Za oponou vrahovy mysli (Larry, AU)

42. Ona to neví

Liam snad poprvé v životě skutečně dal na Louisovu radu a teď čekal ve střešní skleníkové zahradě, kterou zbudovala místní botanická zahrada. Neměl jistotu, jestli Mira přijde, ale hodlal čekat. V ruce svíral krabičku s řetízkem, který dnes koupil a vedle sebe položenou kytici tulipánu v barvě zralých meruněk, přesně takových, jaké měla dívka, na niž čekal nejradši. Vzhlédl k nebi, které bylo dnes výjimečně jasné a dokonce bylo vidět i několik hvězd.
„Je hezky," vyrušil ho jemný hlas blízko něj a když se podíval směrem, ze kterého pocházel, uviděl Miru. Vypadala skoro kouzelně, ozářená měsícem, s vlasy spletenými do hustého copu, v světle růžovém kabátě těsně pod koleno. Zelené oči se jí třpytily a působily magicky.
„Ano... ano, to je," přešel si nervózně prsty ve vlasech, vstal a předal dívce kytici.

„Díky, napsal jsi, že se mnou musíš mluvit, tak...?" nahodila hned a už mu pohled nevěnovala.
„Chtěl jsem ti říct, že to co jsem tehdy udělal byla chyba. Vím, že omluva to nezmění, ale opravdu mě to neuvěřitelně mrzí. Neplánoval jsem to, co se mezi námi stalo a i proto jsem ráno zpanikařil, nepřemýšlel jsem a teď vím, jak obrovskou hloupost jsem udělal. Pochopím, když se mnou nebudeš chtít mít už nic společného, protože-" jeho slova dozněla v tichu a nepokračovala, jelikož jejich příval zastavil lehký dotek prstu na poručíkových rtech.
„Myslela jsem si, že jsi jiný a jak vidím nespletla jsem se, jiní chlapi by prostě dělali, že se nic nestalo, nebo se mi vyhýbali, ale ty ne, toho si cením," usmála se na něj a Liam nemohl jinak než se usmát zpět.

„Mám pro tebe ještě něco..." sáhl do kapsy a vytáhl sametovou krabičku.
„Tak teď se začínám možná trochu bát," zachichotala se, ale bez okolků krabičku otevřela a vytáhla řetízek, na jehož konci se houpalo stříbrné srdíčko.
„Ten je nádherný, Liame. Já nevím, co na to mám říct," chytila se drobnou ručkou za ústa pootevřená překvapením.
„Řekni jen, že mi dáš druhou šanci a půjdeš se mnou na právoplatnou, opravdovou schůzku, to je vše, o co žádám," mluvil Liam, zatímco zrzečce zapínal náhrdelník na krk.
„Ano, moc ráda s tebou půjdu," odpověděla a s úsměvem pohlédla na jejich ruce, které se omylem setkaly na jejím rameni.

* * *

Harrymu ubíhal následující den stejně pomalu jako ten předchozí a už se vysloveně nemohl dočkat Louisova návratu. Když ho přestala bavit televize, rozhodl se, že by mohl něco upéct a ukázat Louisovi, že si ho získá i přes žaludek, nejen přes postel.

Pustil si hudbu v rádiu a potichu si zpíval refrén Little Me od Little Mix, zatímco přemýšlel nad receptem, který by mohl detektiva oslovit. Když vyloučil veškeré dezerty s alkoholem, došel k závěru, že by bylo nejlepší udělat svůj ověřený recept, který už měl natrénovaný. Vytáhl si mrkev, mouku, cukr, máslo a pět vajíček. Žloutky ušlehal s cukrem, bílky s práškem do pečiva a solí, přidal cukr. Smíchal ostatní přísady a přidal bílky. Pak naplnil kulatou formu a dal péct. Došel si pro citrón a udělal si polevu. Zrovna, když procházel kolem dveří, někdo zazvonil. Harry se zamračil a podíval se na hodiny. Louis měl přijít až zhruba za hodinu, takže on to jistě nebyl. Došel ke dveřím a upravil si na sobě svou starší flanelovou košili, kterou už nosil jen doma, než otevřel.

Na chodbě stála mladá blond žena v přiléhavých černých šatech, botách na podpatku a nadýchané hebce vyhlížející bílé bundě. Vypadala docela překvapeně.
„Dobrý den, já hledám Louise, byla jsem u něj v bytě, ale našla jsem jen vzkaz s tím, že ho nejspíš najdu tady. Je tu?" zamrkala a Harry si všiml, že její oči jsou stejně ledově modré jako ty Louisovy.
„Uhm, ano, teda vlastně ne, on je teď v práci, můžu se zeptat, kdo jste?" zeptal se kudrnatý a stáhl si košili, která se mu vyhrnula zpět dolu pod zadek.
„Jsem Lottie, Louisova sestra, nejsem si jistá, jestli o mně mluvil. On nerad mluví o svém soukromí, ale třeba ano. Vy jste jeho?" blondýnka vypadala šťastně, když se snažila z Harryho vyloudit slovo, kterým by se ve vztahu k Louisovi označil.
„Přítel," splynulo mu ze rtů tak snadno a cítil, jak se při tom slově jeho srdce šťastně zatřepotalo.
„Takže jsem to odhadla dobře, mohu dál? Ráda bych na něj počkala a možná se trochu seznámila, jestli teda neruším," rozzářila se Lottie. Harry jí ustoupil z cesty a pustil ji dál.