It was not supposed to happen. / U20 + Vrana

34

"Šalina? Po regeneraci s tebou potřebuju nutně mluvit," řekl táta, jakmile se po obědě objevil u mě v pokoji.

Naštěstí jsem Radima zrovna masírovala a nejspíš to vypadalo alespoň trochu věrohodně.

"Myslíš, že něco tuší?" zeptala jsem se, když už byl dostatečně daleko.

"Nevím, ale, asi ne," zamumlal.

"Doufám," řekla jsem a dál jsem se věnovala jeho lýtku.

Radim šel na kobereček a já jsem se u stolu trošku namalovala, abych ve městě nevypadala jako umírající člověk.

"Tak co?" špitla jsem, jakmile došel.

"Ale nic, jen, zítra nejspíš nejsem v sestavě," odpověděl.

"To mě mrzí," řekla jsem.

"To nemusí, alespoň budu s tebou," usmál se a pevně mě objal.

"Tak pojď, jdeme do města," špitla jsem a táhla jsem ho za ruku ven z hotelu.

Procházeli jsme se po městě a nakonec jsme skončili v jedné z kaváren, kde jsme ještě nebyli.

Hodiny jsme si povídali o životě, o nás, o budoucnosti.

Bylo to upřímné, asi.

Ale stejně jsem z něj cítila nějakou nejistotu.

"Uvidíme se po videu, na večeři?" pousmála jsem se, když jsme stáli u jeho pokoje.

"Určitě," řekl a bez dalšího slova zmizel v pokoji.

"Tati? Musím s tebou mluvit," zamumlala jsem, jakmile jsem vlétla k němu na pokoj.

"Teď nemůžu zlato, připravujeme se na video," odpověděl.

"Je to jen pár minut," argumentovala jsem.

"Za chvilku jsem zpět," pousmál se a šel se mnou na chodbu.

"Proč?" zeptala jsem se.

"Co?" nechápal.

"Proč nechceš dát Radima do sestavy?" špitla jsem.

"Stěžoval si?" zeptal se.

"Ne, nestěžoval, jen na něm poznám, že ho to štve," řekla jsem.

"Chci tě chránit," odpověděl.

"Najednou, už je trochu pozdě," zasmála jsem se.

"Hele, dal jsem mu ne výběr, rozhodnul si to sám," zamumlal.

"Na výběr?" nechápala jsem.

"Buď tě nechá na pokoji nebo bude mimo sestavu, je to úplně jednoduché," objasnil.

"Gratuluju, kvůli tvé hrdosti potopíš tým? Promiň tati, ale jako trenér bys měl sám dobře vědět, že jeho výkon jde nahoru a na Ameriku ti bude platnej každej dobrej hráč," začala jsem, "a to, že se máme rádi, to do toho netahej," zamumlala jsem a odešla jsem do svého pokoje.

"Fíha, seš ostrá," řekl Kauly, když jsem zabouchla dveře.

"Fuj, co tu děláš?" zeptala jsem se.

"Chtěl jsem jen na chvilku ty kalhoty," odpověděl.

"Tak pojď," pousmála jsem se a natáhla jsem mu je.

"Stalo se něco?" zeptal se opatrně.

"Jo, stalo, bohužel," špitla jsem.

"Nechceš si popovídat?" řekl, když seděl na zemi a opíral se o zeď.

"Jen, taťka se o mě zase až moc pečuje," zamumlala jsem.

"Řekneš mi o co jde?" zeptal se.

"Já, promiň, nechci to rozebírat," špitla jsem.

"Všichni tady víme, že na tebe Šalina od prvního dne kouká a ty na něj taky," odpověděl.

"No právě a táta mě chce chránit," řekla jsem.

"Jak?" nechápal.

"Dal mu ultimátum, buď mě nechá být nebo nebude v sestavě," špitla jsem.

"Milý pán," zasmál se.

"Nezlehčuj to, Kauly," naznala jsem.

"A Radim se tě hádám nevzdá," řekl.

"Já nevím, sprdla jsem tátu, třeba to ještě přehodnotí," pošeptala jsem.

"To doufej, jinak bychom přišli o nejlepšího obránce," odpověděl.

"To nedopustím," zamumlala jsem.