Mikyska, který se tak strašně smál, že zakopl o židličku. To už jsem se smála taky.

Vstala jsem prstem pohrozila Poláškovi, jako, že už tohle nesmí nikdy udělat. To ho rozesmála asi ještě víc. Sedli jsme si ke stolu a čekali jsme než dojdou ostatní.

Už došel i Lauko s Pekařem. Sedli si k nám.

,,Tak co máte dneska v plánu?" zeptala jsem se, ale pořád jsem se musela smát.

,,My si půjdem zaplavat, že?" usmál se Mikyska a pohladil Pláška po rameni. Ten jenom kývl a začal se smát.

,,A co budeš dělat ty?" zeptal se Hrabík a pohlédl na mě.

,,Ještě nevím asi se půjdu projít a koupím něco bráchovi," usmála jsem se.

,,My jsme to taky měl v plánu. Tak půjdem s tebou," řekl Lauko a Pekař jen přikývl: ,,Teda pokud nejdeš s někým jiným."

,,Můžete jít klidně semnou," usmála jsem se a zamávala klukům, kteří sem zrovna vcházeli. Mezi nimi i Dostál, který si k nám také přisedl.

,,Tak jdem hned po snídani?" zeptal se Pekař.

,,Kam jdete po snídani?" zeptal se Dostál.

,,Jdem nakupovat," zasmál se Lauko.

,,Tak mi něco kupte," usmál se Dostál.

~•~

Po snídani jsme se s klukama vydali do města.

,,Tak kam jdem první?" usmál se Pekař, když jsme vstoupili do obchodního centra.

,,Já bych šla do nějakýho hračkářství, ale pokud chcete jít jinam nevadí mi to," usmála jsem se a rozepla si bundu.

,,Tak směr hračkářství," máchl rukou Lauko.

V obchodě jsme obcházeli všechny regály. Kluci se zastavovali u každe blbosti. Našla jsem jedno autíčko, které jsem taky bráchov koupila, nebylo to sice nic extra, ale co se dá dělat.

Dále jsme obešli ještě pár obchodů. Pár kousku oblečení se tam našlo, ale jen pár. Kolem jedenácte jsme se vraceli na hotel. Dokonce i pro Lukáše jsme něco měli.

Došla jsem do pokoje a svalila se do postele i v bundě. Někdo zaklepal.

,,Dále," křikla jsem.

Dveře se otevřeli, byl tam Výtisk.

,,Jdeš mi pomoct nalepit tejpy, Gaspymu?" zeptal se.

Jen jsem kývla. Vstala jsem a vyšli jsme z pokoje. Gaspar už byl na pokoji u Výtiska. Podle instrukcí jsem tejpy nalepila a odešla spokoje spolu s Gasparem.

,,Už ti kluci říkali o dnešním večerním programu?" usmál se.

,,Ne ještě jsem informace nedostala," zasmála jsem se.

,,Tak to oni ti je určitě brzo řeknou," ušklíbl se.

...

Další kapitola, teď jsem měla docela dost času, ale zítra zase škola. Budu se snažit vydat aspoň jednu kapitolu denně. Jinak jak si myslíte, že dopadne zítřejší raní zápas proti USA? Budete se taky koukat? Já našemu týmu věřím..  🇨🇿❤️🇨🇿