Jitřní hvězdy

Zasvěcení

Týden uplynul jako voda. Nic zajímavého se od té doby nedělo. Aron říkal, že mám být trpělivá a vyčkávat na příležitost, ale den ode dne jsem byla nervóznější a taky hladovější. Netroufla jsem si každý den krást Catovo jídlo v takovém množství aby to uspokojilo mě i Arona a tak jsem i některé dny hladověla nebo jsem přežívala jen o jablkách ze sadu. Seděla jsem právě v zahradě a sledovala jsem blížící se černé mraky, když v tom ke mě přišla jedna ze služebných.

„Cato se po tobě shání."

„Už jdu. Děkuji." kývla jsem a vyšla ke Catovým komnatám. Když jsem vešla dovnitř, už tam stáli všichni důležití vyšší členové.

„Vítej mezi námi Floro." řekl s úsměvem Cato. „Máš tu čest být u dnešního zasvěcení nového člena." pronesl.

„Výborně. " slyšela jsem z vysílačky.

Všichni jsme se odebrali k jednomu z jezer, vzdálenému několik kilometrů od Ostrého vrchu. Bylo nádherné, obklopené lesem. Voda byla tak křišťálově čistá, až jsem si na chvilku myslela, že jsem zase omámená. U břehu stál mladý muž ve společnosti dalších dvou starších. Mladík vypadal stěží na 18 let. Byl hubený, pihatý s jeho pohled byl skoro až nepřítomný.

„Vážení...Představuji vám nového člena. Tento mladík je plný hříchu a vyhledal nás, aby se napravil...Ve jménu všemocného Samaela tě vítám a žádám, abys své špinavé oblečení spálil. Stejně tak všechny cennosti, které u sebe máš."

Chlapec nebyl schopný ničeho. Vypadal, že vůbec neví co se kolem něj děje. Nenápadně jsem upravila kamerku tak, aby bylo všechno čistě vidět. Muži ho vysvlékli a začali rozdělávat oheň. Snažila jsem se koukat kamkoliv jinam než na nahého chlapce, ale nemohla jsem si nevšimnout jeho potetované hrudi a mnoha velkých jizev na rukách. Když byl ohníček založený a oblečení se pomalu pálilo, přistoupil Cato k mladíkovi blíž.

„Jsi ochotný vzdát se všech vymožeností a začít život v odříkání?"

Chlapec jen něco stěží zamumlal.

„Výborně." zajásal Cato a vstoupil po pas do vody. „Pojď, chlapče. Pojď za mnou a nech boha, aby z tebe smyl všechny tvé hříchy."

Hocha postrčil jeden z mužů a ten pomalu vyšel za vůdcem.

„Ve jménu Samaela tě přijímám do naší společnosti." řekl a na chvilku potopil chlapci hlavu do vody. „Ve jménu Samaela z tebe smývám všechny tvé hříchy." znovu ho ponořil do vody. „Od teď přijmi nové jméno Florimon." opět ho ponořil do vody. „Teď necháme Samaela rozhodnout jestli jsi hodný toho pobývat mezi námi." usmál se Cato a potopil mladíka pod vodu, tentokrát ho ovšem už nevytáhl ven.

Po chvilce se začalo chlapcovo tělo zmítat pod hladinou. Cato ho silou držel pod vodou. Polil mě studený pot. Tohle ne...Vždyť se přece utopí...

„Nic nedělej." ozvalo se z vysílačky.

Byla jsem ochromená, nemohla jsem nic dělat. Viděla jsem jak Florimonovo tělo pomalu přestává bojovat, až úplně ochablo. Nepamatuji se, že bych kdy podstupovala podobný rituál...

„A teď, děj se vůle boží." vytáhl ho na břeh. „Floro, máš tu čest." ukázal na bledé mladíkovo tělo. „Nech skrz sebe promluvit Samaela."

Musela jsem se hodně držet, abych nevyběhla. Klekla jsem k chlapci a začala s oživováním. Srdce mi bušilo jako splašené. Horkost se mi hrnula do hlavy. No ták! Prosím! Vstávej...Prosím... Najednou se rozkašlal a vyzvracel ven spoustu vody. Spadl mi kámen ze srdce.