Za oponou vrahovy mysli (Larry, AU)

9. Pomocná ruka při kocovině

Dalšího dne se Louis rozhodl, že je mu příliš zle a příliš ho bolí záda, na to aby vyrazil do práce. Teď potřeboval tak horký vývar a studený hadr na hlavu, to včerejší víno bylo sladší a silnější než se zdálo. Když kolem sedmé hodiny někdo zazvonil nejdřív se mu ani otevření očí nezdařilo, jenže ten za dveřmi, který si očividně dal práci s hledáním jeho bytu, byl neodbytný a tak se Louis po třetím pokusu zvedl a kolíbavou chůzí se vydal na složitou cestu ke zdroji onoho odporného zvuku, jenž ho svou frekvencí doslova mučil.

Podíval se do kukátka a první, co ho praštilo do očí bylo okrově žluté lesklé sako, z něhož pak vyčuhoval tmavě modrý rolák a stejnou barvu měli i extrémně úzké kalhoty. Ani se nemusel podívat a věděl, kdo umí tak dokonale sladit každý outfit a ve skříni má snad oblečení ze všech módních přehlídek světa.

Detektiv se ani neobtěžoval na sebe něco aspoň trochu připomínajícího denní oblečení hodit a dveře otevřel. Na přemýšlení, jestli je košér chodit před stážistou jen v tílku a boxerkách, ho moc bolela hlava.
„Ehm ahoj?" Harryho pozdrav zněl spíše jako otázka, ale modrooký stejně jen zívaje mávl rukou a šel se v obýváku svalit na gauč.
„Sladké portské, to je dobré víno, pokud ho nevypiješ všechno naráz, pak je z toho akorát pořádný bolehlav," mluvil k Louisovi stážista a prohlížel si prázdnou lahev, která ležela vedle postele. Odpovědí mu
bylo jen táhlé zasténání.

„Máš tu hrozný vzduch, kdys naposledy větral proboha?" Harry nečekal na odezvu, která stejně nepřišla a otevřel okno, načež dovnitř vtrhl čerstvý vzduch a zima.
„Kde tady máš aspirin?"
„Ve skříňce nad umyvadlem," zakňučel Louis, přitáhl si k sobě víc deku, která mu byla přinesena z ložnice a zavřel oči.

* * *

„Tu máš," Harry mu přinesl prášek, detektiv ho spolkl a napil se ze sklenice.
„Fuj! Proboha, co to je?" zašklebil se, ale polkl.
„To je rajčatový džus, byl jsem ho koupit v obchodě, nevšiml sis?" zasmál se kudrnatý a Louis zmateně zamrkal. Musel usnout, ale vůbec se necítil, jako by spal.
„Jak dlouho jsi byl pryč?" unaveně si protřel obličej a jeho hlavu opět sevřela bolest. Jak to že to vůbec nepřešlo? Pomyslel si, ale pak si uvědomil, že Harry odpovídal.
„Asi patnáct minut, je to hned tady v ulici a koupil jsem i nějakou zeleninu a udělám polévku," usmál se stážista.
„Nechápu tě," ozval se po chvíli, kdy se kudrnatý začal plně věnovat vaření, Louis.

„Co nechápeš?" otočil se na něj se zdviženým obočím.
„Proč se staráš? Jsem k tobě hnusnej a ty se se mnou stejně pořád bavíš a teď kvůli tomu, že jsem no, buďme upřímní, prase, skáčeš u plotny, do obchodu a prostě kolem mně pobíháš kvůli mojí vlastní blbosti. Nechápu, proč?"
„Upřímně netuším, ale asi je to proto, že vím, proč ses včera tak zřídil. Kromě toho dne, kdy jsme se poznali z tebe alkohol cítit nebyl, ale včera, když jsme přijeli domů jsi byl, jak přejetý kamionem. Včera to bylo kvůli Ellen."
„Takže tohle je z lítosti?"
„Ne, tak bych to neřekl, spíš něco zkouším."
„Jsem teda tvůj pokusný králík?" Harry se zasmál detektivově volbě slov.
„Tak nějak," připustil nakonec.
„To zní opravdu mile," ušklíbl se modrooký, natáhl se po krabičce cigaret a jednu si zapálil.

