LOVE IS LOVE [Ereri story], YAOI -DOKONČENO-

5.

Pohled Leviho
Erwin na mě začal skoro až křičet, což mě na něm překvapilo jelikož to byl vždycky takovej pohodovej týpek. ,,Tak zaprvé neřvi na mě jako kdybych byl jenom věc. Za druhé, i kdybych měl volný týden, tak s tebou bych rozhodně nikam nešel. A za třetí, Eren je můj žák a já tě varuju, jestli mu něco udeláš, tak tě ručně vykastruju před celou školou" začal jsem mu vyhrožovat a potom ho vyhodil z mého kabinetu. Ten jsem potom zamkl a všiml si Erena, jak stojí vedle dveří se sklopenou hlavou a jak si mne ruce.

Pohled Erena
Všechno jsem to slyšel. Celej ten jejich "tajnej" rozhovor. Potom co Levi vyhodil toho chlapa tak sám vyšel před kabinet, kterej potom zamkl. Už se chystal na odchod ale v tu chvíli si všimnul mě. ,,Eh... Erene, jenom jsem ti chtěl říct, že to co se stalo v kabinetu zůstane jen mezi námi, domluveno?" v jeho hlase šla slyšet nervozita. ,,Domluveno" po tomhle se trochu pousmál a já málem umřel. Byl tak sladký. ,,Tak jo Jeagere, měj hezký den" rozloučil se se mnou a odešel. Já jsem ho ještě ale stihl chytit za ruku a on se na mě podíval s nechápavým výrazem. ,,No víte pane učiteli, Chtěl jsem se vás zeptat, jestli by jste třeba někdy nechtěl zajít na kafe" docela jsem se bál odpovědi, ale co udělal, tak to mi vyrazilo dech. Podal mi lísteček na kterém byla jeho adresa a telefonní číslo. Než jsem se ale stihl vzpamatovat, tak už byl pryč. Proč to udělal? Proč by mi dal dobrovolně svoji adresu a navíc ještě telefonní číslo. Hlavou se mi zrovna honily takovéhle myšlenky. Ale jelikož jsem domů dorazil docela pozdě, tak jsem si šel dát jenom rychlou sprchu a šel si rovnou lehnout.

O měsíc později
Pohled Erena
Byl zrovna pátek a já jsem si to mířil s Arminem do jídelny. V klidu jsme si vzali jídlo, které tam nikdy nebylo nejlepší, našli jsme nějaký volný stůl a tam jsme si sedli.

Když jsme odcházeli tak jsem Arminovi řekl, ať jde beze mně,  že si skočím ještě na záchod. Nojo, ale to jsem neměl dělat. Když jsem přišel na záchody, tak do mně někdo bouchnul, že jsem spadl. ,,Ale ale ale, kdo nám to sem přišel" ušklíbl se Reiner. ,,Co chceš blonďatej debile" oplatil jsem mu urážku. (Víte, nedávno jsem měl nemilou hádku s Reinerem a Bertholdtem, což jsou největší rváči na škole.) Najednou jsem uviděl, jak z poza rohu přišel Bertholdt s menším nožem v ruce. Já jsem zhipnotizovaně koukal na nůž, když najednou mě Reiner kopnul do obličeje. V tu chvíli si nade mně oba stoupli a začali mi kopat do nohou, rukou a občas mi dali menší ránu i do břicha. Najednou vzal Reiner nůž, přikázal Bertholdtovi, aby mně držel a začal mi nožem docela silně předjíždět po předloktí a potom začal i na nohách a trochu i na zádech. Začal jsem brečet a prosit, aby mě nechali, ale oni si toho nevšímali. Asi po půl hodině už mně konečně nechali a odešli. Jelikož už bylo docela pozdě, tak jsem po chvíli taky vstal a s uslzenýma očima, rukama, zádama a nohama od řezanců a oblečením prosáklém krví jsem se vydal do šatny. Tak jsem se rychle přezul, oblékl jsem si mikinu, vzal batoh a šel před školu. Tam se najednou hrozně rozpršelo a já jsem si jen sedl na schod, přitáhl jsem si kolena k hlavě a začal zase brečet. Po asi půl hodině jsem ucítil, že na mě přestalo kapat, ale ještě pršelo. Podíval jsem se vedle sebe a tam stál pan učitel Levi. ,,Co tady ještě děláš? Už jsou dvě hodiny po vyučování. Proč brečíš?" Ptal se mně tím jeho nádherným hlasem, ve kterém šly slyšet obavy. Sedl si vedle mě. ,,Mně nic není, jsem v pořádku." snažil jsem se ho přesvědčit a skusil se usmát. ,,To vidím. Erene, pojď se mnou, zavezu tě k sobě domů a tam si popovídáme" řekl, postavil se a rozešel se pomalým krokem pryč že školy. ,,Tak pojď už, nebo tady budeš čekat na boží požehnání?" zeptal se a já se pomalu zvedl a šel k němu. Když jsme dojeli k němu před dům tak jsem zůstal překvapením stát na místě s otevřenou pusou a hleděl jsem na ten dům. Byl to obrovský trojpatrový bílý dům s černou střechou. K němu byla i dost velká zahrada.

Ok, co se stane dal se dozvíte v další kapče. Zatím kon'nichiwa