It was not supposed to happen. / U20 + Vrana

11

Ráno jsem po snídani čekala podle domluvy ve vstupní hale.

Po chvilce za mnou došel Radim se širokým úsměvem.

"Jdem?" zeptal se a jeho úsměv z tváře ještě nezmizel.

"Jo, určitě," odpověděla jsem a šla jsem k němu.

"Jak jsi se vyspala? Vypadáš dost přejetě," řekl.

"No, moc jsem tomu nedala, časovej posun se mnou docela cloumá," špitla jsem.

"Nebo je to tím, že ti nikdo nečte pohádky na dobrou noc," pousmál se Radim.

"Ani o to nestojím," odpověděla jsem.

"Ne? Ále, přece bys neodmítala tak hodný kluky tady," řekl.

"To by ses divil," zamumlala jsem.

"Nebo máš snad doma nějakýho prince?" zeptal se.

"Nebavme se o tom prosím," řekla jsem.

"Chápu, citlivý téma, taky jsem si loni začal s holkou, no, dopadlo to blbě," zamumlal.

"Jo? Copak se stalo?" zeptala jsem se.

"Ále, fakt se mi líbila, byli jsme i dobrej pár, jenže pro ni to byla jen splněná sázka, sbalila mě kvůli kamarádkám," zakroutil hlavou.

"Asi seš moc snadnej cíl," odpověděla jsem.

"Bohužel, hele, co vlastně v Calgary?" pousmál se, když jsme si sedli ke stolu v kavárně.

"Za kamarádem, kterýho jsem už nějakých 12 let neviděla," řekla jsem.

"Jen tak? Za ním jedeš?" zeptal se.

"Jo, asi v tom má prsty táta," usmála jsem se.

"Jak jako?" špitl.

"Domluvil to on, protože má kontakty," odpověděla jsem.

"Tvůj kamarád je nějakej hokejista nebo co?" vykulil oči.

"Jo, ale nechci to rozebírat, Šalino," řekla jsem.

"Tak jo, až pak budeš dávat fotky na instagram, tak se stejně dozvím vše potřebný," pousmál se.

"To mi připomíná, že bychom si mohli udělat fotku, ať mám nějakou vzpomínku," odpověděla jsem.

"Nemám žádný námitky," řekl a přitáhl se ke mně blíž.

"No krása," usmála jsem se po chvilce.

"Náhodou nám to celkem sluší," zamumlal.

"To teda nesluší," odpověděla jsem a upila jsem si ze své kávy.

"Fajn, mlčím," špitl s úsměvem.

"Dobrej nápad, Šalina," usmála jsem se.

"Co mi o sobě ještě řekneš?" zeptal se.

"Já nevím, nejsem zajímavej člověk," odpověděla jsem.

"Co máš za oblečení na týmovou štědrovečerní večeři?" skočil najednou k jinému tématu.

"Mám s sebou jedny šaty, takže se nech překvapit," řekla jsem.

"Doufám že jsou alespoň dostatečně obtáhlé a mají krásný výstřih," pousmál se.

"Pořád se chováš, jakoby ti patřila zeměkoule," odpověděla jsem.

"A ona mi nepatří?" zeptal se.

"Radime," zamumlala jsem a šťouchla jsem do něj.

"Asi bychom měli pomalu zpět na hotel, další kolečka navíc a sprďana od tvého táty bych nechtěl," odpověděl.

"Dostal jsi sprďana?" zeptala jsem se.

"Řekl mi že jsem flákač a že pokud se to stane ještě někdy, tak můžu letět domů," špitl.

"Kdyžtak mu to vysvětlím," pousmála jsem se.

"O to nestojím, Eli," řekl.

"Je pravda, že by si pak na tebe možná zasedl trochu víc," naznala jsem.

"No vidíš," špitl.

"No nic, tak se měj a dobře potrénuj, ať aspoň trefíš bránu," usmála jsem se, když jsme se vynořili na chodbě u mého pokoje.

"Ty měj pohodovej let a ozvi se, až budeš v Calgary," odpověděl a objal mě.

"Ozvu a dík, bylo to moc příjemný," řekla jsem a on po přikývnutí zmizel v pokoji.

"Eli, za chvíli tě hodí Jéňa na letiště," ťukl na můj pokoj táta.

"Jo, už jsem připravená," usmála jsem se a zaklapla jsem notebook.

"Co jsi tam měla?" zeptal se.

"Jen fotky, z dětství," špitla jsem s úsměvem na tváři.

"Pozdravuj moc moc Kubu," usmál se a objal mě.

"Budu," řekla jsem.