Aria Argent [Dokončeno]

22. Drápy

Konečně mi nevadilo, že je Isaac vlkodlak. Mám ho ráda a tak to zůstane. Ne, nemám ho ráda....je to vlkodlak, kterého miluju a jsem si tím konečně jistá, už vím, co k němu cítím.

Isaac se neodtrhl od mých rtů a přitom mi omotal ruce kolem pasu a díky tomu mě dostal od zdi, o kterou jsem byla doteď opřená. Začali jsme couvat, ale ani na vteřinu se Isaac neodtrhl od mých rtů.

Pak jsem cítila, že jsme narazily do postele. Ale to bylo Isaacovy zřejmě úplně jedno, protože couval dál a kvůli tomu jsme na postel spadli. Konečně se Isaac na chvíli odtáhl od mých rtů. ,,Už vím, proč jsi má kotva. Sice jsem řekla, že si nejsem city k tobě jistá, ale tak to není. Mám tě ráda Isaacu..." Políbil mě. ,,Ticho, kazíš to." Zašeptl do polibku.

Pak mi sundal tričko, stejně jako sobě. Rty sjel kousek dolů, na můj krk a klíční kost. Pak se vrátil k mým rtům. Přejela jsme rukou po jeho nahé hrudi. Do polibku jsem se usmála.

Najednou se ozvalo křupnutí podlahy. Táta! Došlo mi. ,,Buď zticha Isaacu. A předem se omlouvám." Zašeptala jsem. ,,A za co se omlou...." Shodila jsem ho z postele. ,,Au...." Zaklel potichu. Rychle jsme se přikryla, vzala si z nočního stolku knihu a do uší si vrazila sluchátka, i když nebyly nikam zapojené.

Táta otevřel dveře, ale já ho nevnímala, protože jsme dělal, že ho neslyším. Až po chvíli jsem zvedla hlavu od knihy. Isaac ležel vedle postele a sotva dýchal. Táta tam naštěstí neviděl, nemohl Isaaca vidět.

Vytáhla jsme si sluchátka z uší. ,,Děje se něco?" Zeptala jsem se. ,,Ne, jenom jsem se chtěl podívat, co děláš. A taky se zeptat, jestli jsi slyšela tu ránu a jestli ta rána šla odtud." ,,Jaká rána? Měla jsem sluchátka, takže jsem nic neslyšela." Řekla jsem a pokrčila rameny.

Měla jsem kolem sebe omotanou deku, aby táta neviděl, že nemám tričko. ,,Nevíš, kde je Isaac?" Zeptal se. ,,Ne, měla bych snad?" Zeptala jsem se na oplátku já. ,,Myslel jsem, že ti do pokoje vlezl oknem." Dodal táta. ,,Jo vlezl! Ale pak odešel." Odpověděla jsem.

,,A jak jste to zvládly....to, že je tvá kotva?" Ptal se dál. Povzdechla jsem si. ,,Myslím, že celkem dobře." Řekla jsem opatrně. ,,Tak fajn. Dobrou. A ještě jedna věc....už žádný kravál. Jakmile něco uslyším, vlítnu sem rychleji, než stačíš postřehnout." Řekl a zavřel dveře. Vydechla jsem.

,,Tak to bylo těsný." Zašeptal Isaac a usmál se. ,,Až moc těsný." Řekla jsem a taky se usmála. Pak jsem si oblékla tričko a Isaac taky. Vstala jsem z postele. ,,Jdu do sprchy......ne nejdeš semou." Řekla jsme a zavřela se v koupelně.

Když jsme vylezla, tak mě vystřídal Isaac. Já jsem šla k tátovy do pokoje. Zaklepala jsem. ,,Ano?" Ozval se hlas táta. Pootevřela jsem dveře a nakoukal dovnitř. ,,Jenom, aby ses nebál, tak ti jdu říct, že se Isaac už vrátil." Táta přikývl a já vyšla z jeho pokoje.

Akorát, když jsem vstoupila do svého pokoje, tak Isaac vyšel z koupelny....jenom v teplákách. Lehla jsem si do postele. Isaac už si chtěl lehnout za mě, jako teď už posledních pár dní, ale otočila jsem se ne něj. ,,Dokud si nevezmeš tričko, tak se ke mě ani nepřiblížíš." Řekla jsem s úsměvem. ,,To jako vážně?" Zeptal se s nadzvednutým obočím. ,,Jo." Odpověděla jsem a otočila se k němu zády. Ale otočit se k Isaacovy zády, je vždycky chyba.

