Vánoce v Kanadě

20.

První třetina začala. Už v osmé minutě skóroval Lauko. A už jsme vedli 1:0. Po třech minutách skóre navýšil Nečas. Aréna vybuchla štěstím. Jen já byla trochu smutná.

,,Proč se neusmíváš?" zeptal se Patera.

,,Nemám náladu," řekla jsem a opřela se o sedačku.

Dál se neptal a pozoroval kluky.

Další gól kluci přidali v dvacáté deváté minutě. Tentokrát puk do brány poslal Kaut. Skóre se do konce druhé třetiny už neměnilo. Na obou stranou bylo hodně šancí.

Třetí třetina byla tady. Na konci Dánové odvolali brankáře. Puk se dostal ke Královy a ten ho krásnou žabičkou poslal přes celé hřiště do brány. Daňové brankáře, ale pořád nechávali na střídačce.

Tady se slavilo vítězství a v Česku nový rok. My si na něho ještě chvíli počkáme.

~•~

S

tála jsem před jeho pokojem. Ruka se mi zvedala, abych zaklepala. Dveře se otevřely stál tam. Nemohla jsem ze sebe vydat ani hlásku, když jsem uviděla co má na krku. Byl to řetízek, který jsem mu poslala po Hladonikovi. Pořád jsme tam jen tak stáli a ani jeden z nás nepromluvil nepromluvil.

Přerušila jsem to já, když jsem ze sebe konečně vykoktala: ,,Můžeme si promluvit?"

Kývl a pustil mě dovnitř. Sedl si na postel. Já stála v rohu a trochu nervózně přešlapovala z nohy na nohu. Koukl na mě, opatrně vstal a popošel o kousek blíž. Objal mě a do ucha pošeptal: ,,Děkuju."

Usmála jsem se mu do ramene. A pomalým pohybem ho pohladila po zádech.

***
Další kapitola je na světě. Doufám, že se vám bude líbit. A omlouvá se, že nevyšla už včera, ale dostala jsem teplotu a tak nějak celý den prospala. Budu se snažit, aby další kapitola vyšla co nejdříve.. 😊😉