Tři Přání [Drarry]

Kapitola 13: Nečinnost

Harry se po dni, kdy mu Draco splnil jeho přání, nehnul z pokoje. Ležel v posteli a nikdo s ním nepromluvil - Ronovi už došlo, že tohle je ten pravý důvod, proč se rozešel s jeho sestrou, Seamusovi a Deanovi to prostě přišlo divné. Jediný Neville mu nosil úkoly z předmětů a vždy ho vesele zdravil. Tmavovlásek mu za to byl velmi vděčný. Po pár dnech ležení v posteli se dokonce dozvěděl, že o tom ví už i Denní věštec. Harry, jakožto hrdina, byl teď nazýván spíše ostudou čarodějného světa. Rozhodně to nebylo fér, ale co se dalo dělat? Jednou to najevo vyjít muselo.

Když už téměř týden nevylezl ze své skrýše, Neville mu musel promluvit do duše:

,,Sakra, Harry," sedl si k němu na postel, ,,zažil jsi už mnohem děsivější věci, než je tohle. Je čas vstát a nedát najevo svoje obavy."

Nebelvír v posteli se pousmál. Poplácal Nevilla po zádech a poděkoval mu. Venku už nebylo vidět na krok a Harry se rozhodl, že ráno poctí profesory svou účastí na hodinách.

---

Draco na tom sice nebyl tak špatně jako Harry, ale kdyby poslechl svou černovlasou spolužačku, ušetřil by si dost nepříjemností. Profesorka McGonagallová zmijozela náležitě potrestala za nedostavení se na hodinu, vkradení se do ředitelny a zneužití nově nainstalovaného rozhlasu. Jeho trest byl prostý - každý večer po dobu dvou týdnů čistit Velkou síň. U jeho spolužáků navíc velmi klesl, protože jejich kolej přišla o spoustu bodů. Ve společných úkolech ve skupinách také opustili předposlední příčku a přesunuli se na úplný konec tabulky.

Nebyl to nejlepší týden ani pro jednoho z nich, ale oba doufali, že se přes to dokážou přenést.

---

Brzy ráno se Harry probudil. V posteli bylo teplo, a tak se snažil potlačit nutkání v pokoji zůstat. Samozřejmě, že ale na vyučování musel. Učitelé sice tolerovali Harryho přestávku od školy a hlavně spolužáků, ale jen do jisté míry. Vylezl tedy z pod peřiny a vydal se do koupelny. Času byl nadbytek, a proto se tmavovlásek rozhodl dát si rychlou svěží sprchu - určitě to dnes bude potřebovat. Poté si vyčistil zuby a snažil se něco provést se svými vlasy. Když se tak na sebe koukal do zrcadla, začal si pomalu uvědomovat, že se neobává názorů školy, nýbrž názoru konkrétního zmijozela. Bude se s ním stále bavit? Nemělo smysl se ptát, protože odpověď brzy sám zjistí. Dnešek začínal hodinou Bylinkářství s blonďákem a jeho kolejí. Své hnízdo na hlavě přestal prohrabávat a vrátil se zpátky do ložnice. Ze skříně vyházel několik košilí, aby se dostal k jeho nejoblíbenější. Dále zahrabal v šuplíku úplně ve spodu nábytku, aby našel kravatu v barvách své koleje. Na stolku vedle své postele měl asi čtyři štosy učebnic a svitků. Ty, které na dnešek potřeboval, naházel do své brašny. Věděl, že hodina začíná až za dlouhou dobu, ale chtěl si být jistý, že až bude vstupovat do Velké síně, aby se nasnídal, nebudou na něm stát všechny oči a nebude procházet okolo lidí, kteří si špitají jen o něm. Vyšel z pokoje a vydal se k obrazu, aby mohl opustit nebelvírské koleje. Když procházel společenskou místností, uviděl Ginny a nějakého žáka, kterého znal jen od vidění. Oba spali a zrzka ležela na rameni blonďatého nebelvíra.

,,Tak vážný ten rozchod zřejmě nebyl," pomyslel si Harry při pohledu na pár. Proklouzl kolem nich, vyšel z obrazu a zamířil do daného patra. Sešel pár schodišť a vyhýbal se duchům a jejich posměchu. Když nahlédl do Velké síně, zjistil, že uvnitř nikdo nebyl. Sedl si tedy na své oblíbené místo, z brašny si vyndal učebnici Jasnovidectví a pár svitků a snažil se pochopit, podle čeho si učitelka Trelawneyová myslí, že dnes je Jupiter v ideální poloze.

---

Do síně se začali hrnout další a další lidé a žáci. Ne každý si Harryho všiml, což si samozřejmě přál. Všechno se ale změnilo, když do místnosti vstoupila skupina zmijozelů v čele s Pansy. Tmavovlásek sice zaregistroval jejich příchod, ale dále se díval do své učebnice, aby neupoutával zbytečnou pozornost. Zmijozelka si ho ovšem všimla a ihned zaslala svou narážku na jeho orientaci:

,,Uff, nezdá se vám, že je tu dneska nějaký teplo? Aha, to bude proto, že se Potter rozhodl vylézt ze svého hnízdečka žáru."

