instagromance | vkook | texting √√

71. Setkání třetího druhu

prehistorický polochat s uživatelem taebacco

taebacco
„Neboj. Já nás odsud dostanu.”

koks
ne

já nás odsud dostanu!
umím se o nás postarat
nejsem dítě

taebacco
„Ale chováš se tak. Ty moje přerostlý mimino~”

koks
ok then
...

( ͡° ͜ʖ ͡°)
pedofile

taebacco
„No vidíš? Přesně tohle by dospělý člověk nikdy nenapsal...”

koks
důchodče v konzervě ;P

taebacco
„Víš co, mimčo? Půjdu se poohlédnout po okolí. Zkusím najít aspoň zdroj vody. Ty počkáš tady, ano?”

koks
ne!

taebacco
„Můžeš si zatím zkoušet první krůčky. Ale hlavně se moc nevzdaluj, ať tě pak zvládnu najít.”

koks
ne!!!
nechoď!
je to nebezpečný!
nevíme, co se tady skrývá
musíme zůstat pohromadě

...

Poslední zprávu jsem napsal tak rychle, až mě z toho chytla křeč, ale Taehyung už se stejně dávno zvedl a neobtěžoval se přečíst si ji.

Mlátím do desky, abych si získal jeho pozornost. Hážu na něj tu svoji malou parodii na křídu. Ta ho úspěšně zasáhne do zad, jenže on i tohle vytrvale ignoruje. Nechává mě tady. Samotného v cizím nepřátelském prostředí.

Uběhne asi hodina od Taeho nesmyslného odchodu a moje obavy se potvrzují. Není tu bezpečno. Slyším praskání větviček. Cosi se šustne v houští. Jako by se ke mně plížila šelma - možná medvěd, možná tygr, možná vydra.

Ne. Je to mnohem horší.

Zpoza stromu se vynoří opálený domorodý obyvatel ostrova. Nemá na sobě žádné oblečení, jenom asi deset tun tuku a mně se rázem chce zvracet. Aspoň se mi před ním třeba podaří utéct...

Nejlépe bych to vyřešil, kdybych vylezl na jeden z těch vysokých stromů, jenže na to jsem příliš slabý. Sbírám ze země kamennou destičku i provizorní křídu, jelikož ji potřebuju pro komunikaci s Taehyungem, kterému budu muset sdělit, jak moc tohle podělal.

Naposledy se ohlédnu za tou horou sádla, co se za mnou valí. Nepochybuju, že mám tu čest s lidožroutem. Ale tu erekci by si zakrýt stejně mohl. Fuj.

Ani nechci přemýšlet nad tím, co ode mě chce a zdrhám. Utíkám tak rychle, jak mi to moje zatím ještě napůl ochromené nohy dovolí.

Na lepším místě jsme vážně ztroskotat nemohli.