V rychlosti si lehl a zase mi kolem pasu omotal jednu ruku. Usmála jsem a propletla si s jeho rukou tu mojí. Cítila jsme za krkem Isaacův horký dech a zachvěla se. ,,Je ti zima?" Zeptal se pohotově. ,,Ne....jen...mě šimrá tvůj dech." Zašeptala jsem spokojeně. Teď jsem spokojená byla.

,,Isaacu?" ,,Ano?" ,,Budu potřebovat tvou pomoc." zašeptala jsem. ,,A s čím?" On je asi vážně nenormální. ,,No....jsi moje kotva, takže.....se sebeovládáním, samozřejmě" Vysvětlila jsem. ,,Jistě, že ti pomůžu, to je snad jasný." Řekla a usmál se.

Jeho hruď mě příjemně hřála do zad. Jak se mohl vůbec zeptat, jestli je mi zima? Nechápu ho. Kdyby sem teď vešel táta, zabije nás. Po chvilce jsem usnula.

V hlavě se mi ozval řev mého alfy. Ale to co mě probralo bylo, že jsem cítila, jak mi rostou drápy. Okamžitě jsem otevřela oči a zvedla ruku. Měla jsem pravdu, byly na ní drápy. Došlo mi, že za mnou leží Isaac. Cítila jsem na zádech, jak se pomalu nadechuje a zase vydechuje.

Drápy začali mizet. Nechápavě jsem na ruku koukala. Páni, ta kotva vážně funguje. Pak jsem pootočila hlavu, abych viděla na Isaaca. Měl oči otevřené. A taky udiveně sledoval mou ruku. Pak se na mě taky podíval a usmál se. Dal mi pusu na čelo a já vrátila hlavu do normální pozice.

Když jsem se na Isaaca podívala znovu, měl oči zavřené. Využila jsem příležitosti. Dala jsem ruku do pěsti. Pak jsem rukou cukla a pěst rozevřela. Měla jsem....drápy? Cože?! Isaaca to vzbudilo, protože sebou cukl.

Prohlížela jsem si drápy. ,,Isaacu...viděl jsi to?" Zeptala jsem se potichu, kdyby náhodou spal. ,,Viděl, až moc dobře. Jak jsi to udělala?" Zeptal se. ,,Sama nevím. Ale cítím, že se ještě neumím ovládat. Tohle, s těmi drápy, byla jenom náhoda, nic víc." Dokončila jsem.

Isaac si s mou rukou, na které byly mimochodem stále drápy, propletl prsty. Drápy zmizely. Na chvíli jsem zavřela oči a když jsem je otevřela, viděla jsem jinak. Což znamená, že.... ,,Isaacu?" ,,Hmm?" Ozvalo se rozespale. ,,Podívej se mi do očí." Zašeptala jsem a lehce pootočila hlavu, aby mi viděl na oči.

Lehce sebou cukl. ,,Jsou žluté, že jo?" Zeptala jsem s opatrně. Nic neřekl, ale oči se mu žlutě rozzářily. ,,To nevadí, spi dál. Můžeš spát i se žlutýma očima." Řekl a zavřel své žluté oči, jako já.

Když jsem se ráno probudila, tak jsem se v Isaacově objetí protáhla a pak se protočila tak, že jsem ležela čelem k němu. ,,Dobré ráno." Zašeptal. ,,Ahoj." Oplatila jsem pozdrav. ,,To co se stalo v noci, se mi náhodou líbilo." Řekl s úsměvem. ,,Jo, bylo zvláštní ovládat, kdy se mi drápy objeví a kdy zase zmizí." Řekla jsem a kousek se od Isaaca odtáhla, protože mi už bylo horko.

,,Zkus to znovu." Řekl najednou. ,,Isaacu, říkám ti, že to byla jenom náho...." ,,Zkus to." Řekl znovu. Povzdechla jsme si a cukla rukou. Nic se nestalo. ,,Vidíš? Jak říkám, náhoda." Řekla jsem a na posteli si sedla. ,,Neboj se, naučíš se to ovládat." Řekl přesvědčeně. ,,S tvojí pomocí o tom nepochybuji." Řekla jsem a usmála se na něj.

-----------------------------------------------------------

Sand se líbilo. :)