Otevřel jsem dveře a hned se mi naskytl pohled na Hanji v dlouhé sukni a bílé halence. „Potřebuju pomoct! "
„Jestli ti zase zdrhli ty myši, tak si je jdi chytat sama! " Řekl jsem a slezl že schůdku, díky kterému jsem vypadal aspoň o 15 centimetrů větší.
„Nic mi neuteklo. Ale pojď za mnou! " Chytla mě za ruku, pro mou smůlu moc pevně na to, abych se jí vykroutil, a začala mne táhnout pryč od maringotky.
Dotáhla mě zpět k tomu obřímu pruhovanému stanu, u kterého stále stál ředitel, ale tentokrát tam s ním stáli další tři lidé. Dva chlapci a dívka.
Zastavili jsme až vedle ředitele který se na mě šťastně usmál a rukou ukázal na ty tři. „Máme nové členy! " Ze začátku jsem neměl nejmenší tušení proč bych měl opětovat stejné nadšení jako on, když to jsou jen další hladové krky navíc. Nejspíš si všiml že nesdílím stejnou radost jako on, proto mi to také hned objasnil. „Tady Eren se chce naučit na hrazdě. "
Chvíli jsem na něj koukal jako bych neměl nejmenší tušení o čem to mluví. Pak mi to došlo. „Takže to znamená.. "
„Že máme náhradu na Petru! " Dořekl za mě, stále s tím jeho nechutným úsměvem. Najednou ke mně toho hnědovlasého mladíka popostrčil. „Tak mu jdi ukázat kde bude bydlet. " A zmizel. Nečekaně, pro kouzelníka že?
Protočil jsem oči, otočil jsem se a vydal se zpět k maringotce. Došel jsem až ke dveřím a otočil jsem hlavu, jestli mě ten spratek stíhá. Trochu jsem sebou trhl, když jsem si všiml, že je hned za mnou. Otevřel jsem a bez jakýchkoli problémů jsem si vlezl dovnitř. Vrátil jsem se na postel a otočil se, zpět na toho... Erina?
Ten stál pořád u dveří a užasle si prohlížel celou místnost. To jako nikdy neviděl místnost se dvěma postelema.
„Jak dlouho vystupujete?"
