End of the story

10. Kapitola

Lisa

Posadila jsem se na židli a podívala se na Louise, který chvíli přemýšlel než začal vyprávět co posledně nestihl. "Takže jsem dorazil na tu párty přesně v sedm a nestačil se divit kolik lidí tady je....nevěděl jsem že má Niall tolik kamarádů...."
....

Louis

Vzal jsem si druhý kelímek piva a otočil se, abych mohl odejít od stolu s pitím, na co jsem se s někým srazil a všechno pivo skončilo na mě. "Dáváš ty někdy pozor?" uchechtl se ten známý chraplavý hlas. Naštvaně jsem se na něj podíval a vrazil mu svůj prázdný kelímek do ruky. "Jsi vážně neskutečný kretén!" křik jsem na něj, obešel ho a rozešel se k rybníku. Vyšel jsem dva schůdky na molo a došel nakonec něj snažíc se nezačít vzteky křičet... A nebo brečet.

Podíval jsem se na svoje triko a povzdechl si. "Hele nemůžu za to, že nekoukáš kam jdeš" ozvalo se znovu za mnou. Naštvaně jsem se otočil a založil si ruce na hrudi. "Co prosím?" vyjekl jsem a lehce zaklonil hlavu když přešel pár kroků ke mě a ja se tak teď musel dívat nahoru, abych mu viděl do tváře.

"Slyšel jsi mě" ušklíbl se koukajíc mi do očí. "Já zas nemůžu za to, že vždycky stojíš tak blízko" odsekl jsem. "Nebuď histerka" uchechtl se a vsál železný kroužek mezi rty na co ho znovu pustil. Měl jsem sto chutí vykřiknout co si o sobě myslí... Ale akorát bych potvrdil tu histerku.

"Tak nebuď takový idiot" "Histerko" "Idiote" "Nemehlo" "Blbče" vrátil jsem mu to a snažil se nevnímat svůj zrychlený dech, když se ke mě přiblížil ještě víc. "Trapko" "E-Egoisto" "Vzdej to prdelko" zachraptěl mi tak blízko mého obličeje, že jsem mohl z jeho dechu cítit peprmintovou žvýkačku.

Moje srdce se rozbušilo tak moc, až jsem myslel, že mi prorazí hrudník a skočí Harrymu do těch jeho velkých svalnatých rukou, které mě právě teď chytly za boky. "T-ty to vzdej" špitl jsem rozechvěle a automaticky jsem začal přivírat oči když se přiblížil tak že jsem jeho dech ucítil na rtech. Čekal jsem až se mě jeho rty konečně dotknou... Až konečně ukončí tuhle nesmyslnou hádku.

Ucítil jsem jak mé boky jeho prsty stiskly a lehce si mě za ně přitáhl k sobě. Byla to nekonečná chvíle... A já začínal být tak moc nedočkavý až jsem nakonec zacítil jen letmý dotek rtů před tím než mě za boky odstrčil a já letěl z mola rovnou do ledové vody.

Měl jsem pocit jako bych byl v nějakém akčním filmu, kde jsou vždycky takové ty přespříliš zpomalené scény. Letěl jsem asi milisekundu, no mě to přišlo jako dvě hodiny.

Rychle jsem se vynořil a zalapal po dechu. "T-to... T-to si děláš srandu?!" vykřikl jsem a podíval se na něj na molo. "Ups" uchechtl se a dřepl si ke kraji. "Jsi trochu upadl" řekl jakoby to snad byla má vina. "Já neupadl! Strčil jsi mě!" začal jsem vřískat jako histerka..... Ano....měl pravdu jsem histerka, ale kdo by v téhle situaci nebyl?!

"Na to si teda nevzpomínám" "ugh!" vydral jsem ze sebe a rozplaval se k molu. "Chceš pomoct?" zeptal se a natáhl ruku. "Když se pro ní natáhnu uhneš" řekl jsem vytočeně a snažil se trochu uklidnit. Nechtěl jsem, aby mě slyšeli všichni u táboráku a šli se pak podívat co se stalo. "To ne..... Teda teď už ne" uchechtl se a natáhl ji víc. Pokroutil jsem nad nim hlavou a chytl se jeho ruky... A v tu chvíli se mi rozsvítila žárovička, dřepěl, ničeho se nedržel a to je má šance. Zaculil jsem se a dřív než to opravdu zaregistroval zatáhl jsem ho a on letěl po hlavě rovnou za mnou do vody.

Okamžitě se vynořil a zatřepal hlavou dostavajíc tak vodu z vlasů. "To jsi neudělal" zachraptěl a podíval se na mě. "Jsi trochu upadl" zopakoval jsem jeho větu a hned na to jsem se začal smát. "No počkej!" vyjekl jsem a začal se po mě sápat. Rychle jsem se otočil a snažil se odplavat, ale sotva jsem dvakrát pohl rukama, ty jeho se mi omotali kolem břicha a přitáhl si mě na sebe.

"pusť mě !" vyjekl jsem se smíchem a snažil se mu vyprostit. "Pšt" vydechl mi do ucha a když jsem sebou přestal házet, otočil si mě čelem k sobě. Skousl jsem si ret a koukal na jeho obličej, zatímco on mi sjel rukama na stehna a donutil mě tak omotat mu nohy kolem pasu.

Jeho ruce se z mých stehen přesunuly na zadek a ten lehce stiskly. Tiše jsem vydechl a omotal mu ruce kolem krku koukajíc na jeho obličej. "Teď už mě konečně políbíš?" zeptal jsem se šeptem a prsty mu zezadu zajel do vlasů. Křivě se usmál, zmáčkl mi zadek a rty se přitiskl na ty mé.

A jsem v tom zas.... Co to sakra dělám? Vždyť ho nenávidím!..... Ale on mě tak zatraceně přitahuje, že jsi prostě nemůžu pomoct. Vím že toho budu později litovat.... Ale teď je teď... A teď toho nelituju. 

Začal jsem rty pohybovat proti těm jeho a snažil se držet s ním tempo.... Může být sebevětší idiot... Ale líbat umí sakra dobře.

Voda byla ledová, ale já právě hořel zevnitř a přál jsem si, aby byla ještě studenější a trochu mě schladila. Naše rty se o sebe otírali čím dál vášnivěji, až jsem se začínal bát kam to zajde. Nedokázal jsem se ho nabažit, ano před vteřinu jsem měl chuť ho praštit a poslat do prdele, ale teď? Teď jsem si jen přál, aby tahle chvíle nikdy neskončila.

Lisa

"Ale všichni víme, že tyhle chvíle vždycky skončí" dořekl a prohrábl si vlasy.

"Víte Louisi.... Byl by jste skvělý spisovatel, vždycky skončíte v té nejlepší chvíli" uchechtla jsem se a vstala ze židle, věděla jsem že dneska už mi nic vyprávět nebude a tak jsem s rozloučením odešla.