Povídky z vedlejších vesmírů

Plyšový drak

Kdysi dávno, nebo možná před několika lety, či dny, nebo také někdy teprve bude, či už je, bylo, je, nebo bude dítě, které dostalo svou zamilovanou, oblíbenou hračku. A protože v tomto případě se jednalo o malinkého, plyšového dráčka, mohlo ho děvčátko nosit vždy a všude při sobě. Nejprve ho nosilo v kapse, ale nedlouho poté se dostala do situace, kdy žádnou kapsu nemělo. A tak našlo nové a velice originální řešení. Malého dráčka, kterého dívka pojmenovala Stanley Fafnir Charlie, začala nosit v šále kolem krku.
Dráček nebyl obyčejný, protože kdyby byl, byl by toto také zcela obyčejný životní příběh. Leckterý život je zajímavý, ale ne vždy má šanci zaujmout.
Dráček přijímal dívčiny emoce. Dívka si toho po delší době všimla a začala plyšového dráčka sama emocemi krmit. V nejvýznamějších citových a emočních momentech její plyšový kamarád ožil. Byl to nejlepší kamarád, kterého kdy kdo mohl mít, protože tím, že sdílel její emoce, ji dokonale chápal. Povídali si spolu, smáli se, nic je netrápilo. Děvčátko bylo ještě malé a s dráčkem sdílelo v podstatě jen radost. Když se s dráčkem rozloučili, své zbylé emoce dostala zpět a uzavřela vzpomínku z dalšího jejich setkání.
Jak ale začala dospívat a z malého, bezstarostného a veselého děvčátka se začala stávat slečna, začal se měnit i její pohled na svět a změnil se způsob, kterým věci viděla. Díky dráčkovi, se kterým se svých emocí zbavovala, byla vždy za ledovou královnu. Ale dráček se spolu se změnou emocí také měnil.
Tím, že neskutečným způsobem nemohla vystát, jak se chovají někteří spolužáci, začala pociťovat vztek. A smutek. Ten vztek a smutek byly silnější, než kdykoli před tím vůbec poznala, a každý den se stupňovaly. Začala se ho zbavovat tak, že svému kamarádovi Stanleymu dávala malé dávky emocí. Takové, aby se jí udělalo lépe, ale dráček se neprobral.
Jednoho dne se však rozhodla se svým kamarádem pohovořit v naději, že se jí díky tomu udělá lépe. Protože ale v té chvíli kypěla vztekem, přehnala to a dala dráčkovi příliš mnoho. Dráček, který měl již v sobě velké množství vzteku schováno, se rozzuřil doběla a rozhodl se na některé z těch, kteří za to mohli, zaútočit. Dívka se lekla a v šoku udělala jedinou věc, která jí v tu chvíli přišla správná. Zastavila dráčka tak, že od něj převzala veškeré nevybyté emoce. Velký nával vzteku se přehnal přes její mysl a zatemnil veškerý rozum, jakákoli šance vnímat a ovlivnit, co dělá, byla pryč.
Tato událost přinesla nepříjemné následky. Dívka na svého nejlepšího kamaráda nikdy nezapomněla, bála se ho však znovu probudit k životu. A tak z plyšového dráčka každým dotykem byl, je i bude cítit smutek.