Krycí jméno E.A.G.L.E

𝗣𝗮𝗿𝘁 𝘁𝘄𝗲𝗻𝘁𝘆-𝗳𝗼𝘂𝗿: 𝗛𝗮𝗸𝘂𝗻𝗮 𝗠𝗮𝘁𝗮𝘁𝗮

O deset dní později:
Už tu není dne, kdy by někomu nezakručelo v břiše tak, aby to neslyšeli i ostatní. Jídlo už jsme měli jen na dnešek a já už se obávala, že upéct rybu ve zdejších podmínkách bude tařka nemožný úkol.

,,Už jsem se chtěla zeptat, co to tu tak smrdí, než mi došlo, že to jsem já," odfrkla jsem si a posadila se vedle Andrewa, krerý zrovna jedl svůj oběd.

On sežvýkal pár svých soust, než se na mě spod svých místy ušmudlaných vlasů podíval.

,,Nebudu lhát, ale už se nemůžu dočkat až budeme zítra mít tu rybu," povzdechl si div si naštvaně neodplivl.

Nejen že týmová morálka zde již vůbec neexistovala, fungovalo to tu spíše jako v televizní show Kdo přežije. Dokonce i náš celkový počet se začal pomalu zmenšovat, když během těch dlouhých dní někteří usoudili, že nemá cenu tu být, však Nicholas se nás držel jako pijavice. Chase už dokonce mohl chodit bez mého obvazu, protože se mu jeho jizva dostatečně zacelila. Jeden z dalších problémů spojených s jídlem byla voda. Tu balenou jsme vypotřebovali hned třetí den zdejšího pobytu, proto již celý den pouze převařujeme tu z nádrže, která je již skoro prázdná.

Zkrátka jsme již jen čekali dokud se nám nezatmí před očima a už se nidky neprobudíme. Zatímco jsem si s Andrewem vyměňovala zkroušené pohledy spojené s kňouráním, Chase s Frederickem chodili okolo nás s lopatkou a hledali žížaly pro rybaření, nebo jejich případnou opět dietní večeři. Lopatkou, která byla i přes svou skladnost celá ze železa a tím pádem i mnohem těžší než se na první pohled zdálo. Dalších pár okamžiků jsme s největší přesností zastupovali role hromádek neštěstí, než jsem se pokusila alespoň trochu zvednout atmosféru.

,,Berme to z té lepší stránky, vždy je někomu na světě hůř, nakonec, nejsme na tom přece tak špatně, máme sebe navzájem," pokusila jsem se usmát, když mi pohled na okamžik sklouzl na Nicholase, ,,tedy, víceméně."

,,To zní jako moudo z Disney filmu, díky kterému vyvrcholila zápletka filmu," prohodil blonďák.

,,Tak si alespoň řekni něco pozitivního," zamyslela jsem se, ,,Hakuna Matata."

Všichni se na mě až zahořkle podívali, já přesto pokračovala, však konec mého snažení neměl příliš pozitivní účinek.

,,Ta dvě slovíčka zněj. Hakuna Matata, není nápad zlej. Vše, co tě trápí rychle za hlavu dej.
Tohle učení tě odmění..."

,,Hakuna Matata," zabědoval se zaskučením Andrew, ,,dokonce i ta písnička ví jak zle na tom jsme. Tohle se ale za hlavu jen tak hodit nedá."

,,Možná by ses mohl otočit a pak vše budeš mít za hlavou," uchecht se Nicholas tiše přihlížejíc.

,,To je ono!" zavolala jsem vítězoslavně, ,,když se svět k tobě otočí zády, otoč se ty zády ke světu."

,,Abych pravdu řekl, mám raději Aladina než Lvího krále," ozval se Frederick s neidentifikovatelným broukem v ruce.

,,Tak dobrá abych ti splnila tři přání zase nejsem, ale můžu ti dát užitečnou radu do života, zadarmo," podívala jsem se na něj, ,,nejez toho brouka, jinak ten kdo další odejde bude tvůj žaludek."

,,J-já ho nechtěl jíst, jen jsem si ho prohlížel," zarazil se.

,,Já už bych jedl i hlínu," zakňučel Andrew.

~

O pár dní později:
Zrovna jsem seděla u ohně a s klacíkem jsem profesionálně opékala rybu, která dnes ráno padla Chaseovi pod háček. Stále byla nedostačující, ale v nedalekém křoví jsme našli trouchnivějící pramici, se kterou se dalo doplout dál od břehu, kde byly ryby větší, než ty co jsme dosavaď měli tu šanci ulovit. Hlava mi neustále padala a já se snažila zůstat vzhůru, protože jsem měla předešlou noc hlídku. Hlídku, při které jsem se stala společně s Chaseem obětí Nicholasova žertu, který si schovával pro nás. Byl jím sfingovaný útok podobný tomu, který jsme zažili při jednom z prvních dní.