!UKONČENO!
Ví někdo z vás, jaký je to pocit prožít celé své dětství v děcáku? Carol Erin Williamsová a Natall Mia Loinová to ví až moc dobře.
Společně s jejich dlouholetou kamarádkou Ellie jsou všechny fanynky hororů, hlavně hororu IT. Mají přečten...
Šli jsme s Bilem zpět, k němu domů. Ostatní se už taky vydali domů. Těšila jsem se na šestou večerní hodinu. Zajímalo by mně, co mi chce Carol říct.
,,N-naty?" Mával mi Bill před očima rukou. Už jsme byli před jeho domem a já si toho nevšimla. ,,Ehh.. jo, promiň" řekla jsem provinile.
Začal foukat silný vítr. Což je fakt skvělý, když máte kraťasy.
,,P-pojď domů. U-už je z-zima" řekl Bill. To koktání je milý. ,,Ano mami.'' Řekla jsem ironicky. Oba jsme se zasmáli. Odemkl a já vstoupila dovnitř. ,,K-kde máš t-tu m-mapu?'' Zeptal se. ,,V levé kapse u svetru" odpověděla jsem. Bill jen přikývnul.
Po chvíli jsem řekla ,,Já mám hlad. Vlastně mám hlad pořád" zasmála jsem se. ,,T-tak s-se podívej d-do l-ledničky" řekl a usmál se.
,,No, nevím co chceš udělat z čokolády, česneku, kečupu a jogurtu" řekla jsem a přitom jsem koukala do prádné ledničky. ,,T-tak objednáme p-pizzu" řekl.
(AU: No.. přiběh se sice odehrává v roce.. myslím že v roce 1990 a rozvoz pizzy nebyl takový, jako teď, ale i tak😂) ,,Fajn.. objednáváš ty" řekl jsem.
,,P-proč j-já? Ehh.. no d-dobře"
Bill objednal pizzu a do čtvrt hodiny ji dovezli.
,,To nemáme šanci sníst všechno" řekla jsem udiveně. ,,T-tak vezmeš d-dva k-kousky Carol a S-stanovi" zasmál se ,,Idiote" pousmála jsem se a zakousla se do pizzy. Snědli jsme půlku.
,,Tak máme i na zítra" řekla jsem a odnesla zbytek do ledničky.
Pak jsem šla do Billova pokoje. Znovu jsem se hrabala v jeho knihovně. Nemám co číst. Řekla jsem si a hledala dál. Pár knížek, které by mně mohly bavit jsem našla. Jednu jsem si vybrala, lehla jsem si na postel a začtetla se.
Bill nevěděl, že jsem u něj v pokoji, takže když otevřel dveře jsme se oba lekli.
,,H-hej, to j-je m-moje knížka" řekl na oko naštvaně, ale potom jsme oba propukli v záchvat smíchu.
,,No.. j-já.. ehh" zakoktala jsem se. ,,Už koktáš jak já" řekl. ,,Hlavně, že ty ses teď vůbec nezakoktal. Jo a ta kniha.. nemám co číst, tak jsem si pujčila. Neva?" N-ne, v pohodě. H-hele, j-jsetli ty d-do tý k-kavárny vůbec t-trefíš. A ještě h-horší je, j-jestli z ní t-trefíš s-sem domů" řekl.
To slovo domů, mně zaskočilo. ,,Takže já už toto mám brát jako domov? Ze mně se stala spolubydlící?" Zeptala jsem se udiveně, ale hlavně šťastně. ,,A s čím jsi j-jako p-počítala. S-samozřejmě, že už p-patříš mezi s-spolubydlící a losery. J-jo a jestli c-chceš, z té k-kavárny t-ti pomůžu domů" řekl a dal se na odchod. ,,Bille?" Řekla jsem potichu. ,,Děkuju" řekla jsem a usmála se.
Hlavou mi naznačil, ať jdu k němu. Došla jsem tady za ním a on mně obejmul. Stejný pocit jako v té garáži. Cítila jsem se v bezpečí.
,,Hele, N-naty.. seš s-super kámoška" mně jeho slova zahřála u srdíčka. ,,Ty jsi taky super kamarád" řekla jsem.
Pohled Carol Byli jsme doma.
Byla jsem.. nesvá? Nebo jak to říct.. necítila jsem se jako obvykle.
,,Děje se něco Carol?" Zeptal se mně Stan. ,,Ne, jsem v pohodě" odvětila jsem a falešně se usmála. ,,Ne, ty nejsi v pohodě. Stalo se něco?'' Zeptal se
Je vidět, že mně má rád. Jinak by se nezajímal.