Ačkoli se Pansy urážka moc nepovedla, celá parta se rozesmála. Lidé, kteří zmijozelku slyšeli, se na ní otočili. Harry zvedl oči od textu a podíval se na lidi, od kterých nadávka vyzněla. K jeho překvapení mezi nimi nezahlédl Draca. V jeho nitru se objevila jiskřička uspokojení. Bohužel okolo ní propukl požár vzteku.

Tmavovlásek se kousl do spodního rtu, aby svůj vztek udržel v sobě, tak silně, že se mu na něm v mžiku objevila kapka krve. Jazykem jí slízl a vstal od lavice. Své věci nandal pár pohyby do své tašky. Nenápadně z její boční kapsy vytáhl svou hůlku. Popadl brašnu, hůlku schovával za zády a rychlým krokem zamířil k Pansy. Naklonil se k ní opravdu blízko a magický proutek jí přiložil ke krku.

,,Tvoje urážky mi nevadí. Nevadí mi ani to, žes o mně tohle všechno prozradila. Vadí mi to, že si opravdu myslíš, že ti tohle projde bez následků," zašeptal jí Harry do obličeje tak tiše, aby to neslyšel nikdo okolo nich, což bylo dost obtížné. V síni bylo takové ticho, že kdyby někdo upustil špendlík, byl by slyšet jeho dopad.

Pansyin sebevědomý výraz se ihned proměnil na zmatený. I když se svou zaraženost snažila zakrýt, Harry byl tak blízko, že viděl každý tik nebo pohyb tváře. Přestože byla zmijozelka nejistá, promluvila:

,,Projde. A víš proč?" přerušila svou myšlenku vyslovenou nahlas. Olízla si své rty a pokračovala. ,,Protože se snažím ušetřit Draca problémů. To znamená tebe a těch tvých přání. A cokoli dělám pro něj, vždycky to vyjde."

Pansy nebelvíra obešla a skupina se k ní opožděně přidala. Harry se za zmijozelkou otočil a za ní spatřil žáky, kteří ho upřeně pozorují. Tmavovlásek si povzdechl a otočil se k východu. Rozhodl se, že se vydá do skleníků a tam v klidu přečká do začátku hodiny.

Když dorazil do svého cíle, několik lidí už bylo uvnitř. Zřejmě si Harry myslel, že nestrávil v síni tolik času. Všechny pohledy se stočili k němu a samozřejmě se ze všech stran ozýval šepot a smích. Dopředu vystoupil nějaký zmijozel, kterého Harry neznal, a podle úšklebku na jeho tváři tipoval, že ho ani znát nechce. Přišel k němu a svou postavou mu bránil v cestě.

,,Oh, vážně?" zaklel Harry a přemítal si moment, kdy se mu Pansy před pár minutami posmívala přede všemi v síni.

,,Tak co, Pottere? Už sis našel svou zpřízněnou duši?" zasmál se nahlas a všichni v zelených hábitech se zachcichotali také. Dokonce i nějací žáci z Harryho koleje se k ostatním přidali.

,,Nech ho bejt, Hille," ozval se mužským hlasem zmijozelský žák, který až do teď tiše seděl na židli v rohu místnosti. Když se nebelvír otočil za pronikavým známým zvukem, spatřil blonďáka, jak se zvedá a směřuje k němu. Zmijozel, který svým zásahem přerušil smích ostatních studentů, se postavil před Harryho hned naproti zrzkovi jménem Hill.

,,No, hádám, že našel," smál se zrzek dál, ovšem když Draco vytáhl z kapsy svou deset palců dlouhou hůlku, Hilla humor přešel. Harry pozorně sledoval blonďáka přibližující se k agresorovi s napnutou rukou, v níž pevně držel svou zbraň.

,,Jestli tady máte někdo problém s tím, že na světě už nejsou jenom heterosexuálové, tak si o tom popovídejte třeba se psychologem. A nebo se mnou a mojí hůlkou. Co říkáš, Hille?" pousmál se Draco a zamával svojí hůlkou. Zrzek se beze slov otočil a zmizel ve skupině ostatních zmijozelů.

Draco svou hůlku skryl opět ve své kapse a otočil se směrem k Harrymu. Chystal se ho obejít a vrátit na své původní místo, ale nebelvír ho zastavil slovy: ,,Nikdy jsem nevěřil, že to řeknu, ale díky."

,,Hele, i když bych si fakt rád poslechl tvoje děkování, nechci, aby nás ostatní považovali za teplouše oba," přerušil Harryho blonďák a pokračoval v cestě. Harrymu bylo zrazu jasné, proč se mu Draco začal líbit. A i když Draco potlačoval své myšlenky o Harrym, chtěl se mu z nějakého zatím neznámého důvodu zalíbit.