Krycí jméno E.A.G.L.E

𝗣𝗮𝗿𝘁 𝘁𝘄𝗲𝗻𝘁𝘆-𝘁𝘄𝗼: 𝗔𝗻𝗱𝗿𝗲𝘄'𝘀 𝘄𝗮𝗿𝗺 𝗵𝘂𝗴

Chvíli jsem seděla než něco zabralo.

,,Já jsem chytla rybu," rozzářily se mi oči při pohledu na konec vlasce, kde už nebyl jen háček s návnadou, ale ryba, která se stala mou první obětí, ,,i když je taková malá a za hlavní chod by se považovat nedala, je to úspěch," usmála jsem se.

Rybu jsme nakonec pustili, ale já se alespoň zlepšila v něčem, co jsem v životě nedělala. Chvíli mi ještě Chase ukazoval všelijaké fígle a vychytávky, než jsem s tím raději přestala hned poté, co jsem si háčkem málem roztrhla kalhoty. Když jsme se vrátili zpět do tábora, můj táborák stále hořel, však začínala také plát diskuze mezi ostatními ohledně oběda. Každý z přítomných už držel jednu konzervu s jídlem zatímco Nicholas se pokoušel získat to nejlepší pro sebe.

,,O co se to proboha snažíte," zarazila jsem se při pohledu na všechny přítomné, zatímco Frederick mžourajíc sledoval etikety plechovek, aby si vzal něco poživatelného.

,,Co si asi myslíš. Konečně se najíst," odsekl Nicholas jakožto vedoucí spiknutí.

Já se na něj podívala už s vědomím, že domluvit mu by nebylo účinné. Musela jsem na to jinak - takticky.

,,Dobře, jak chcete. Snězte si to co jste si vzali, ale jen to co drží jeden člověk je naše jídlo na dva dny. Nebudu vám bránit, dělejte si co chcete, jste přece dospělí a inteligentní lidé. Ale pokud to uděláte, věřte mi, že tu budete po zbytek těch tří týdnů jíst jen hlínu a suchý listí ze země."

,,N-na tom něco bude," ozvalo se ze skupiny předemnou.

Všichni se na sebe podívali, než postupně začali všechno z náručí vracet zpět. Až na černou ovci, samozřejmě.

,,Výborně, oceňuji vaši spolupráci. Nicméně, tady Nicholas si vylosoval sólovou přídělovou stravu," podívala jsem se na posledního přítomného se stále plnou náručí, ,,takže si dnes užij svou plechovku fazolí na další dva dny," ušklíbla jsem se na bruneta jak si drží svou plechovku, která mu dle jeho mínění měla vystačit na jeden oběd.

Když se vše víceméně uklidnilo, já se chopila úlohy ženy v domácnosti a začala na svém slavném ohni ohřívat fazole de la kotlík. Každý pak dostal svou porci, která už na první pohled vypadala jako sotva pár soust. Nikdo z nás zatím netušil, co přijde v následujících hodinách, dnech nebo týdnech. Každý však myslel na jediné - jak to tu vydržet alespoň dalších pár hodin. Po lehkém obědě jsme se dál věnovali připravování tábora, než přišel závažný problém. Byl jím počet stanů připadající na všechny přítomné.

,,Na každý stan vychází tři lidé, však dva stále přebývají," zamyslel se Chase.

,,Ti budou na hlídce. Pak se mohou vystřídat s dalšíma dvěma, kteří vezmou službu za ně," navrhla jsem, ,,nevím jak vy, ale potom co jsem viděla Andrewův batoh, nepodceňovala bych tu nic, co se může jen o milimetr pohnout."

Pár přítomných kývlo, než se začaly stany rozdělovat, protože bychom si všichni jen protiřečili, kdo si který stan přinesl. Primitivně jsme si díky sirkové metodě zvolili vedoucí stanů, kteří si následně vzali další dva spolubydlící. Já jakožto jedna z šesti hlav vlastního stanu k sobě přibrala Chase s Andrewem. Frederick si k sobě také přibral pár z přítomných, já však byla ráda, že jsem já nebo on nedostal pod křídla Nicholase. Stany jsme si očíslovali a následně s pokusem o přehlednost sepsali hlídky společně s časem střídání, když Chase zjistil, jak se na našich náramcích nastavuje budík. Teď už jen přežít do večeře a pak si vše ještě dvacetkrát do konce tří týdnů zopakovat.