FNaF funny story (ano ta sračka je zpět)

💎 34 - ty idiote! 💎

Položila jsem mobil na stůl. ,,Domluveno." Usmála jsem se na Vincenta. On na mě s úsměvem kývl. ,,Co teď?" Zeptala jsem se. ,,Co chceš, zlato." ,,Neříkej mi zlato." Sykla jsem. On hned sklopil hlavu. ,,Promiň." Zašeptal. Jeho hlavu jsem zvedla a naše pohledy se spojily. Sledovala jsem jeho oči a on ty moje. Po chvíli jsem si všimla, jak se červená. Vypadal tak i celkem roztomile. Chytil mě za ruku a vedl mě do kuchyně. ,,Chceš něco k jídlu?" Zeptal se mě. ,,Asi jo." Snažila jsem se vypadat skromně, ale měla jsem strašnej hlad. ,,Nevadí ti toasty?" ,,Miluju je!" Vypískla jsem. On hned vytáhl věci a začali jsme spolu vařit. Trvalo to jen pár minut a po chvíli jsme už seděli u jídla. ,,Ehm... Vincente....." nevěděla jsem, jak to mám říct. ,,Nechceš si oblíct tričko?" Nedokázala jsem přestat čumět na jeho tělo. ,,A proč?" Zeptal se se smíchem. Nevěděla jsem, co mám říct a pořád jsem se snažila najít dobrou odpověď, jenže už v mé mysli znělo všechno debilně. On mi položil jednu ruku na rameno a tou druhou mi zvedl hlavu tak, abych se dívala do jeho očí. ,,Jsi tak roztomilá když se červenáš." Široce se usmál a v jeho očích byl zasněný výraz. Počkat.... co? ,,Já se nečervenám!" Zakřičela jsem hlasem vyšším a pronikavějším, než jsem chtěla. ,,Vážně?" Usmíval se a podával mi zrcátko. Podívala jsem se na sebe. Tváře jsem měla jak rajčata. ,,Nečervenám se, jenom mi je horko!" Řekla jsem vážně. ,,Tak dobře." Řekl Vincent a otevřel okno. ,,Je to lepší?" Zeptal se a já jsem k oknu přistoupila blíž. Hned mě pohltil příjemný chlad. ,,Jo." Usmála jsem se, pořád neschopná spustit oči z jeho těla. Bylo tak............. ne! Nelíbil se mi. Jenom byl nezvyk být v místnosti s někým, kdo na sobě nemá tričko. Ani jsem nevěděla, proč, ale pořád jsem se na něho nedokázala přestat dívat.

Dojídala jsem poslední toast a najednou se ozvalo ,,Nějak ti to otevřený okno nepomohlo, co Lucy?" Zasmál se. ,,Je tady pořád horko!" ,,Neřekl bych." Zasmál se. ,,Narozdíl od tebe mám na sobě tričko." Zase ten jeho široký úsměv. ,,Tak si ho sundej." Měla jsem chuť mu jednu vrazit a jít domů, ale nechtěla jsem, aby se zase začal řezat. Přemýšlela jsem o tom, co říct.

