Room-mate /Tae x Jimin x Kook/ ✔️

~ 2 ~

Jungkook se rozpačitě rozhlížel po svém novém domově, respektive po prostorném pokoji, vymalovaném ve světle zelené barvě. Působila uklidňujícím dojmem. Takhle velký pokoj neměl ani doma u rodičů, odkud se před nějakými šesti lety odstěhoval.

„Líbí?“ zeptal se nový domácí.

„Jo, fakt hezkej pokoj, ty prachy jsou dobrá investice,“ koukl na něj Kook koutkem oka, hodil narvanou tašku na postel a přešel k oknu. Dokonce i výhled na ulici byl impozantní. Ne, že by tohle nějak výrazně řešil, stačila mu postel a skříň na věci, ale musel uznat, že se tu cítí dobře, vlastně víc než dobře.

„To jsem rád. Půjdu udělat něco k obědu, jíš těstoviny na italský způsob?“ zeptal se Tae, zatímco couval ke dveřím.

„Jím všechno, díky,“ věnoval mu Jungkook vděčný pohled. Pořád měl hlad jako vlk, asi jak byl ještě ve vývinu a nikdy nepohrdl, když mu dali někde zadarmo najíst. Tae mu zmizel z očí.

O půl hodiny později usedli společně k jídelnímu stolu v kuchyni. I ta byla na Jungkooka až nepřirozeně velká, vzhledem k tomu, že v takových místech netrávil moc času. Maximálně otevřít ledničku, vzít si colu, nebo sendvič a zase odejít. To, že to musí někdo koupit a uvařit, nebo jenom seskládat chleba a další ingredience dohromady už neřešil. Snad to po něm Taehyung nebude chtít, zhrozil se v duchu. Nejradši měl prostě jídlo z restaurace, nebo ze stánku. Hodně jídla.

„Umíš vařit,“ zkonstatoval, když ochutnal penne se sýrovou omáčkou, jež před něj domácí položil. Musel uznat, že je to docela dobré.

„Jo, kafe, čaj a těstoviny se sýrem. A samozřejmě ramen,“ zasmál se Tae.

„Někdo neumí ani to,“ zasmál se i Kook, ale pak mu něco došlo. „Doufám, že to nebude problém, já a kuchyně fakt nejsme kámoši. Něco bych zvládl, ale je to hrozný žrout času,“ vysvětlil. Měli by si některé věci vyjasnit zavčasu, než se kompletně nastěhuje. Sice už vyřídili nájem na další dva měsíce a s předchozím spolubydlícím se víceméně rozloučil, ale pořádně si ještě nestihli s Tae nic říct, třeba pravidla. No, být to na něm, všechna by zrušil.

„Máš holku?“ zeptal se Taehyung přímo a Kookovi tak trochu zaskočilo. Vyvalil na něj oči.

„Já... jo, něco takovýho,“ zmatkoval. Kuchyň a holka - trochu rozdílná témata a obrovský skok z jednoho na druhé, ale budiž. „P-proč se ptáš?“ zamrkal a pro jistotu odložil příbor na talíř.

„Jen tak, abych věděl, jestli si sem občas někoho přivedeš,“ vysvětlil druhý kluk.

„Aha... Jo, no... i když zrovna holku nemám, tak...“ nedokončil Jungkook a Tae se pousmál, protože mu hned došlo, co mladík naznačuje. Asi to v minulém bytě neměl povolené.

„Máš svůj pokoj, nikdo tě tu nebude omezovat,“ řekl a zadíval se Kookiemu upřeně do očí. Mělo to znamenat, že to samé očekává i on a hnědovlásek to kupodivu pochopil okamžitě.

Znovu zamrkal a vyloudil na rtech chápavý úsměv. Gayové mu nikdy nevadili, dokonce si dali s jedním kámošem kdysi z hecu francouzáka a nebylo to nic hrozného, takže...

„No a ten tvůj kluk…?“

„Jimin,“ doplnil ho rychle Taehyung, než by Kooka napadlo říct nějaké jiné jméno, protože si ho ještě nemusel pamatovat.