Vánoce v Kanadě

24.

,,Konečně čtvrtfinále," myslela jsem si, když jsem ráno vstávala.

Jako každé ráno před zápasem se opakovalo to samé: snídaně, tréning, porada, masírování a odpočinek.

~•~

Seděli jsme na tribuně, zase s Paterou.

,,Dneska to musíme dát!" křikla jsem.

,,No tak snad se bude Dostymu snažit. Co jsi mu za to slibila?" zasmál se.

,,To tě nemusí zajímat, to je mezi náma," ušklíbla jsem se.

,,Ty jsi praštěná," zasmál se.

,,Díky," usmála jsem se a pozorovala ledovou plochu.

Začala první třetina. Na začátku jsme měli dvě oslabení. No a v dvanácte minutě se kličkou a vystřelením dostali do vedení.

,,Ach jo," povzdechla jsem.

,,Neboj to ještě vyhrajem," usmál se Patera.

,,Myslíš?" zeptala jsem se.

,,Určitě," zase se usmál.

Siréna ukončila konec třetiny. Patera šel pro nachos a pro pití. Chvíli jsme si povídali, ale vyrušila nás siréna, která oznamovala začátek druhé třetiny. V dvacáté sedmé minutě poslal puk Dostalovi mezi betony. A bylo to 2:0.

,,Tak tohle, já nechci aby tohle skončilo. Mám vás strašně ráda," zesmutnila jsem a položila hlavu na jeho rameno.

,,Neboj," usmál se.

Zase konec třetiny. O přestávce jsme si zase povídali. A zase zahoukala siréna. A zase začala třetina, tentokrát poslední.

V 52 minutě lehkou žabičkou poslal Kaut puk mezi betony brankáře. Zařvala jsem tak moc, že možná Paterovi prasklo uši.

,,Ty máš teda hlas," zasmál se.

,,Já vím," zasmála jsem se.

,,To se musím zeptat Dostyho, jestli to ví," ušklíbl se.

Dosty na střídačce, bohužel se nám to nevyplatilo. Američané zase skóre zvýšili. Tohle byl konec.

Do očí se mi vehnaly slzy.

,,No tak nebreč," pohladil mě po zádech Patera.

,,Já, ale nechci, ano tohle skončilo. Mám vás strašně ráda," tentokrát jsem už brečet začala.