Hunger games: Nová generace

Kapitola 30

Nejdražší Rose,

pokud nyní čteš tento dopis, jsem již nejspíš po smrti a hraji si s Orchiou v nebi na honěnou. Moc dobře si uvědomuji, že mě nejspíš nenávidíš a chápu tě. Taky bych někoho nesnášel, kdyby mi provedl to, co já tobě. Dobře vím, že si to nejspíš nepřečteš, ale dovol mi to všechno vysvětlit.

Moje matka opravdu pocházela z pátého kraje a mým otcem je opravdu Haymitch. Když moje matka zjistila, že je těhotná, můj otec ji odkopl. Docela ho chápu, neboť se ke mně zachovala úplně stejně. Když jsem se narodil, počkala, až se objeví vlak, aby odvezl nové splátce do Kapitolu a nenápadně mě do něj propašovala. Tak jsem se vlastně objevil v Kapitolském sirotčinci, protože co jiného by se mnou dělali? Nikdo nevěděl, odkud jsem ani  jak se jmenuji… A tak mi dali jméno Naill.

Nikdy jsem nezapadl mezi děti. Měl jsem popraskanou kůži, místo očí uhlíky a neustále jsem útočil na různé děti. Dokonce jsem i zabil jednu malou holčičku. Když si na to teď vzpomínám, bylo to pěkně nechutné, ale tehdy mi to tak nepřipadalo. Řídil jsem se svými instinkty a ty mě vedli ke krvi. Byl jsem zkrátka mutant. Všichni se mě hrozně moc báli. Byl jsem sám v pokoji, nikoho za mnou nepouštěli, byl jsem zkrátka vyděděnec.

Tak to bylo do mých pěti let. Tehdy se to ovšem celé změnilo. „Naille, máš tu návštěvu.“ Otevřela tehdy po dlouhé době vychovatelka velké pancéřované dveře, jistě si je dokážeš představit. A za nimi stála ona, Alia Snowová. „Ahoj Naille.“ Pozdravila mě tenkrát. Pamatuji si to, jako by to bylo včera. „Co bys řekl na to, kdyby ses přestěhoval do velmi krásného domečku?“ Sama uznej, že bys takovéhle nabídce nedokázala odolat. A tak se ze mě stal Naill Snow, adoptovaný pravnuk samotného prezidenta Snowa.

U Snowové jsem měl všechno, co jsem si jen mohl přát. Hromadu hraček, spoustu dobrého jídla, které skoro nikde nebylo k dostání… A hlavně objevili v laboratořích zvlášť pro mě speciální lektvar, díky kterému se ze mě stával úplně obyčejný člověk. Jen jsem ho musel každý týden vypít, přesto že byl pěkně nechutný, ale to všechno jsem byl ochoten podstoupit, jen abych se zbavil všech náznaků mého zmutování… Všechno běželo úplně v klidu, Alia se ke mně chovala jako ke svému vlastnímu synovi a nikdy bych nevěřil, že se stane to, co se stalo.

To, že mě adoptovala samotná vnučka Snowa jsem se dozvěděl těsně před tím, než kandidovala na prezidentku Panemu. Krapek mě to překvapilo, ale nic jsem nenamítal, přece jen jsem se měl dobře a to, jestli ona bude prezidentkou nebo ne, mě vůbec nezajímalo.

Jednoho dne za mnou večer Snowová přišla do pokoje a na tváři měla potutelný úsměv. „Naille?“ Otočil jsem se na ni a ona se na mě zářivě usmála. „Dobře víš, jako hezky jsem se o tebe celou tu dobu starala. Teď bych ovšem na oplátku já něco potřebovala od tebe.“ Vykulil jsem na ni oči, ale ona přesto pokračovala. „Nutně budu potřebovat, aby ses stal součástí Hunger games.“

O Hunger games jsem už od ní několikrát slyšel, ale nic super podrobného, takže mi to nepřipadalo až tak strašné. Proto jsem přikývl. „Dobře. Zítra tě pošlu do arény. Zapamatuj si, že budeš muset najít jednu takovou prťavou holku z dvanáctého kraje, myslím si, že se jmenuje Rose.“ A začala mi vyprávět všechny ty důležité věci, jako co mám dělat a co ne. Dokonce mi prozradila, kdo jsou moji opravdoví rodiče, ale když se k tomu vracím zpátky, vůbec netuším, jak to celé mohla vědět.

A tak mě poslala do arény. S vysílačkou a s pokynem, že jsem splátce z pátého kraje a že se za každou cenu musím postarat o to, aby ses dostala se mnou do finále. Tehdy mi to ještě nepřipadalo jako tak těžký úkol, to jsem ale nevěděl, s kým budu mít tu čest.

Jakmile jsem tě uviděl v jednom z těch baráků, na první pohled jsem se do tebe zamiloval. Nikdy jsem nevěděl, co je to láska, natož láska na první pohled, ale ty jsi mi to všechno vysvětlila a ani o tom nevíš. Pravidelně jsem dostával od Snowové pokyny, které většinou zněli jako dobrá práce, jen tak dál a hlavně se do té holky nezabouchni. To jsem ovšem nemohl splnit, neboť moje srdce už tehdy patřilo jen a jen tobě.

Pokud sis to přečetla, jistě nyní chápeš, v jak komplikované situaci jsem se tehdy nacházel. Byl jsem zamilovaný do někoho, do koho jsem neměl, a přesto jsem v tom pokračoval, jako bych chtěl Snowové vzdorovat, i když to tak nebylo míněno.

Chtěl jsem ve svém životě udělat spoustu věcí, jako bylo třeba vyškrábnout několika lidem oči, vykoupat se ve vaně plné krve nebo se napít z opravdového zlatého poháru, ale jakmile jsem tě poznal, věděl jsem, že mým jediným přáním je získat tvoje srdce. A to se mi podařilo a já jsem ti ho rozlomil na milion kousků. Jsem hajzl, vím to.

Miluju tě Rose a nikdy tě nepřestanu milovat. Ani smrt nás od sebe nerozdělí….

Naill

Na dopis dopadlo několik kapek slané vody. "Taky tě budu navždy milovat, Naille."

Poslední kapitola je tu pro vás :) Je mi tak moc líto, že už to celé skončilo :((( Ty dvě malé hrdličky byli spolu tak roztomilé, vůbec jsem jim to nechtěla udělat, ale... :(((

Strašně moc bych vám chtěla poděkovat, obzvlášť těm, co to s rose, Naillem a Orchio vydrželi až sem. Moje největší díky ovšem patří mým čtyřem nejlepším kamarádkám, Johče, Aničce, Sofče a Domče. To ony mi každý den vyhrožovali, že jestli nenapíšu další kapitolu, tak mě zabijí a že jestli zabiju Orchiu, tak mě taky zabijí atd. Díky moc holky, bez vás by to tu možná teď nebylo.

Miluji vás zlatíčka a moc vám děkuji za to všechno, co jste se mnou vytrpěli. Jste všichni absolutně úžasní.

I love ya <3