FUCK school 2 ~ Larry ✓

36.

Chtěl jsem se dostat k Harrymu a jen mu dát tu čokoládu, abychom mohli v klidu odejít. Nic víc jsem nechtěl. Tak proč byli tamti na mně tak hnusní?
"Řádný hnusný buzerant nás tu nebude předbíhat! Zaplať si to sám, ten tvůj snoubenec na tebe počká!" křičeli na mě. Sklopil jsem hlavu a snažil se zadržet slzy.

Jak já miluju lidi! A hlavně takové chapavé jako tihle dva.
"Můj snoubenec na nic čekat nebude, stojím tu normálně a on si jenom pro něco odběhl. Tak ho prosím pusťte. Přece se můžeme domluvit jako rozumní lidé,"navrhl jsem se snahou všechny uklidnit.
"Žádnej homouš mi tady nebude říkat, že jsem nerozumnej! Ať si počká, prdel se mu snad za tu dobu nestáhne!" To jsou idioti.
"Lásko, pojď ke mně, nic si z nich nedělej," snažil jsem se ho zavolat a doufal, že to přejde. Bohužel.

"Tak to tedy ne!" vykřikl ten chlap, když jsem se je snažil obejít a jít za Harrym, no on do mě strčil a já se vrátil o pár kroků zpátky.
"Tohle snad nemyslíte vážně! Řekl jsem, že máte jít hezky za nás!" vykřikl.

"Nejde za vás, čekám na něj, tak nech jde kam má. Loui pojď," kývl jsem na něj, ať přeleze kovový zátaras, který byl mezi pokladnami a přejde ke mně, co nakonec i udělal a já si ho vtáhl do objetí.
"Tohle není možný! Podám stížnost!"

Pomalu jsem přešel k Harrymu, hlava sklopená a vtěsnal jsem se do jeho velkého objetí.
"Tady je ta čokoláda," pípl jsem a podal mu ji. Opravdu jsem chtěl už rychle odejít, jít rychle pryč a v klidu se vybrečet.

Jako poslední věc jsem podal tu čokoládu prodavačce, která ji se soucitným pohledem nablokovala. Hned po tom ale něco naťukala do kasy a když namerkovala první věc páru za námi, kasa se zasekla.
"Promiňte, tohle bude trvat," zhodnotila a jemně na mě mrkla, když jsem už i s vystrašeným Louim odcházel.

Spolu s Harrym jsme nákup naložili do tašek a pak spolu konečně odešli.
Byl mi líto, jak na nás křičeli. Neměli důvod a přesto to udělali. Lidi se prostě nemění.
Cestou jsem se malinko přitulil k Harrymu a úlevou vydechl, že již nejsem v blízkosti těch dvou.

"Lásko moje, už se neklep," zašeptal jsem mu, než jsme opustili obchod. Venku jsem sebral tašky do jedné ruky a do druhé chytl tu Louiho.
"Už je všechno dobré. Někteří jen nevědí, jak se chovat."

"Já jen... Vždy mě to zamrzí," šeptl jsem a smrkl. Neměl jsem tohle chování rád. Myslel jsem, že lidi už jsou jiní, i máma s předsudky přestala, jak jsem mohl slyšet podle farby hlasu u našeho posledního hovoru.
"Klidně můžu jednu tašku vzít."

"Nemůžeš, jsi moje princezna, takže nemůžeš," zasmál jsem se a ťukl do něj ramenem.
"A z těch lidí si nic nedělej, jsou to jenom idioti!" zhodnotil jsem a na povzbuzení ho líbl na spánek.
"Bude to okay."

"Dobře. Už budu klidný. Jenom... Vždy si při takových vzpomenu na mámu s Markem," šeptnu nakonec.
"Ale jak říkáš, bude to okay," pousmál jsem se a spolu s Harrym zabočil do druhé uličky.

"Neboj, oni budou rádi až tě uvidí. A ségry taky. Velký bráška jim určitě schází," pousmál jsem se a objal ho kolem trupu volnou rukou.
"Teď doma něco jěště rychle ukuchtím a půjdeme spát. Aby si byl zítra připravený."

"Doufám, že máš pravdu, Harry," přikývl jsem zamýšleně.
"Dobře, jsem pro," pousmál jsem se.
"A co dobrého nám ukuchtíš?" zeptal jsem se natěšeně. Miloval jsem jeho jídla. A už jsem začínal mít i trochu hlad.

