Jungkook vlastní meme stránku na Instagramu, kde si anonymně získal tisíce fanoušků.
Přijde ale den, kdy se rozhodne sdílet svoji fotografii a od té doby mu začnou chodit podivné zprávy od neznámého ctitele.
Přicházím do studia a to s půlhodinovým zpožděním, ale nehodlám se tím trápit. Znám svojí hodnotu a nepřetrhnu se kvůli Lidlu.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
„No to je dost, že jdete!” křičí na mě fotograf s růžovou šálou, jakmile vejdu klidným krokem do dveří. „Už jsem myslel, že se ani neukážete, tak jsem si na ulici chytil jiného Asiata!” pokračuje a hází na mě nějaký lidl quality outfit.
„Tak si to rovnou nafoťte s ním...” zafuním.
„To ani náhodou. Mám smlouvu s vaším manažerem. Toho druhého kluka budu muset poslat domů. Jenže já nevím... Vždyť jste oba tak krásňoučcí... Achjoooo. Ale jakou bych měl pro dva modely zvolit kompozici?”
„Není to jedno? Bavíme se o photoshootu pro leták supermarketu, proboha,” protočím otráveně očima. „Tohle není žádný umění, tak to laskavě přestaňte tak prožívat.”
„Tady představitel vedlejší role v nekonečném seriálu má samozřejmě právo soudit, co je umění a co ne, že?” přidá se do debaty třetí osoba skrytá za závěsem, kde se převléká. Pravděpodobně ten "druhý Asiat".
Nerad to přiznávám, ale jeho slova se mě dotkla. Nejhorší na tom je, že má pravdu. Svůj život jsem si představoval jinak. Sláva ani peníze nejsou všechno. I kdyby vás znal celý svět, nic nezmění ten hořký pocit zklamání, kterého se nemůžete zbavit jakožto někdo, kdo hraje v televizním odpadu a navíc musí pózovat pro Lidl. I když si tohle všechno uvědomuju, nemůžu nikoho nechat, aby o mně takhle mluvil. „Nikdy jsme se neviděli a vy mě přesto znáte. Nevypovídá to o mém úspěchu~?”
„Záleží na tom, co si pod pojmem úspěch představujete,” odpoví chladně ten zvláštní člověk a já se konečně můžu podívat i na jeho tvář. Najednou jako bych ale celý zamrzl. Ty nádherné oči, ve kterých bych se zvládal dlouhé hodiny topit. Úsměv, který ve mně budí tolik vzpomínek, až to bolí. Nadýchané tmavé vlasy, které jako bych už někdy hladil. Tolik krásy, že se mi z toho točí hlava. Všechno je mi na něm tak povědomé a zároveň cizí. Připomíná mi Jungkooka.
Ale není to on. Tím jsem si jistý. Co by Jeon Jungkook dělal v Americe? Proč by se chtěl fotit pro Lidl? Proč by mi vykal a předstíral, že mě nezná?! Ne. Tohle není Kookie.
Všiml si, že na něj zírám a naše pohledy se setkaly. Intenzivní mlčenlivá konverzace našich očí mi o něm říká mnohé. Cítím temnou energii, kterou jako by si chtěl podmanit všechno okolo... má v sobě tolik mrazivé vnitřní síly, sebevědomí i nekopromisního drzého odhodlání vždy si jít za svým.
Ne. Tohle není a nemůže být veselý memeboy Jungkook, který by vám na zastrašení napsal maximálně "ur mom gay". Nevím, kdo tenhle chlap je, ale nelíbí se mi vzpomínky, které se mi s ním vracejí.
„Dobře drahouškové, už jsem se rozhodl! Vyfotím si vás oba!” zasměje se fotograf, čímž přeruší tok mých zmatených myšlenek a začne nás navádět, kam si máme stoupnout. Přikáže nám usmívat se, ale nejsem si jistý, jestli něco takového dokážu. Ne, když mám zase v hlavě Jungkooka, na kterého bych nejradši navždy zapomněl...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
