seeing blind [lgbt]

9.

Amber navštěvovala Ciaru v malém a ne tak známém hudebním obchodě téměř každý den, který zde Ciara trávila. Pondělky, středy, čtvrtky a občas sobotní rána. Rozesmívala ji, vyprávěla všemožné příběhy a popisovala členy rodiny. Říkala jí, jaké pro ni je chodit na střední, jelikož to Ciara nikdy nezažila. Hned co oslepla nadobro ji totiž rodiče začali učit doma. Stránka v kalendáři se jako lusknutím prstů přetočila na prosinec a Ciara se čím dál tím víc podepisovala pod Ambeřinu kůži. To, jakým způsobem srdce Amber vždy bilo stokrát rychleji ještě předtím, než si stihly říct jedinné slovo, bylo ohromující. Vždy se cítila, jako by se snad přímo na místě, kde byla i Ciara, měla celá roztéct.

"Vezmeš mě na vyhlídku?" zeptala se Ciara s obvyklým úsměvem na tváři.

"Cokoliv chceš," odpověděla tiše Amber a podívala se na brunetku po milionté. Ten sladký obličej nikdy okoukat nemohla, vlastně by ho dokázala pozorovat celý den. Ostrá brada s téměř dokonalou křivkou, rty věčně navlhčené jazykem, měkké a světle narůžovělé, nos drobný avšak naprosto dokonale zapadající mezi dvě nádherné oči, které stále někam koukaly, ale nic neviděly. To byla ona, Ciara Elizabeth Hudson, a nikoho krásnějšího Amber nikdy v životě nepotkala.

Ovšem to, co na ní obdivovala bezpodmínečně nejvíce bylo veliké srdce plné krásných věcí, jako jsou motýli a květiny, mysl s těmi nejkrásnějšími myšlenkami a úmysly, duši dítěte a dospělého zároveň.

"Kolik je hodin?" položila další otázku Ciara. Amber rozsvítila display svého mobilního telefonu, aby mohla brunetce údaj sdělit.

"Tři hodiny," odpověděla. "Vyrazíme?" a už se natahovala pro Ciařinu bundu, aby jí pomohla se obléknout. Ciara špitla skoro neslyšné díky a následovala Amber ven za pomocí jejich rukou spojených v jednu.

Cesta tam byla tichá, obě jako by se propadly hluboko do svých myšlenek a až na místě se tyto myšlenky měly možnost dostat na povrch. "Když se díváš napravo, stojí tam jeden domeček. Má čryři mohutný bílý sloupy a stěny z bílýho dřeva, střechu z černých desek a dokonce komín. Odsud vypadá jako pro panenky, ale docela často jezdím okolo něj a až tehdy je vidět jeho pravý kouzlo. Stojí poměrně sám a má velký, zelený trávník. Když zavřu oči, vidím sebe, v ruce mám knihu a sedím na houpačce na verandě. Na zahradě si ve stanu hrají dvě malý děti a z kuchyně je volá moje žena, aby si šly dát oběd a ony protestují," Amber zhluboka vydechla.

"To je krásný Ambs," usmála se Ciara a zavřela u toho oči.

"To není všechno," pozastavila se Amber a v krku se jí udělalo sucho. Ta následující slova z ní vyšla bez přemýšlení, ale byla naprosto pravdivá.

"To ty voláš z kuchyně."