FUCK school 2 ~ Larry ✓

20.

No tak, jak vidíte, psát jsme nepřestali a všem vám moc děkujeme. Vaše ohlasy a zájem nám vyrazili dech. Takže se můžete těšit na další a další kapitoly tohoto příběhu.

Ale teď vzhůru do čtení ;*

* * *

"Je mi úplně u prdele, že se na nás někdo dívá! Ani polovina z nich nedosáhla to, co já, takže jestli chcou mít problém z tím, že potřebuju mít svého přítele při sobě a že náš vztah je pro mě důležitější než pozornost ostatních, tak ať si ho maj, je mi to jedno. Jestli to je u tobe jinak, nedržím tě tady..." zabručel jsem a spokojeně svíral jeho půlky.

"Já s tebou být chci," šeptl jsem mu do ramene.
"Já vím, že by mi ty pohledy měli být ukradené, stejně jako lidé kolem. Ale nejde to," šeptl jsem.
"Jdeme? Ať nám to neuletí," připomněl jsem mu.

"Ano... Pojď," vydechl jsem a šel do letadla, tenhle jeho přístup mi pokaždé tak dokázal pokazit náladu a celou chuť se tulit nebo něco podniknout.
"Tady," ukázal jsem na dvě sedadla. Zaplul jsem na své místo, zapl počítač a začal pracovat.

Hned jsem se usadil k okénku, jako pokaždé. Rád jsem se díval na oblaky, ten pohled jsem si zamiloval.
"Na čem teď děláš?" Zvědavě jsem se nahnul k Harrymu.
"A proč jsi řešil ubytování? Stalo se snad něco?"

Neměl jsem náladu si teď povídat, zklamal mě.
"Musel jsem rezervovat druhé ubytování, v tamtom byl problem," pronesl jsem suše a dál schvaloval a kontroloval objednávky do pekáren.

Tak rád bych se ho zeptal, jaký problém tam nastal, ale viděl jsem na něm, že nemá náladu. Doufal jsem, že to je jen z práce, kterou musí ještě do příchodu do Paříže udělat.
Ah, co si to nalhávám?! Jasně, že za to můžu já!
S povzdechem jsem se otočil k oknu a sledoval okolí.
"Promiň," šeptl jsem tiše, ale snad mě slyšel.

"Nemám co, a teď spi, ve Francii jsme za dvě hodiny. Já mám práci." Nechtěl jsem na něj být zlý, ale on on byl takový! Mě to mrzelo, že mu víc záleží na tom, co si o něm myslí jiní, než na tom, že ho miluju celým srdcem a chci ho mít pořád při sobě.

Pořádně jsem se uvelebil a hlavu si opřel o okénko. Jenom na moment, jenom na monentík, jsem zavřel oči. A usnul jsem.
Probudil mě až Harry, když už jsme přistáli v Paříži.

Celou cestu jsem přemýšlel a mechanicky pracoval. Chvilku jsem sledoval jeho krásnou tvář, chvilku jsem se zlobil. A pak jsem jenom svěsil hlavu a řekl si, že ho tak moc miluju. Když letuška oznámila, že začínáme klesat, jemně jsem začal budit Louiho, který se úplně vzbudil až když jsme přistáli na místě.

"To už jsem tady?" zeptal jsem se spolu se zívnutím a protáhl si pořádně všechny svaly a kosti.
Očkem jsem si všiml všech lidí, co už vystupují a Harryho, jak si balí své věci.
"Beru to jako ano," zasmál jsem se a začal se zvedat, abychom mohli vystoupit.

"Ano, jsme tady, tak pojď," pípl jsem a sbalil si notebook. Chviličku jsem na něj čekal a pak jsme oba bez slova vystoupili z letadla pro zavazadla. Pořád mě sledoval, já ale nedokázal potlačit podivný pocit v hrudi.
"Tudy."

Pořád se mnou nemluvil. Mohl jsem se z toho zbláznit! To jsem mu až tak ublížil? Já ale nechtěl. Nemůžu za to!
Díval jsem se na něj, studoval rysy jeho tváře. Nic ale neříkali, snažil se o to. A šlo mu to dobře.
Zrak mi padl na jeho ruku svěšenou podél těla. Polkl jsem, třikrát se přemlouval. Ale už jen kvůli Harrymu... Natáhl jsem se opatrně za jeho rukou a chytl ji do té své.