FNaF funny story (ano ta sračka je zpět)

💎 47 - chci pomstu 💎

Otevřela jsem oči. Ležela jsem ve Vincentově objetí, podle rozednívající se oblohy bylo brzo ráno. V tuhle doby jsme většinou s Nickem chodili z práce.

V tu chvíli, kdy jsem si vzpomněla na toho debilního zrádce i na to všechno, co se stalo a co mi udělal, jsem ucítila, jak se začínám třást. Chtělo se mi brečet. Chtělo se mi křičet. Měla jsem chuť zničit celý svět, přesto jsem se jen pevněji přitiskla k Vincentovi a snažila se uklidnit. Ucítila jsem ale, jak sebou trhl. Rychle si sedl a přimáčkl si mě víc k sobě. Snažil se mi pomoct, mě však zase dohnaly moje vzpomínky a zlé myšlenky. Zase jsem začínala brečet. On si mě jen pevně tiskl k sobě a hladil mě po zádech. Chvíli jsem brečela, ale smutek mizel.

Ne. Nemizel. Jen se měnil v něco jiného. Měnil se ve vztek. Chtěla jsem zničit všechno a všechny, kteří mi kdy ublížili nebo se mi pokusili ublížit. Kromě posledního člověka, kterému ještě můžu věřit. Přestože mi i on tolik ublížil. Ale také toho pro mě udělal tolik. A teď byl jediný, kdo byl ještě na mojí straně. Všichni ostatní, včetně Laury mě opustili. Jenom on ne.

,,Chci se pomstít." Vyšel ze mě chladný hlas ve chvíli, kdy jsem se od Vincenta odtáhla. Od se na mě jen překvapeně podíval. ,,Chci se pomstít všem, kteří nám ublížili." Řekla jsem, aniž bych si to uvědomila. ,,Nám?" Zeptal se a já jsem jen kývla. On mě překvapeně pozoroval. ,,Lucy. Jsi v pohodě?" Zeptal se po chvíli. ,,Ano. Co by mi mělo být? " ale musela jsem uznat, že jsem se cítila trochu zvláštně. Už jsem nechtěla být ta hodná, mírumilovná holčička. Cítila jsem, že se ve mě něco změnilo. ,,Chováš se divně." Řekl. V jeho očích byla vidět starost. ,,Nic mi není. Vadím ti?" ,,Ne. Naopak." Usmál se a přitáhl si mě do objetí. ,,Chci se ti omluvit za to, jak jsem o tobě kdysi mluvila. Chci to napravit." Řekla jsem tiše. ,,To už je pryč." Řekl on. Ale já jsem to všechno viděla jinak. ,,Ne. Copak ti přestali ubližovat?" Věděla jsem, že se k němu pořád chovají jako k věci. Že mu pořád ubližujou. A je to jen moje chyba. ,,Zvykl jsem si." Řekl jen. ,,Co je s tebou? Jindy by ses chtěl pomstít!" Řekla jsem. ,,A ty bys nechtěla." Byla to trochu pravda. Ale něco ve mě se změnilo. Už jsem nebyla ta mírumilovná holčička, jako před tím. ,,Jdeš nebo ne?" Vyzívavě jsem na něho pohlédla a vstala z postele, na které jsme doteď seděli. On jen trochu šokovaně kývl. ,,Díky." Usmála jsem se. ,,Já... jsem moc ráda, že jdeš, víš... v těchhle věcech nemám moc zkušeností." ,,Jestli to takhle opravdu chceš, můžu tě všechno naučit. Ale pamatuj, nejde to vzít zpět." Já jsem jen kývla na souhlas. ,,Nejsem ty, takže to nemůžu říct tak jistě, ale mírumiloný tvor jako ty by mohl litovat." Řekl. ,,Ne! Já nejsem taková jak si myslíš! Přestaň se mi to pořád snažit rozmluvit!" Vincent couvl. ,,Takhle jsem to nemyslel. Promiň." Počkat. Co? On se nikdy neomlouval! Co se to s ním stalo? ,,Já... nechtěla jsem křičet. Je mi to líto." Řekla jsem tiše a on mě zase objal. ,,Tak dnes v noci?" Zeptal se Vincent a já jsem kývla. Ale potom jsem si vzpomněla. ,,A co práce?" ,,Ulil jsem nás." Usmál se Vincent. Já jsem mu jeho úsměv oplatila.

,,Je teprve ráno. Podíváme se na nějakej film?" Zeptal se a já jsem kývla. Hned jsem začala projíždět svou zásobu stažených  hororů, po chvíli jsem jeden vybrala. ,,Počkej." Řekl Vincent a já jsem se na něj tázavě podívala. On odešel do kuchyně a po chvíli se vrátil s talířem plným toastů. Musela jsem se usmát a hned jsem si jeden vzala. Konečně jsem pustila film. Vincent mi podal kus deky, kterou jsme se oba přikryli.

Po delší době sledování filmu jsem si uvědomila, že moje hlava spadla na Vincentovo rameno. Ale tak nějak jsem to neřešila.

Lidi, nezlobte se, že je ten díl tak krátkej, ale tu zajímavější část jsem si chtěla nechat na příště.

A jak se vám líbí Lucyin nový názor?