Vlčí Pouto

Na místě.

Ráno mě probudil Aikka jemným šťouchnutím do ramene se slovy: "Vstávat, musíme pokračovat v cestě."

Po krátkém nesouhlasném zamručení jsem otevřela oči a zahlédla Aikkuv úsměv. "Musíme jít." Pokračoval. Pak se ode mě zvedl a podal mi jablko, které vytáhl ze svého batohu.

Spacák se ještě válel pár metrů dál od toho mého. Cameron zatím svůj balil zpátky do vaku. Spíš se ho tam násilím pokoušel dostat. Nakonec boj, proti neposlušnému spacáku úspěšně vyhrál a vesele si oddychl. "Už bylo na čase. Ten spacák prostě nechtěl dovnitř." Vysvětlil nám.

Jenom jsme se na s něj s pozvednutým obočím a veselým úsměvem podívali.

"No co, spacáky nikdy nedělají to co po nich chcete." Rozhodil ruce aby dal důraz na to, co právě teď řekl, aby to znělo tak, jakoby spacáky měli duši a poslouchaly vše co právě řekněme.

Nadzvedla jsem obočí ještě víš. "Samozřejmě o tom nikdo nepochybujeme, spacáky jsou velice zle stvoření." Dávala jsem důraz na poslední slova. Následně jsem se vážně podívala na mé kamarády. Oba dva zadržovali smích, ve stejné chvíli jako já je však smích pohltil a oni ho vypustili do světa, jako pistole kulku, která míří na svůj cíl.

"Tak dost, musíme jít." Rozhodl mezi smíchem Aikka.

Dojedla jsem jablko, zabalila si spacák a hodila si batoh na záda. "Tak já jsem připravená." Oznámila jsem. Kluci prikyvli.

Cameron se ještě rychle mrknul na mapu. "Není to tak daleko, už by jsme tam mohli dneska dojít a zítra ráno už určitě budeme u Arelly." Oznámil nám.

Radostně jsem se usmála. Zítra ráno už určitě budeme u Arelly. Jeho slova mi hrály v hlavě. Potěšilo mě to a zároveň vyděsilo. Budeme u ní ale co se bude dít? Nemůžu se tím zaobírat, má hlava už to nemůže ani slyšet, jiné myšlenky mi snad v hlavě nehrají.

Pokračovali jsme lesem dál. Před námi jsem zahlédla dlouhé kulovité paprsky světla. Před náma je louka.

"Tak jo. Jestli jdeme správně..." Řekl Cameron, při čemž koukal na mapu. Hodila jsem po něm nevrlý pohled, který měl poukazoval na to, že jestli opravdu jdeme špatně nepřežije do dalšího dne. Ignoroval mě a pokračoval: "... tak jsme už blízko, přejdeme tuto louku, následně by tam měl být les, ve kterém bych si dal šlofíka, protože jsem unavený a měli by jsme být připraveni na všechno, a po lese by měla být louka, na které by mělo byt to koloseum nebo jak to babička nazývala."

"Jsem taky pro ten šlofík!" Podpořil Aikka Cameronuv návrh.

"Není to špatný nápad." Přitakala jsem nevědomě. Koukala jsem se na louku před námi. Nebyla dlouhá jak jsem si myslela, že bude, byla malá a nenápadná. Možná, že jsme blíž než si myslím. Jestli je krátký i les, který je za loukou jsme už opravdu blízko.

"Jak je velký les za tou loukou?" Otočila jsem se na Camerona. Naštěstí ještě neschoval mapu, takže se na ni bez problémů podíval.

"Nevypadá, že by byl moc velký." Odpověděl mi.

"Díky." Usmála jsem se na něj.

"Každou chvíli jsme u tebe." Poslala jsem Arelle myšlenku, jenom jsem doufala, že mě slyší, nemohla jsem si být jistá ale doufala jsem, že to tak je. Odpověď mi však nepřišla. Čekala jsem to, na srdci jsem však ucítila smutek, kterého tam poslední době bylo vážně mnoho. Kvůli Arelle.

Je to šílené ani ne před dvěma měsíci jsem neměla ani tušení, že žije. Nevěděla jsem, že mi bude tak blízká. Nevěděla jsem, že vůbec vztah z vlkem někdo může mýt, natož tak právě já.

Vyšli jsme na slunečnou louku, na které nás zalila sprcha slunečních paprsků. Musela jsem si zakrýt oči rukama abych vůbec něco viděla. Přechod z tmavého lesa na světlou louku není nic příjemného. Po chvíli jsem si zvykla na slunce a spustila ruce podél těla. Podívala jsem se po svých společnících.