"Hmmm, tobě bych mohl dát vařit kukuřici, aby si si ji mohl sebrat zítra na svačinu a nám teď udělám nějaký salát, aby jsme náhodu neměli těžké sny," odvětil jsem mu a on nad slovem salát ohrnul nos.
"Ale no tak, bude to dobré. Laskominy si jedl celý víkend."

Nechtěl jsem salát. Chtěl jsem nějaké pořádné jídlo, nejlépe něco sladkého.
"A můžu si sníst alespoň tu čokoládku?" optal jsem se s nadějí. Když jsem viděl jeho přísný pohled, zmírnil jsem.
"Alespoň půlku," zkusil jsem a udělal psí oči.

"Na večer čokoládu? Co myslíš, že ti na to řeknu?" zeptal jsem se s pozdviženým obočím. Pak ale použil ty jeho velké oči a já prostě nemohl.
"Dva proužky, okay? Aby ti zůstalo i na zítra," broukl jsem, když si ji už vytahoval z tašky.
"Zbytek vrátit na poličku, jasný?"

"Jasný, pane veliteli," zasmál jsem se a zasalutoval u toho. S poděkováním jsem mu ještě věnoval polibek na tvář a odlomil si z již otevřené čokolády dva proužky, jak mi bylo kázáno. Hned jsem tu dobrotu ochutnal.
"Mňamka," olízl jsem se.

"Jen si dej, poklade. Musím si tě aspoň malinko vykrmit. Protože se stavím, že vy dva s Niallem zase nebudete nic pořádnýho jíst. A ty mi hubneš před očima," zabrblal jsem. Už jsem to viděl. Týden bez potravin a chvilky nejezení budou střídat přejídaním se pizzou. No to bude.

Nechápavě jsem se nejdřív podíval na jeho ustaraný obličej a pak ho presměroval na mé velké břicho. Hubnutí mu před očima? A to kde jako?
"Pořádné jídlo mít budeme. Něco si někdy i uvaříme. Niall vařit umí."

"Jen aby!" houkl jsem na něj, než zalezl do obývacího pokoje, kde si pustil televizi. Sám jsem se jenom koukl na věci, co jsme koupili. Všechno jsem uklidil, a pak si vzal jenom věci na salát s fetou.
"Loui, pojď jíst!" křikl jsem a míchal všechny ingrediencie.

Zrovna jsem dojídal poslední kousek čokolády, když mě Harry zavolal jíst. Moc se mi nechtělo jíst salát, ale tak co. Nějak to přežiju. Olízl jsem si prsty od čokolády a vstal s plánem cesty do kuchyně. Tam už mi Harry nandával talíř.
"Děkuji," řekl jsem a sedl si ke stolu.

"Neohrnuj ten nos, jinak po něm dostaneš," broukl jsem, když se jeho nosík pořád krčil nad množstvím zeleniny. Vím, že ji nemusí, ale zelenina je důležitá, stejně jako sýr, kterých jí pramálo.
"Hezky to sněz a bude dobře. Salát jsme dlouho neměli, takže takováhle malá porce ti neublíží."

"Slibuješ?" Se smíchem přikývl. Povzdechl jsem si.
"No dobře," šeptl jsem a s hlubokým nádechem a výdechem se pustil do toho. Jako... Nebylo to špatné... Ale čokoláda byla lepší.

"Ty herečko! Náhodou je dobrý, dal jsem tam hodně semínek a rajčat. Tak to máš rád, tak se neksichti a jez," zabrblal jsem a sám snědl celou svou porci i s malým přídavkem.
"Mňam. Stylesi, musíš se pochválit!"

Hned jak mě napomenul, ušklíbl jsem se. Mělo mi dojít, že mě hned odhalí. Jako vždy.
"Nebylo to špatné," řekl jsem nakonec, když už jsem měl všechno snědené.
"Klidně se pochval," zasmál jsem se.

"Pochválim, protože jsem si pochutnal," broukl jsem se smíchem. Uklidil jsem talíře a zbytek šalátu skončil v lednici.
"Umýt zoubky a pak do postele. Hned přijdu, jenom to tady poklidím," usmál jsem se a začal umývat talíře a všechno, co jsem zašpinil.

Choval se ke mně trošku jako k malému dítěti, ale já už si tak nějak zvykl. A taky je opravdu hezké, že se o mě někdo tak hezky stará.
S úsměvem jsem přikývl a zvedl se s cílem jít do koupelny. Udělal jsem vše, jak mi Harry nařídil a již v posteli a hezky v pyžámku jsem čekal na Harryho.