FUCK school 2 ~ Larry ✓

49.

"Bože, nepanikař hned!" zasměju se a líbnu ho na čelíčko.
"Jenom bych chtěl začít hledat byty a domy pro nás," s úsměvem jsem mu položil ruku na bříško a doplnil: " tři." Měl jsem to v plánu opravdu dlouho. Tenhle byt miluju, ale je pro nás malý, má jenom naši ložnici, pokoj pro hosty, jednu malou koupelnu a obývací pokoj s kuchyní. Neměli bychom kde vychovávat naše děťátko.

"Díky!" vypískl jsem a hodil se mu kolem krku. Byl jsem opravdu šťastný.
"Určitě najdeme něco krásného, přesně pro nás," zamumlal jsem mu do krku a následně na to se na něj malinko přisál. "Už se těším."

"Neboj, najdeme něco dokonalého. Ale teď by jsme se mohli jít kouknout do sprchy, jestli se tam něco nezměnilo, když jsem tady nebyl," navrhnu se smíchem a pomaličku ho zatáhnu do koupelny, kde mu pomůžu se vysvléct. Pak i s ním zalezu do sprchového koutu.

Zasmál jsem se a nechal se dotáhnout do koupelny, kde mě i sebe mrknutím oka svlékl a postavil pod proud příjemně teplé vody.
"Tak co? Změnilo se tu něco?" optal jsem se s úsměvem, když jsem ho objímal.

Hraně jsem se koukl kolem nás a pak stočil pohled na jeho už mírně vyboulené bříško.
"Něco ano. A celkem dost podstatně," poznamenal jsem a pohladil jeho malinké bříško, kde se tvořil náš malý poklad.
"Už je cítit, že to není jako předtím. Těším se na tebe, když budeš mít veliké bříško."

Hned jak to vyslovil jsem si to představil. Bože, budu tak obrovský! Oh ne!
"Ježíš, nepřipomínej mi to. Budu hrozně obří a do ničeho se nebudu moct obléci, všechno mi bude malé," fňukl jsem.

"Hej, ty potvoro, ani nezkoušej si na to stěžovat! Budeš krásný. Né obři! Budeš můj nádherný přitel, který nám na svět přivede naše děťátko. Takže i kdyby ti mám každý den kupovat nové oblečení, tak klidně. Jenom, aby jsi byl šťastný," zašeptal jsem mu do vlásků a nepřestal u toho hladit jeho malé bříško. "Ikdyby máš 100 kil, budeš nádherný."

Musel jsem se culit jako blázen. Ta slova, slyšet je... bylo to krásné.
"Opravdu si to myslíš?" zeptal jsem se s úsměvem a položil svou ruku na tu jeho, kterou pořád hladil moje malé bříško s naším malým pokladem.
"Každý den nemusíš, snad každý druhý," zavtipkoval jsem a zasmál se.

"Klidně lásko, klidně budu každý den kupovat nové věci, jen aby si se cítil tak krásně, jak tě vidím já. Dobře? A už o tom, že budeš obří nechci slyšet, jinak ti sám budu péct každý den dorty," ukončil jsme to a políbil ho na ty jeho drobné rtíky. "Musíme vymyslet i jméno."

"No dooobřeee," protáhl jsem, ale s úsměvem. Nechal jsem se od něj líbat na rty a užíval si jeho blízkost. Natáhl jsem se pro sprchový gel, který jsem si vymáčkl na ruku a začal mu ho roztírat po hrudi.
"Vždyť ještě ani nevíme co to bude," zasmál jsem se. "Ale jaká bys chtěl?"

"Pro holčiku bych chtěl něco hezkého, jako pro princeznu, například Tess nebo Elizabeth. Malinká Elie. Nebo kdyby to byl kluk, chtěl bych Michaela," navrhl jsem, co mi přišlo a posadil se na výklenek ve sprše, aby se nemusel kvůli mně natahovat.
"A ty? Máš nějaký nápad?"

Spokojeně jsem se usmál, když jsem na něj takhle dosáhl a nemusel se zvedat na špičky.
"Tess je pěkné, ale královnu Elizabeth tu opravdu nechci," zasmál jsem se s úšklebkem.
"Pro kluka se mi líbí Michael, Johny nebo Christopher. A pro holčičku třeba Janet."

"Janet je krásne, s tím souhlasím, ale možná bych jěště pouvažoval nad jinýma. Ale máme čas," brouknu a přitáhnu si ho blíž. Pomalu mi umýval vlasy a já zatím pusinkoval jeho bříško a mluvil s tím malým stvořením, až se na mně Loui chichotal.

Aaaaaw. On byl tak strašně roztomilý. Tenhle pohled na něj, jak mluví s našim drobečkem se stal mým nejoblíbenějším. Mohl bych se na něj dívat pořád.
"Jo. Navrhuji, abychom nad jménem začali pořádně uvažovat, až budeme vědět pohlaví," řekl jsem a pak Harryho opláchl.

Už teď jsem věděl, že tohle je to, po čem jsem toužil celý život. Pomaloučku jsem jeho bříško hladil, láskal rty a mrmlal něco pro naše malé zlatíčko.
"Máme čas, na všechno máme čas," šeptl jsem a opět se věnoval jeho malinko vypouklému bříšku.

