Thief |Avengers ff|

Prolog

Čtyři nebo pět okamžiků stačí k tomu, aby se stal člověk hrdinou... nebo něčím jiným. V mé situaci stačil takovýto okamžik pouze jeden.

Ne, tohle není příběh o Deadpoolovi...

..........

Psal se leden roku 2004 a přestože bylo období zimy, na pouštích u hranic Mexika s USA intenzivně pražilo slunce. Bylo ovšem poněkud chladno a po kamenitých pláních se proháněl silný ostrý vítr.

Po poušti se cosi pohybovalo. Sotva šestiletá dívka v odraném oděvu se hnala po nepravidelném povrchu. Byla vyčerpaná mnohahodinovou fyzickou námahou, ale musela jít dál. Musela uniknout slunci.

Avšak větší stín se zdál být v nedohlednu. Cítila, jak jejím tělem prostupuje podivný žár, který pod jejími jednotlivými kroky tavil úlomky rudé horniny v tuhou tekutou kaši. Moc dobře si uvědomovala, že jestliže se brzy před světlem neschová, její tělo to množství energie prostě nedokáže udržet.

Vyčerpáním nedokázala zaostřit a tak vše viděla pouze v rozmazaných nejasných obrysech. Z nedostatku kyslíku ji třeštila hlava a ani zbytek těla na tom nebyl lépe. Dávno by již se ji podlomily nohy, nebýt její vůle, která nutila její nohy do dalších a dalších kroků.

Bylo pozdě, nestihla to.

Udělala poslední krok, než proud energie projel skrz dětské tělíčko. Bolest jí nedovolila jakýkoliv pohyb, přesto ji nějaká síla držela na nohou a bránila pádu na štěrk. Čekala, že se jí zatmí před očima, stal se však pravý opak. Ostré bílofialové světlo v jejím zorném poli zvyšovalo svou intenzitu, až nakonec dívka neviděla nic jiného.

Nedokázala určit, zda se jí třesou nohy, nebo se chvěje i zem, na které stála. Cítila proudy energie valící se z jejích očí, úst a vlasů, ale i dalších částí těla. Svítivé linie se obtáčely kolem jejího těla jako vodní vír, dokud ji celou nepochltily do toho prazvláštního světla. Musela teď působit jako v nějakém kokonu, jež chrání některý hmyz ve vývinu v dospělce.

Rotace zářivých proudů kolem dítěte se stále zrychlovaly a zrychlovaly, až dosáhly maximálního bodu. V tomto okamžiku jako by veškerý pohyb ustal, než se od zdroje vymrštila obrovská vlna energie. Protétla rovnoběžně s povrchem pouště asi metr nad ním a druhá vlna stoupala přesně k nebi, kolmo k zemi.

Exploze mohla trvat sotva desetinu sekuny, přesto byla tak ničivá, že kolem zdroje vytvořila pravidelný kruhový kráter o průměru nejméně sto padesáti metrů. Samotná dívka ležela bezhybně v jeho středu. Její popálené tělo jakoby sem tam fázovalo, střídavě mizelo a zase se objevovalo. Kromě toho ale nejevila žádné jiné známky aktivity.