ABDL || l.s.

12.

„Pane bože, Hazz, jak jsi to dokázal? Jsi v pořádku? Bolí to moc?" klekl si vedle na zem a přitáhl si mě k sobě na klín.

„Omlouvám se, nechtěl jsem-" začal jsem kňučet, když mě položil na postel. Dostal jsem strach, že mě zbije, jako otec vždy zbil matku.

„Nic se neděje, nezlobím se na tebe, nemusíš se mě bát, neublížil bych ti. Jen nechci, aby sis zbytečně ubližoval, jen proto, abych neviděl tvé tělo. Chci ti jen pomoct, rozumíš? Nejsem úchyl, nic podobného, nikdy bych nevyužil někoho v takové situaci." povzdechl si, když jsem se k němu otočil zády.

„Budu ti teď stejně muset pomoct, jelikož to sám nezvládneš a já nehodlám znovu riskovat to, že si ještě víc ublížíš."

„Nejde o to, že bych potřeboval pomoc, já se ani nemám do čeho převléct." povzdechl jsem si a dál pozoroval bílou zeď.

„Nemáš oblečení? Mohl bych ti nějaké-" snažil se mi nějak pomoct, ale při tom vůbec nevěděl, o co jde, stejně jako den předtím.

„Nejde o to, že bych neměl oblečení, to já mám, jen- co s tímhle?" poukázal jsem na plenku, kterou jsem měl ještě pořád na sobě.

„Tu vyhodíme, nemá cenu ji sušit, stejně by se večer vyhodila, ne? Nebo jak dlouho nosíš jednu?" zeptal se, jako by o nic nešlo. Jako by netušil, jak je to pro mě citlivé a především choulostivé téma, o kterém jen tak s někým nemluvím.

„Jo, asi ten jeden den." zašeptal jsem a stiskl víčka k sobě, když pomalu odlepil pásku, která držela plenku na jedné straně utáhlou.

„Přestaňte, prosím." chytil jsem jeho ruku, když se blížila i k druhé straně. Chápal jsem, že mi chce pomoct, ale on nevěděl, že novou plenku nemám.

„Jen ti ji sundám, podám novou a nasadím ti ji, dobře?" optal se tiše. Čekal na můj souhlas, ani se nehnul dokud jsem nepromluvil.

„Ale já právě že novou nemám a žádné peníze mi s sebou matka nedala, takže nemám ani na tu lahev, co jste mi koupil." vydechl jsem tiše. Bál jsem se, že ho tím naštvu, protože čekal, že mu to všechno zaplatím, ale on se k mému překvapení jen zasmál. Tak vážně, pobaveně a od srdce, očividně jsem řekl něco vtipného, i když jsem si toho nebyl vědom.

„Nechci po tobě, abys mi cokoliv platil, myslel jsem, že ti to došlo, když jsem si ráno neřekl o peníze, než jsem odešel. Tvá matka mi jich posílá víc než dost, a i kdyby ne, rozhodně bych je nechtěl po tobě." usmál se na mě a odhrnul mi mokrý pramen vlasů z čela.

„Udělám ti culíčky a skočíme pro nové balení, co ty na to?" optal se vesele, určitě ani nečekal žádný vzdor.

Ano, bylo mi blbé, že mi vše platí, ale na druhou stranu mu má matka posílala dost peněz na to, aby si to mohl dovolit. Kdyby to tak nebylo, nikdy bych si od něj nic nenechal koupit, samozřejmě.

„Jo, ale co si vezmu na sebe?" zeptal jsem se sklesle, jelikož jsem si nechtěl brát obyčejné boxerky.

„Když mi slíbíš, že nikomu neřekneš o tom, co jsi tady viděl za věci, donesu ti plenku, která by ti měla být. Jen pro tentokrát, příště si budeš hlídat, až ti budou docházet." stanovil si pravidla a já rychle přikývl, abych už se konečně zbavil té mokré potvory.

„Dobře, opatrně si ji sundej, já ti přinesu novou." pohladil mě lehce po noze, poté vstal a odešel.

„Sakra." zanaříkal jsem, když jsem se chtěl zapřít o nohy a nadzvednout se, abych dostal mokrou plenku pryč, ale nedošlo mi, že mám stále bolavou nohu.

Bolest vystřelila do celého mého těla, načež jsem hlasitě zaskučel, což očividně přivolalo i Louise.

„Co jsi udělal?" vyhrkl rychle, když mě spatřil na posteli skoro ve stejné poloze, jako mě tam nechal, takže to vypadalo, že se nic nestalo.

„Má noha, chtěl jsem se nadzvednout, ale zapomněl jsem na to, že ji mám bolavou." povzdechl jsem si celý napnutý.

„Bože, jsi pořád stejné nemehlo." pronesl Louis se smíchem, jako bychom se znali celé roky, ale když spatřil můj obličej, zarazil se.

Došlo mu, co za kravinu to vypustil z pusy a šokovaně se mi zadíval do očí. Překvapil sám sebe, jak jsem se potom musel cítit já, když mi vůbec nedocházelo, o co jde?

______________________________________

Tak jo, ani už moc nevím, co k tomu říkat.. Snad se líbí a alespoň někoho pořád baví :)