"To máte pravdu, pane Stylesi," zachichotal jsem se, když jsem mu omyl i vlásky a jelikož mě pořád držel a tulil se k mému bříšku, nemohl jsem nic dělat.
"Máme na všechno čas a není kam spěchat. Všechno hezky pomalu vyřešíme a zařídíme."

"To tedy. Tedy nechtěl jsem zpěchat, ani s děťátkem, ale když se to povedlo, nemůžeme se bránit, že jo poklade?" brouknu a naposled mu políbím bříško, než se postavím a začnu mu omývat vlásky.
"Tak, teď tě hezky umyjeme a pak bude společný relax."

"Taky jsem si nemyslel, že budu rodičem tak brzo. A už vůbec ne, že naše děťátko sám odnosím a porodím," zasmál jsem se a nechal si do vlasů vmasírovat šampón.
"Abych řekl pravdu, trošku se toho bojím. Ale s tebou to určitě zvládnu," pousmál jsem se.
"Dobře, ty jsi tu ten starší, bude jak řekneš," zasmál jsem se nad jeho plánem. "Vůbec nejsem proti."

"Budeš úžasná máma!" broukl jsem a líbl ho na nosík. Pomaloučku jsem mu omyl vlásky a taky celé jeho malé tělíčko pode mnou.
"Hotovo. Počkej tady, donesu ti župan, aby si mi neonemocněl," přikázal jsem mu a sám se vkradl do naší ložnice, kde jsem se oblékl do volného oblečení a Louimu sebral jeho oblíbený zelený župan.

Já jsem přece kluk! Já nemůžu být máma! Taky budu táta! Ale tak což... Ať si myslí své...
"Děkuji," usmál jsem se, když mi pomohl do mého oblíbeného županu., který hezky hřál mé tělíčko.
"Tak jdeme?" optal jsem se spokojeně s úmyslem jít do ložnice.

"Počkej mě tam, jdu ještě pro nějaké křupky k filmu, ať nejsme o hladu a můžeme něco uzobávat," navrhl jsem a několika plácnutími po zadečku jsem ho vyhnal do pokoje. Sám jsem v kuchyni nakrájel ovoce a sebral slané krekry, něco sladkého i slaného. Když jsem vešel do ložnice, moje zlato už mě tam čekalo s puštěným filmem.

Rukou jsem si zašel na zadeček a malinko překvapeně jsem odcupital do ložnice. Už to bylo dlouho, co mě poplácal naposled. Opravdu mi tady jeho přítomnost chyběla.
Uložil jsem se na postel, na televizi pustil film a zachumlal se do teplých peřin. Přesně takhle jsem čekal na Harryho.
"Jídlo!" vypískl jsem trošku přehnaně šťastně, ale jaksi jsem začal bývat častěji hladový. Za to může Niall! Porád mě vykrmoval...

"Tak papej zlato, máš tu i ovoce. Ne jenom to slaný, jasný? Musíš jíst i ovoce, ne jenom krekry, okay potvoro?" Zasmál jsem se a dal mu do pusy kousek broskve.
"Tohle mi v Sydney chybělo, opravdu ano. Chybělo mi, jak tě mám při sobě a můžu s tebou být. I když, musím tě seznámit s mým asistentem, pořád se na tebe ptal."

"Jasný," zamumlal jsem s plnou pusou broskve, co mi tam dal. Někdy mě z něj šlo klepnout, ale měl jsem ho moc rád na to, abych ho tu nechal, kdyby mě opravdu kleplo.
"Taky mi to chybělo. Naštěstí už tě mám hezky tady u sebe," šeptl jsem a zavrtal mu nos do krku.
"Opravdu? Někdo se zajímal o mě?"

"Ano, ptal se, jestli na mě čekáš doma a jestli se o tebe nebojím a tak a já zhrnul, že ne. Vím přeci, že by si mě nepodvedl. Alespoň v to doufám, příšero," zasmál jsem se mu do ouška.
"Miláčku můj," zašeptal jsem a rty zachytil jeho ouško. "Zítra se můžeme jít kouknout na ty byty a jeden domeček."

"To rozhodně ne!" vykřikl jsem. Nikdy bych ho nepodvedl a on to ví, jenom mě tady škádlí.
"Zajímavý kluk. Klidně bych se s ním seznámil," usoudil jsem nakonec.
"Zítra? To bychom mohli. Mám jít zítra do školy, nebo až po ní se půjdeme kouknout?"

"Lásko, zítra je neděle, do školy nemusíš. Nebo jestli chceš, dám ti pár lekcí z modelářství doma. Čokoládu bych tu měl mít," zasmál jsem se a kousl ho do špičky nosu.
"Ale rád bych se šel kouknout na ty byty. Tři byty a jeden domeček. Některé jsou opravdu krásné."

Hned jak to řekl jsem na něj vykulil oči.
"Sakra, já málem zapomněl! Alespoň si nemusím zapínat na tak brzo budík," zasmál jsem se a plácl se u toho do čela.
"Ale jo, rád půjdu. Už se opravdu těším na ty byty a domek," uculil jsem se a políbil ho do prohlubně mezi ramenem a krkem.