Najednou mi ale začala být zima. Otevřela jsem oči, ani jsem si neuvědomila, že jsem je zavírala. Seděla jsem na pohovce a byla jsem otočená na Vincenta, který na sobě pořád neměl tričko. Strašně se červenal a vypadalo to, jakoby si mě se zájmem prohlížel. Zase měl ten jeho široký úsměv a jeho oči byly zasněné víc než před tím. Najednou mi ale došlo, co si prohlíží. Seděla jsem před ním a jediné, co jsem měla na horní části těla, byla podprsenka!!! ON MI SUNDAL TRIČKO!!!!! Rychle jsem se pokusila si rukama zakrýt co největší část těla, ale Vincent mi je chytl a přitáhl si mě k sobě. Když se mé tělo dotklo toho jeho, cítila jsem, jak se začínám třást. Už jsem toho měla dost. ,,Co zas děláš, ty idiote!?" Odstrčila jsem se od něho. ,,Nesnáším tě!" Utíkala jsem pryč.  Vběhla jsem do koupelny a sedla jsem si na zem. Chtěla jsem najít něco, čím zakryju svoje tělo, aby ho neviděl, ale už jsem prostě nedokázala být v klidu. Ty všechny pocity uvnitř mě mě začínaly ničit. Už jsem to nevydržela, začala jsem tiše brečet. Horké slzy tekly po mé tváři a mé srdce jakoby se každou chvíli mělo roztrhat. Najednou jsem ale ucítila uklidňující pocit, když mě Vincent chytil kolem ramen. Neměla jsem sílu se bránit. Neměla jsem sílu mluvit. Neměla jsem sílu se pohnout. ,,Promiň. Zase jsem se neovládal." Zašeptal Vincent a mě z oka vytekla další slza. Stáhl mě na svou hruď a objal mě rukama, čímž mé tělo přitiskl těsně k tomu jeho. Omotala jsem ruce kolem jeho ramem a opět mě přepadl pláč. Pohladil mě po zádech a mou hlavu položil na své rameno. ,,Je mi to líto." I z jeho očí začaly téct slzy. ,,zase jsem se neovládl. Nenávidím se!" V jeho hlase bylo tolik bolesti. ,,Můžu za to já. Ale nechci tě ztratit." Už úplně brečel. Jediný, co jsem dokázala dělat bylo víc ho stisknout v objetí. ,,Neztratíš mě." Zašeptala jsem a on mě pevně stiskl v obětí.

Přestávali jsme brečet, jen Vincent se opíral o stěnu koupelny a já jsem ležela na něm. Tiskl mě k sobě v objetí a já jsem se musela usmát. Už mi tolik nevadilo, že na sobě mám jenom legíny a podprsenku, tak nějak jsem si za tu chvíli zvykla. Ale pořád to bylo divný. Hlavně při tom pomyšlení, že ještě před pár měsíci mi vadilo, když se mě jen dotkl. Hlavu jsem měla položenou na jeho rameni, ale on mě najednou stiskl kolem pasu a i se mnou vstal. Tohle už bylo moc. Jeho ruce jsem z mého pasu odstrčila a on se na mě jen omluvně podíval a sklopil hlavu, kterou jsem mu po chvíli zase zvedla. ,,Zase to dělám." Zašeptal sklesle. ,,Zase dělám to, co nechceš." Po tváři mu stekla slza, kterou jsem hned setřela. ,,Nezlobím se." Řekla jsem a podívala jsem se do jeho očí plných bolesti a strachu. ,,Děkuju." Zašeptal a chtěl mě obejmout, ale zastavil se. Sklopil hlavu. Pohladila jsem ho po tváři a rukama ho objala kolem ramen, ale stále jsem mezi náma držela nějakej odstup, on si mě ale přitiskl k sobě a naše těla se opět dotkla. Než jsem se vzpamatovala, zase nás od sebe odtáhl. Zase jsem se dívala do těch jeho zasněných očí. ,,Vypadáš tak roztomile, když se červenáš." Zasmál se a než jsem stihla cokoli říct, otočil mě k zrcadlu. Měl pravdu, zase jsem byla celá červená. ,,Měla bys hrát rajče v reklamě na kečup." Začal se smát a já s ním. ,,Ty taky nevypadáš úplně chladně, jahodo." Podíval se do zrcadla. Nečervenal se o nic míň než já. Nevím, proč, ale přitiskla jsem svou dlaň ba jeho hruď. Cítila jsem tlukot jeho srdce, které v tu chvíli bylo jako splašené.

Ok, snažila jsem se tuhle kapitolu udělat trochu zajímavější, tak napište, jestli se to povedlo.

A kdyby se někdo ptal, proč jsou 2 kapitoly v 1 den, je to schválně protože předepsaných kapitol do FNaF Funny story mám moc. Nepočítejte ale s tím, že tohle budu dělat pořád. 💎🖤💚💜