Výběr

218 10 12
                                    

Poznámka autora: Celá sekta vlastní oblast o rozměru zhruba 96 km2. Skládá se především z polí, luk a lesů. Nachází se zde dvě menší jezera, které spojuje bezejmenná řeka. V oblasti je vystaveno pět vesnic, z nichž Ostrý vrch je hlavní a největší. Každá vesnice je zasvěcena jednomu bohu a jednomu hříchu, který sekta uznává.

Kamenný kříž je zasvěcen bohu Michaelovi a nese heslo Nezabiješ.

Oybin je zasvěcen Urielovi a nese heslo Nepokradeš.

Třem vrchům vládne bůh Rafael a heslem je Střídmost.

A poslední vesnicí je Sedona, jejímž heslem je Nesesmilníš a vládne ji bůh Gabriel. Hlavní vesnice se, jak už bylo řečeno nazývá Ostrý vrch a vládne jí bůh Samael. Sídlí zde samotný vůdce Cato s jeho družkou Aurorou. Můžou zde žít jen ti nejváženější členové skupiny.

Tři vrchy

Svítalo. Ospalé rudé slunce pomalu vykukovalo za stromy a první ranní paprsky prohřívaly orosenou trávu. Vlahý podzimní vánek příjemně chladil na kůži. Vzduchem se neslo štěbetání ptáků připravujících se na odlet do teplých krajin.

Zhluboka jsem vdechla čerstvý vzduch do plic. Voněl vlhkou trávou a senem. Srdce mi zaplesalo při té nádheře a čistotě. Každý den jsem děkovala bohům za takové místo.

Bydlela jsem v jednopokojovém domečku ve Třech vrších. Bylo to skromné bydlení, ale pro jednoho člověka naprosto stačilo.

Oblékla jsem si okrové skládané bavlněné šaty, spletla si vlasy do úhledného copu a vyrazila ven. Má práce byla na vinicích. Sklízela jsem révu do velkých košů a nosila k dalšímu zpracování do sklepů. Nebyla to těžká práce. Krásně jste se při tom opálili a mohli jste být celý den venku. Ženy, které sbíraly se mnou, často zpívaly, aby jim práce šla lépe od ruky. Bylo to krásné. Opravdu jsem chodila do práce ráda. Tu a tam jsem ochutnala bobulku vína, když se nikdo nedíval. Bylo sladké a osvěžující. Víno z něj určitě muselo být skvělé... Nikdo ho zde samozřejmě nemohl ochutnat, to by byl hřích. Sloužilo pouze pro směnný obchod s vnějším světem.

Jako vždy jsem chodila uličkami mezi révou a jemně trhala zralé bobule do košíku. Z dálky jsem viděla dva muže, jak míří mým směrem. Nijak mě to neznepokojovalo a pokračovala jsem ve své práci. O chvilku později se muži zastavili těsně přede mnou.

„Buď zdráva, sestro."

„I vy... Můžu vám s něčím pomoci?" zeptala jsem se s milým úsměvem.

„Posílá nás Nejvyšší...Jsi již blízko věkové hranice. Náš pán má ro tebe vhodného partnera."

Srdce se mi rozbušilo. Mísilo se ve mě tolik emocí...Strach, zvědavost, nadšení, nervozita. Abyste rozuměli, v naší komunitě každý, kdo dovrší 20. let věku je sledován a je mu hledán dobrý partner. Partnery vybírá výhradně Cato. Ani jeden z účastníků si nesmí vybírat sám. Cato vždy říká, že jen takhle lze předejít nešťastným a neúspěšným vztahům. Je zde ještě další pravidlo. Každý musí mít svého partnera do 30. let věku. Jestliže se nikdo takový nenajde, je člověk označen za nevhodného naší společnosti a odvedou ho pryč. Nikdy nám neřekli kam, a co s nimi dělají...Nikdo se na to ani neptal...Vzhledem k tomu, že jsem tento rok oslavila 28. narozeniny, byla tohle pro mě skvělá zpráva.

„Páni...To je úžasné...Co mám dělat? Mám si něco sbalit?" chrlila jsem ze sebe nedočkavě.

„Ne. Zítra ráno si pro tebe přijdeme a odvezeme tě na Ostrý vrch, kde už tě bude čekat Cato. Sbohem." řekl stroze jeden z nich a dali se na odchod.

Jitřní hvězdyKde žijí příběhy. Začni objevovat