Citrusový sad

• 19 •

22. Května (pátek) ♧

Když jsem v pátek procházel vchodovými dveřmi školy, ani jsem se po Milovi neohlédl, jelikož jsem věděl, že je stále doma. Poradil jsem mu, ať prostě zůstane v posteli, dokud se mu to nezlepší. Včera jsem ho nemohl navštívit, jelikož jsem měl tři hodiny odpoledního vyučování a když jsem došel domů, usnul jsem.

Proto jsem se rozhodl za ním jet dnes. Zaparkoval jsem auto nedaleko jeho domu a vyšel ven. Zastavil jsem před jeho dveřmi a zazvonil. Nic se neozývalo, tak jsem po chvíli zazvonil znova. Když už jsem mu chtěl zavolat, uslyšel jsem na schodech dusavé kroky. Milo otevřel a protřel si oko svetrem.

"Ahoj," zamručel a protáhl se.

"Nebudím tě?" zeptal jsem se omluvně, Milo se ale usmál.

"To nevadí. Rád tě vidím. Pojď už," zamumlal unaveně a čapl mě za ruku, aby mě vtáhl dovnitř. Zavřel jsem dveře a nechal se odtáhnout až do jeho pokoje. Milo si sedl na rozestlanou postel a protáhl se. Zívl a párkrát zamrkal. Světlé vlasy mu trčely do všech stran.

"Kde máš mámy?" zeptal jsem se a opatrně si sedl vedle něj. Opatrně hlavně proto, že mě děsně bolely záda ze včerejšího tělocviku.
Projela mnou beztak vlna bolesti, sotva jsem usedl, a zkrabatil jsem čelo.
Milo na mě starostlivě pohlédl.
"Asi někde venku. Bolí tě něco?" zaptal se hlasem, který byl stejně chraplavý jako předevčírem.

"Jenom záda z těláku. Co ty? Nezlepšuje se to?" zamračil jsem se.

"Trochu, asi. Takže se teď zase bavíš s Quentinem, že?" zamumlal a znova zívl. Přikývl jsem.

"Jo... nevadí ti to, že ne?" zašeptal jsem a Milo na mě překvapeně vzhlédl.

"Co? Ne. A i kdyby, nemůžeš se furt jen řídit tím, co si m-myslí ostatní-" vydechl Milo nakřáplým hlasem a zakašlal. Protřel si hruď rukou a znovu do dlaně zakašlal.

"Dobrý?" připlazil jsem se k němu. Milo se rozkašlal ještě víc a ukázal na stolek vedle postele, kde ležel inhalátor. Natáhl jsem se po něm a podal mu ho. Milo se párkrát nadechl a pak ho položil na postel.

"Mhmm..." zamručel mrzutě, "už toho mám plné zuby."
Pousmál jsem se a rozpřáhl ruce. Milo se ke mně připlazil a sedl si mi na klín, aby mě obejmul. Zabořil jsem nos do volného svetru a vdechoval vůni citrónů. Milo unaveně vydechl a opřel si o mě hlavu. Začal jsem ho znova hladit po obarvených vlasech. Milo mě vděčně stiskl.

Když mi zamručel do ucha, vzrušilo mě to, ale ze všech sil jsem se snažil být klidný. Dál jsem mu masíroval zátylek a snažil se uklidnit své bušící srdce. To Milovo bylo docela klidné, bušilo pravidelně a tiše, a jeho sýpavý dech mu rezonoval v hrudi. Najednou se odtáhl a pohlédl mi přímo do očí.

"Tak dost. Už mě nemůžeš hladit," vydechl a vypadal jako uražené dítě. Ruku jsem stáhl.

"A proč ne?"

Milo si odfrkl.
"No protože mě hladíš pořád. Je taky na čase, aby ses ty cítil dobře."
Cítil jsem, jak se mi zase rozbušilo srdce a snažil jsem se nečervenat, jenže to prostě nešlo.
"Na, lehni si," Milo ze mě slezl a lehce do mě strčil. Tak jsem si tedy lehl, na břicho, jak mi poradil. Milo se chvíli rozmýšlel, než se mi obkročmo posadil v prohlubni na zádech, přímo nad zadkem. Dýchal jsem zrychleně. Milo se naklonil, abych ho slyšel.
"Dobrý?" zeptal se tiše a já zkrabatil obočí.

"Nevím, co chceš dělat," zašeptal jsem rozpačitě a Milo mě lehce praštil po hlavě.

"A já zas nevím, na co myslíš, úchyle! Koukej," zavrčel pobaveněa dlaně mi přiložil na záda. Začal mi je jemně masírovat. Blaženě jsem zavřel oči. Chvíli mě masíroval, než se zase naklonil.
"Dobrý?" vydechl těsné od mého ucha a já přikývl. Z Milova hlasu bylo patrné, že se culil. Jeho ruce se změnily v pěsti a ty mi začaly dolovat kroužky níž na zádech. Jeho prsty byly jemné a krásné a dělal se mnou divné věci; bylo to děsně příjemné, snad nejlepší pocit, co jsem kdy cítil. Navíc mě to dost vzrušovalo, protože se třel o moje záda a slyšel jsem jeho dech. Masíroval mě a já byl dole úplně tvrdý, ale už mi to bylo jedno, protože nebýt vzrušený prostě už nešlo. V jednu chvíli mi jeho teplé ruce zajely i pod triko a mačkal mi svaly nad ledvinami. Od jeho těla mě dělilo jen pár vrstev oblečení a v žaludku jsem cítil snad miliardu motýlků.