Cameron si protíral oči, Aikka se mu smál. Black z Kim pochodovali kolem nich. Black si všiml mého pohledu a zavrtěl ocasem. Šibalsky jsem se na něj usmála on můj pohled nejspíš pochopil a zastavil se, došla jsem k němu a sklonila se.

"Pojďme je vyválet v té dlouhé trávě, vyzvala jsem ho. "Aikka má až moc čisté oblečení." Dodala jsem.

Black se na pár vteřin otočil na kluka z hnědýma vlasama. Poté se na mě otočil a souhlasně zamrčel. Usmála jsem se na něj a po drbala ho na hlavě. "Já si beru Aikku ty Cama ať to není tak nápadné." Rozhodla jsem. Black mi dal vědět, že mě chápe pomocí ocasu, kterým zavrtěl.

Ponořila jsem se víc do dlouhé trávy, tak, aby jsem viděla aspoň trochu svou kořist. Co nejpotišeji jsem se vydala za Aikkou. Black byl rychlejší než já takže se na mě chvílemi otáčel aby věděl, že jdu za ním. Po chvíli si

Cameron konečně všiml toho, že s nimi nejsem. "Kde je Theo a Black?" Zeptal se udiveně. Já z Blackem jsme v tu chvíli ztuhli a nehybně pozorovali co se bude dít. Kluci se rozhlíželi dokola a hledali nás.

"Blacku? Theo?" Zařval Šikmá v domnění, že mu odpovíme já jsem se však potichu zasmála a pokračovala k nim. Když jsem byla vedle Blacka, rozešel se se mnou. Když jsme byli dost blízko slyšeli jsme šustění v trávě. Zase jsme se zastavili a poslouchali. Aikka a Cam pořád neměli tušení kde jsme. Nenapadlo mě však hlídat to kde je Kim.

Ta teď na nás vyskočila z boku a povalila mě na zem. Začala jsem se smát jejímu skoku, který vypadal spíš jako by byl od klokana než od vlka. Black byl potichu a koukal na mě. Já jsem se smála, tím jsem na sebe upoutala pozornost. Kim mě lízala na obličeji a já se jí snažila dostat ode mě.  

Blackovi jsem při smíchu nenápadně dala pokyn rukou k tomu, aby pokračoval v misi. Podle toho, že se přikrčil a potichu se kluky snažil obejít, jen usoudila, že mě pochopil.

Cameron a Aikka ke mě udiveně přišli. "Co tu děláš?" Zeptal se Aikka. Kim mě konečně nechala a já se mohla posadit.

"Opaluju se, to to nejde poznat nebo co?" Nadzvedla jsem obočí.

Aikka se uchechtl a chtěl něco říct, v tu chvíli mu však na záda skočil Black, kterého jsem si ani já nevšimla.

"Hele špatný člověk!" Zasmála jsem se v mžiku jsem byla na nohách a pomohla Blackovi Aikku poslat k zemi. Chvíli se vypínal ale nakonec naším tlakem tel podlehl a svalil se k zemi. Obkročmo jsem si na něj sedla, aby si nemohl znovu postavit. Věděla jsem však, že je silnější než já takže jsem měla jen pár vteřin.

"Hele!" Chtěl protestovat. Nepovedlo se mu to. Začala jsem totiž mluvit.

"Máš moc čistou mikinu." Vyslovila jsem. V tu chvíli se jeho ruce pohly mým směrem, čekala jsem, že mě chytí za pas, proto jsem se vyhoupla na nohy a běžela co my síly stačily směrem, kterým jsme měli jít.

"Blacku!" Zaslechla jsem za sebou, hned jsem věděla co to znamená. Zrychlila jsem ještě víc, běžela jsem na sto procent. Otočila jsem se za sebe abych viděla kohokoliv ale nikdo tam nebyl. Aikka, Cam, Black a nebo Kim. Nezpomalila jsem však.

Vzápětí jsem vběhla do lesa. Ještě jsem se otočila dozadu. V tu chvíli mě zboku na zem uhodilo velké černé tělo. Black z Aikkou. Lekla jsem se, že dopad mě bude bolet ale bylo tomu přesně naopak. Dopadla jsem na měkké Kimino tělo. Zvedla jsem se a chtěla začít protestovat Black se však díval někam před sebe.

Následně se na Blackově místě objevil už normální Black a Aikka. Oba dva upírali oči na stejné místo. Otočila jsem se na Kim, která už taky byla normální a vedle ní byl Cam. Jejich oči mířily stejně jako ostatních.

Konečně jsem se podívala před sebe. A pootevřela překvapením pusu.

Přímo před námi stála majestátní, stará budova, která vypadala přesně tak jak babička říkala.

Vypadala jako obrovské koloseum.