* * *

Liam stepoval před patologií, čekaje jestli se Zayn uráčí mu říct, až bude s pitvou druhé dnešní oběti hotov. Mezitím se rozhodl zavolat Louisovi, který se dnes ani neobtěžoval přijít.
„To ses zas tak ztřískal, že nejsi schopnej ani zvednout mobil a říct, že nepřijdeš?" začal, jen co mu byl přijat hovor nabroušeným tónem.
„Uhm, Liame, tady Harry, Louis zrovna znovu usnul a... Fajn, to vyznělo úplně jinak než jsem chtěl," odmlčel se. „Včera se opil a já jsem od rána s ním, jinak by do teď ležel v posteli, aniž by si vzal aspoň prášek. Vím, že to asi zní dost divně, ale opravdu jsem k němu přišel až ráno," Liam chvíli zaraženě zíral na mobil a pak se ušklíbl. Ovšem že mu nevěřil.

Znal Louise dost dlouho na to, aby věřil, že nechal ruce pryč od toho nevinně vypadajícího mistrovského díla, když mu doslova zaklepalo na dveře. Stážistovi to ale říkat nehodlal a nechal si tuhle jednohubku pro Louise.
„Dobře, Harry. Věřím ti, tak mu vyřiď, že příště se má opíjet, když druhý den nejde do práce. Měj se." Nečekal a hovor položil.
„Liame, už můžeš. S kým jsi mluvil?" Zayn se objevil ve dveřích a pozval poručíka dál.
„Neuvěříš, když ti to řeknu."
„Tak to zkus," patolog přešel za kovový stůl a odkryl hlavu a ramena Bena Simmonse, na jehož krku se teď vyjímala jizva po utětí hlavy zašitá tisíckrát precizněji.
„Původně jsem volal Louisovi, ale místo něj to zvedl náš mladičký stážista."
„To je vtip? Neříkej, že oni dva spolu-"
„Všechno tomu nasvědčuje, už to, že spolu přijeli pozdě do práce a na obranu Louis řekl, že mu přestali fungovat hodiny a Harry u něj přespal kvůli svému stěhování, znělo dost kostrbatě," zasmál se Liam a Zayn přemýšlivě přikývl.

Tomu se hlavou honilo, že Louis nebyl člověk na vážné vztahy a Harry se mu nezdál jako někdo, kdo by si chtěl jen užívat. Přemýšlel, že pokud spolu opravdu něco měli, tak se on ve svém odhadu spletl, anebo se stane realitou ta horší možnost, v níž detektiv zlomí stážistovi srdce. Jemu upřímně se nezamlouvala ani jedna z možností, ale první byla přijatelnější aspoň pro Harryho. Ovšem zatím odmítal uvěřit těmhle klepům a nikdy by si nepomyslel, že je Liam taková drbna, kdyby toho nebyl svědkem.

„Tak jo no, ale teď zpět k tomu, kvůli čemu jsem si tě zavolal," poukázal na tělo, „hlavy obou obětí byly odděleny post mortum, takže posmrtně. Oba byli opět otráveni jedem kurare a mučeni. Vrah se v trýznění očividně vyžívá."
„Psychopat..."
„Nebo dva, muselo by jít o mimořádně silného jedince, aby takového Trackera, který vážil přes sto kilo, vytáhl na nádražní hodiny, i když musím říct, že úplně nemožné to není," Liam se podíval na tělo a pak zpět na Zayna.
„Skvěle, takže po Londýně nám nejspíš běhají dva šílenci jako vystřižení z loutkového divadla."

* * *

„Volal Liam a prý máš příště pít až na víkend," prohodil mezi jídlem Harry a detektiv vdechl polévku, kterou měl zrovna v puse. Musel uznat, že stážista uměl vařit stejně dobře jako se oblékat, ta polévka byla nejlepší, co za poslední léta jedl. Harry ho musel párkrát vyděšeně praštit do zad, aby se neudusil.

„A tys mu to zvedl?" zasípal, jen co ho přešel nejhorší kašel.
„Ano, nejdřív jsem to chtěl nechat být, přeci jen šlo o tvůj mobil, ale zvonilo to dost dlouho a nechtěl jsem, aby tě zase něco vzbudilo, když se ti podařilo usnout," obhajoval se mladší, ale Louis se stále tvářil jako Boží umučení.
„O to nejde, bylo by mi fuk i kdybys mi projel celou galerii, ale teď mu už nevymluvím, že spolu spíme."
„Omlouvám se, to mě v tu chvíli vůbec nenapadlo, ale jestli to aspoň trochu pomůže, tak mně ty kecy nevadí."
„Mně taky ne, jen bude hrozně vlezlej a bude si z nás dělat prdel."
„Myslím, že to nějak zvládneme, ne?"
„No jo, vždyť je to jenom Liam."