Stekla mi jedna slza po tváři. ,,Já jen.. že se jednou budu muset zase vrátit s Natall zpět do Londýna. A zase kromně ní nebudu mít nic. Zase mně i Natall budou škanovat, nenávidět a urážet" v ten moment jsem se rozbrečela. Stanley si sedl vedle mně na sedačku a zvedl mi hlavu.
Podíval se mi do očí a řekl ,,Teď mně poslouchej. Pokud tě trápí tohle, nepremýšlej nad tím. Vždyť máš Natall, Loser klub a mě. My tě vždycky podržíme, ať to stojí co to stojí. Pro některé jsi nerozlučná kamarádka, pro jiné nepokrevní sestra a pro někoho.." nachvíli zastavil a sklopil hlavu. ,,.. pro někoho přítelkyně" zvedl mi hlavu a podíval se mi do očí.
,,Takže nad tím Londýnem, nebo dementníma holkama, co ti závidí nepřemýšlej. Vyser se na ně a žij v přítomnosti" usmál se na mně.
Já tam jen tak seděla a vstřebávala jsem, co mi právě řekl. Takže.. nemám přemýšlet nad Londýnem, kašlat na dementní šikanátorky a jsem jeho přítelkyně?! To si dělá prdel, ne?!
Jsem nejšťastnější člověk na tomto světě. ,,Tak přece jen pro někoho má smysl žít!" Zařvala jsem snad na celý dům a skočila Stanovi kolem krku.
Lekl se, ale potom mi objetí opětoval. Snažila jsem se dorovnat jeho výšce, ale ani kdybych si stoupla na špičky, nemám sebemenší šanci.
,,O co se snažíš?" Zasmál se ,,Snažím se dorovnat tvé výšce, abych ti mohla dát pusu, ale seš moc vysokej" řekla jsem a propukla v záchvat smíchu.
,,Tak to zvládu udělat i za tebe" pousmál se a naklonil se nade mně. Přitiskl svoje rty na moje a začal nimy pohybovat proti těm mým.
Po chvíli jsem si ale uvědomila.. ,,Doprdele. Kolik je?" Vytrhla jsem se z objetí a polibku. ,,17:45, proč?" Zeptal se. ,,Doprdele! Mám s Natall sraz u kavárny Moonlight v 18:00"začala jsem zmatkovat. ,,Tak to hejbni kostrou, ať to stihneš. Jestli chceš, doprovodím tě" řekl. ,,To beru" řekla jsem a rychle si nazula boty. To samé udělal i on.
Ale jako zákon schválnosti.. prší. Ale hrozně moc.
,,No doprdele!" Zaklela jsem. ,,To snad né" přidal se ke mně Stanley. ,,Mám deštník, tak jdeme" řekl a my se vydali ulicemi.
Za chvílí jsme tam dorazili. Stanley mi řekl, ať pak nejdu domů, ale do parku, který je nedaleko, že mně vyzvedne. Jak roztomilé.
Vešla jsem dovnitř. Ze zimy se stalo teplo tvořené topením. Útulná kavárna..
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Viděla jsem Natall sedící u stolu. Vydala jsem se k ní.
,,Ahoj" pozdravila jsem ji a její tvář se rozzářila. ,,Ahoj. Jdeš pozdě na svůj vlastní sraz, víš o tom.." řekla. ,,Jo vím, promiň. Usnula jsem a zaspala" lhala jsem.
,,Teda, na to že je léto je pěkná zima. Všichni, včetně mně, už nosí bundy a šály" řekla. ,,Nojo" ,,Takže, co jsi mi to chtěla vlastně říct?" Zeptala se mně.
Pohled Natall ,,No já, potřebuju si s tebou promluvit o.." ,,Dobrý den, co si dáte?" Přerušil Carol číšník.
Carol jen prokulila oči, a já začala ,,Cappucino a .." čekala jsem, co řekne Carol. ,,Černý čaj" řekla stručně a chladně. ,,Hned to přinesu" řekl a my se obě uchechtly.
,,Idiot" řekla Carol.
,,Tak o co jde?" Zeptala jsem se znovu. ,,Natall.. co budeš chtít dělat, až budeme muset jet zpět do Londýna. Tam, kde nás šikanují. Tam, kde každý den usilovně pracujeme, ať máme na nájem. Tam, kde si na nás ukazují jako na věci a ne jako na lidi. A taky jak jsme se dostaly do přesného filmu. Je to tu úplně stejné. Víš, že je reálně hrají herci...
